Karkulka hadr

Včera jsme si ještě se slunci v zádech vyrazili do města trochu se cournout a vyzunknout si dvojku bílého. A já můžu být ráda, že jsem nepotkala ani lačného vlka ani žádného z velikonočních beránků, neb by ho jistě mé celočervené vzezření jistě dost vytočilo a nejen že by mě pokakal (protože jsem si ve velikonočním čase nic nového nepořídila), ale jistě taky potrkal. 

šaty, ponožky - Cropp Town, svetr - second hand, boty - CCC, silonky - F&F, baret - Calliope

A aby té rudé nebylo málo, je jasný, že jsem byla ještě navlečená do červeného kabátu :-) Na někoho možná moc, podle mě ale tolik červeně zase tolik nezaškodí, pokud se spolu vzájemně neperou odstíny, co myslíte? :-)

Nádivka se špenátovo-bramborovou kaší

Tak tohle jsou pro mě Velikonoce na talíři! Nádivku miluju a nutně k ní ani nepotřebuju kuře. A i když jsem letos nevyrazila naškubat do ní do pole malé kopřivy jako tradičně z jara, tak i tak bylo splnění tradice velmi chutné. Kůrka křupla, slanina společně s bylinkami voněly jak blázen a k tomu jsem si usmyslela bramborovou kaši zmalovat trochu do zelena přidáním špenátu - no prostě i Velikonoce dokáží být vážně k sežrání, i když po nich jindy nijak zvlášť netluču :-)

Potřebovala jsem:
3 kusy pečiva (použila jsem tmavé housky), 2 vejce - žloutky a bílky zvlášť, mléko - cca 5 lžic, 100 g slaniny, hrst čerstvých bylinek (použila jsem petržel a řeřichu), sůl, pepř
brambory, špenát, sůl, česnek

Žloutky jsem vyšlehala s mlékem, osolila, opepřila a přidala pokrájené starší pečivo a obalila ho v tekuté směsi. Promíchala jsem se slaninou a bylinkami a nakonec jsem lehce vmíchala sníh ze zbývajících 2 bílků. A budoucí nádivku jsem přemístila do oblíbené silikonové chlebíčkové formy a pekla na 200° asi 30 minut.

A kaši jsem připravovala úplně klasicky - uvařené brambory jsem "rozhňoucala", vyšlehala s ohřátým mlékem a trochou másla a na závěr přimíchala listový špenát orestovaný s trochou česneku.

Taky se tak rádi nadíváte nádivkou? :-)

Ošacená, ošálená...

Peču na to! Teda teď zrovna nemyslím klohnění v kuchyni, ale na celé to počasí už se můžu z vysoka vys...něžit. Já si zkrátka beru letní šaty, i když to s takovými nezbytnostmi jako je naražená hučka či mohutná šála působí dost těžkopádně. A dost nářků, jdu si pustit oblíbené hity letních fesťáků a uvařit si čaj :-)

kabát - Orsay, šaty - H&M, svetr - second hand, šála, boty - Deichmann, silonky - Calzedonia, čepice - F&F

A Vy mějte přímo velkolepě při tom Velkém pátku :-)

Mazanec se nese!

Ještě celá upatlaná od těsta si to sem ženu, abych se s Vámi podělila o recept na jeden voňavý, měkoučký a nadýchaný mazanec, který ještě ani nestačil vystydnout, před chvílí jsem ho totiž teprve vytáhla z trouby. A i když by na tuty nevyhrál missáka letošních velikonoc (nějak se mi při pečení ten blbeček rozjel), první kousnutí do něj mě přesvědčilo, že nějakou tu vadu na kráse mu mile ráda odpustím.

Při hledání receptu jsem se opět spolehla na ověřený Apetit, při přípravě se však dopustila menších zlepšováků - třeba, když jsem si usmyslela, že povrch mazance musím nutně posypat skořicovou drobenkou, což se ukázalo jako podařený nápad. Ale i těsto snese klidně pár úprav - třeba přidání libovolných oříšků či semínek, sušeného ovoce nebo voňavého koření....

Potřebovala jsem:
těsto:
- 500 g mouky - 100 g celozrnné pšeničné (víc jsem ji bohužel zrovna neměla) a 400 g bílé polohrubé + 2 lžíce do kvásku navíc
- 200 ml vlažného mléka
- 150 g rozpuštěného zchladlého másla
- 2 žloutky
- 1 balení čerstvého droždí
- 100 g cukru (včetně cukru vanilkového, zbytek krupice) + 1 lžíce do kvásku navíc
- 3 lžíce rozinek + horká voda a trochu rumu na zalití
- kůra z půlky citronu
- 2 hrsti mandlových lupínků
- hrst dýňových semínek
- hrst vlašských ořechů

drobenka:
- 2 lžíce změklého másla
- 1 lžíce třtinového cukru
- 1 lžíce celozrnné mouky
- 2 lžíce jemných ovesných vloček
- 1 lžička skořice

+ hrst mandlových lupínků na posypání
+ 1 vejce na potření před pečením
+ kousek rozehřátého másla se lžicí rumu na potření po upečení

Z vlažného mléka, lžíce cukru, dvou lžic mouky a rozdrobených kvasnic jsem si připravila kvásek - smíchala a nechala vzejít na teplém místě asi 10-15 minut. Rozinky jsem zalila trochou horké vody a asi panákem rumu a nechala "louhovat". Do velké mísy jsem si navážila prosátou mouku a cukr, přidala citronovou kůru, promíchala, vlila kvásek, přidala 2 žloutky a nakonec i máslo. Propracovala jsem vařečkou a na závěr přidala i rozinky (zcezené bez vody), posekané oříšky a semínka a zapracovala do těsta ručně.

Potom jsem hotové těsto vložila do mísy, posypala trochou mouky, přikryla utěrkou a nechala kynout - asi 1,5 až 2 hodiny - během té doby jsem těsto asi 3x propracovala vařečkou, aby se do těsta dostal nový vzduch a lépe kynulo. Po uplynutí doby, jsem těsto znovu propracovala a vytvarovala 2 bochánky. Na jejich povrchu jsem vykrojila nožem kříž, potřela je rozšlehaným vejcem, připravenou drobenkou (tu jsem připravila jednoduše ručním propracováním všech surovin) a mandlovými lupínky. A na plechu jsem je nechala ještě asi 45 minut kynout. Mezi tím jsem troubu rozehřála na 200°. A při pečení jsem postupovala následovně:
- 5 minut na 200°
- 30 minut na 150°
- 10 minut na 120° přikryté alobalem, aby se povrch nespálil, ale mazance se důkladně propekly.

Na závěr jsem mazance po vytažení z trouby ještě opatrně potřela máslem s rumem (tak aby všechna drobenka neopadala) a nechala vychladnout.

Jestli se o Vás jen tak čistě náhodou pokouší taky nějaký ten splín jako ráno o mě, mazancové hňoucání ho jistě požene svinským krokem, fakt :-) A co teprve když se peče z dobré nálady... No ať je tomu tak či onak, doufám, že výsledek bude vždy ozdoben zářivým úsměvem :-)

Když kvete jen drdol

Když už se ani sněženkám do toho marastu nechce (nebo já teda zatím zahlédla kvést jen chuděry kočičky), sázím si kytky aspoň do drdolu. Jemné pastelové odstíny mám moc ráda, téhle košile nevyjímaje. K ní jsem už zvolila jen svůj oblíbený válecí svetr, do kterého se tak ráda chumlám. No ale kdybyste viděli, jaká mi byla kurevská zima (fakt jsem asi půl hodiny přemýšlela, jak nebýt sprostá a zároveň vystihnout tu správnou míru a fakt jiný výraz prostě nenašla), než jsem cvakla těhlech pár fotek, že si radši nechám na další bezkabátové focení na chvíli zase nechat zajít chuť.

svetr - NY, košile, kytka - H&M, džíny - Orsay, boty - Deichmann, hodinky - S. Oliver

A Vám přeji krásný den, já po volném dopoledni vyrážím do školy :-)

Koláč s červenou řepou a kozím sýrem

Brrrrr! Zatím co si vyženu zimu vlezlou až hluboko za nehty a pořádně oslavím, že mě dnešní ukrutně nechutný vichr neodfoukl, podělím se s Vámi raději o skvělý koláč, který jsem nedávno vyzkoušela. A ano, opět mu vévodí červená řepa, prostě jsem si ji oblíbila a cpu ji teď, kam se dá. A musím říct, že u tohoto koláče to byla opět trefa do černého (tedy doslova červeného), protože s kozím sýrem si prostě náramně rozumí, no a já se musím přemáhat, abych koláč nezblajzla do posledního drobečku :-)

Inspirací na povedené těsto mi byl tento recept 

Potřebovala jsem:
náplň: 1 cibuli, 2 stroužky česneku, 2 červené řepy, lžičku cukru, lžíci balsamica, sůl + kozí sýr
těsto: 125 g celozrnné mouky, 125 g bílé hladké mouky, 150 g bílého jogurtu, 5 lžic olivového oleje, sůl

Nejprve jsem si připravila těsto jednoduše smícháním a propracováním všech surovin. Zabalila jsem ho do folie a uložila do ledničky. Potom jsem si nahrubo pokrájenou cibuli a na drobno krájený česnek osmahla na oleji na pánvi. Přidala jsem nahrubo nastrouhanou červenou řepu (syrovou) a společně opékala. Podlila jsem trochou vody (tady by se tak hodilo červené víno, ale bohužel jsem zrovna žádné po ruce neměla) a nechala asi 15 minut dusit. Posypala jsem cukrem, osolila a přidala balsamico a nechala zchladnout. Těsto jsem si vyválela do kulata a vložila na plech, pokladla náplní a mírně přehla okraje. Přidala jsem pokrájený kozí sýr a dala péct do vyhřáté trouby na 200° asi na 30 minut. Skvělý byl ještě teplý, ale stejně tak i na studeno.

No a já po zbytek dne nemíním dělat nic jiného než pít hektolitry horkého čaje a lupat bublinkovou folii na zklidnění po dnešním "nasíracím" dni. Co Vy? :-)

Dvojsukňová

Dříve naprosto nemyslitelná kombinace černo-hnědé je jednou z mých nejčastějších, ve které si to v posledních dnech špacíruju se zmzrlýma nohama. A když se k tomu přidá sukně, po které jsem tak dlouho prahla, tak se cítím prostě fajn. Mohlo by se zdát, že mi třeba táhne na zadek, ale já na tu proradnou zimu vyzrála, pod takovéhle áčkové sukně totiž navlékám jednoduchou úzkou látkovou sukni (tuhle, víme, že?) a nejen že se už nemusím bát ohnout, ale je mi hlavně i příjemně teplo. Ale o tom, jak bych nejradši vyběhla už jen v lehkých šatech bez nějakého pitomého vrstvení, Vám vyprávět nemusím, že jo :-)

šátek s veveruškami - Six, svetr - Tally Weijl, sukně - H&M, boty - CCC, kabelka - dárek k časopisu, náušnice - Orsay

A jaké jsou Vaše fígle, jak vyzrát na stále vlezlou zimu? :-)

Chlebíček vonící skořicí

Nějak jsem se "rozchlebovala" a naší kuchyní zavoněl další domácí chlebík s křupavou kůrkou a vláčnou střídou, tentokrát na sladko. Sem tam křupla mandlička či vykoukla brusinka a celý krásně voněl skořicí. Hned po upečení jsem se ho snažila nezblajznout celý ještě vlažný, aby mi mohl zpříjemňovat rána, když jsem se jím spokojeně ládovala ke snídani buď s máslem nebo klidně jen tak samotným k pořádnému hrnku čaji. No co Vám budu zase dlouze vyprávět, radši se přimluvím za jeho vyzkoušení :-)

Potřebovala jsem:
50 g másla (rozpuštěného), 350 ml podmáslí, 1 vejce, půl šálku ovesných vloček, šálek hladké mouky, šálek celozrnné mouky, 1 lžičku jedlé sody, balení skořicového cukru (třtinového), 2 lžíce datlového sirupu, špetka soli, hrst mandlových lupínků, hrst sušených brusinek

V míse jsem si vyšlehala vajíčko, přidala podmáslí a zchladlé rozpuštěné máslo. Přidala jsem prosátou bílou mouku, celozrnnou mouku, ovesné vločky, jedlou sodu, špetku soli, cukr i sirup a promíchala. Na závěr jsem přidala mandle a sušené brusinky a vlila do silikonové chlebíčkové formy. Pekla jsem ve vyhřáté troubě na 200° po dobu asi půl hodiny a potom jsem troubu vypnula a nechala chleba ještě s pootevřenými dvířky dojít.

Tak krásnou neděli! :-)

Baret včetně šťopky

Dlouho jsem chtěla červený baret včetně "šťopky". Když jsem byla v Paříži, tak jsem vyměkla a bála se, že ho nebudu nosit. Pak přijela domů a tloukla se do hlavy bez baretu, protože jsem ho samozřejmě nemohla nikde sehnat. Ale nedávno jsem na jeden červený narazila za pár korun ve výprodeji Calliope. A vida, přítel na mě nevydržel volat "Bolku" s tím podivným pohybem ukazováčku z paštikové reklamy ani moc dlouho :-))) A navíc se mi teď parádně hodí jako oživení, když nemám moc náladu na nic jiného než černou šeď.

baret - Calliope, kabát - Gate, dlouhé rukavice - House, kalhoty - Zara, kabelka - Orsay, boty - Deichmann

A já vyrážím směr Ikea, jaké jsou Vaše plány pátečního večera? :-)

Pětiminutová vločková polévka

Krásný večer!

Doufám, že se na mě nebudete zlobit, když své receptové okénko zase pootevřu s jednou ukrutně jednoduchou záležitostí jakou není nic jiného než skvělá polévka, jejíž příprava se dá skoro rovnat k bleskové pytlíkovce. Inspirací mi byl opět oblíbený Apetit, studnice stavů nouze ukručeného břicha a prázdné lednice - všechny ingredience se totiž obvykle nachází kdesi po ruce. A co je hlavní, všem moc chutná :-)

Jediné co potřebuji je totiž asi hrst až dvě ovesných vloček, 2 vajíčka, 1 cibule, vývar (a nebudu zastírat, že prostě používám kostku - a omlouvám si to tím, že je bio ze zdravé výživy :-D) a nějakou tu zeleninu, kterou u mě nejčastěji představuje mrkev. A teď už to jen flákáme do hrnce - na drobno pokrájenou cibuli osmahneme na trošce oleje, po chvíli přidáme ovesné vločky a společně opékáme do té doby, než se ovesné vločky krásně oříškově rozvoní. Potom je čas na vajíčka - rozklepnu tam rovnou dvě a míchám do "míchanovajíčkova" a díky nim se vytvoří čupr knedlíčky. Potom zaliji horkou vodou, rozdrobím bujón, přidám 1-2 nastrouhané mrkve, přiklopím a nechám tak 5-10 minut provařit, případně ještě trochu osolím (pokud dám větší množství vody než je dávka na jednu kostku). A máme hotovo.

Nechci tu tvrdit, že jde o nějaké velké kuchařské veledílo, ale já se k ní zkrátka ráda vracím, s chvilkami nouze totiž raz dva zamává... Co trhá trh z paty Vám v nějakých těch hladových momentech? :-)

Cingrtlata

Doufám, že Váš dnešní první jarní den byl dostatečně príma. Já do toho oficiální pádu zimy vkročila s nasazeným úsměvem, který jen občas hatilo nazadržitelné zívání - holt toho bylo dneska na programu vícero a jsem ráda, že už Vám blogově mávám v pyžamu :-) V meziskoku před výpravou do školy jsem také dnes pořídila tyhle sranda fotky, kdy mi společnost dělají haldy sněhu, přičemž teploty šplhaly k hřejivým 11 stupňům, no prostě pravý jarní blázinec. A že jsem neměla náladu na nějaké komplikované kreace, zvolila jsem už lehký kabát, oranžové proužky, nákrčník na zahřátí a taky jsem vytáhla pár barevných cingrlátek. 

kabát - F&F, svetr - Reserved, nákrčník - C&A, džíny - NY, boty - CCC, přívěsek na krk, kabelka - Six

V čem jste dnes vyrazili Vy, také už jste odhodily nějakou tu zimní vrstvu navíc? :-)

Celozrnné knedle se "zelím" z červené řepy

Dnes si spolu smlsnem na knedlích, berete? Ta naše česká kuchyně je stejně taková bašta, po které sice nezatoužím nijak zvlášť často, ale když už... Tak se chutím prostě neubráním a už vymýšlím, jak to vymňouknout tak, abych se nemusela po "o" svalit na gauč a trávit na něm celé odpoledne ve snaze strávit ten obří šutr, který mi po těžké flákotě leží v břiše. Ale musím se přiznat že takováhle odlehčená verze knedlo - "zelo" - postrádajíc vepřo už se směle zařadila k mým všednodenním obědům, protože je to velká dobrota. Ukuchtit knedle vlastně není zase taková věda, jak by se dalo čekat (dříve se tu už objevili recepty na knedlíky bramborové nebo chlupaté - a s nimi je to mimochodem též výborné) a navíc jsem si tohle falešné zelí z červené řepy moc oblíbila, protože pokud se řepa nerozdusí až úplně do měkka, tak stejně tak krásně křupe a co je na tom nejlepší - břicho se nepromění v balón takových rozměrů, že už už jen k němu připnout košík a vyrazit k nebesům :-)

Potřebovala jsem (asi 2 porce):
knedlíky: 1 celozrnnou bagetu (nebo 2 rohlíky), 1 vejce (žloutky a bílky zvlášť), mléko, sůl + máslo na vymazání hrnků
"zelí": 1 červenou řepu, menší cibuli, bobkový list, sůl, cukr, ocet (vinný), olej + voda na podlití
+ pár plátků libovější slaniny a cibuli navrch

Cibuli jsem nakrájela na drobno a na oleji ji mírně osmahla. Červenou řepu jsem oloupala a nakrouhala na struhadle na hrubo a přidala na cibuli a krátce společně opékala, poté podlila horkou vodou (nejprve raději méně, pokud se voda vyvařila, tak jsem přidala), přidala asi 4 bobkové listy a nechala dusit. Asi po čtvrt hodině bylo hotovo, zbývá jen dochutit podle vlastní libosti solí, cukrem a octem a vyndat bobkové listy.

Pečivo (nejlépe starší) jsem nakrájela na kousky a zalila mlékem - ale ne tak, aby bylo celé ponořené a "rozblemclo se", ale spíš jen tak navlhčilo. Přidala jsem žloutek a nechala chvíli uležet, mezí tím jsem si vyšlehala sníh z jednoho bílku a přidala k pečivu. Osolila a zamíchala. Pokud je těsto tvárné a pevné lze ho vytvarovat do kuliček a uvařit v páře (po uvaření rozkrojit, nechat "vypářit" a podávat) nebo pokud je tekutější, tak ho vlít do hrníčku (zhruba do 3/4) vymazaného máslem a dát vařit do hrnce s vroucí vodou (aby voda sahala minimálně do poloviny hrníčku). Vařila jsem je tak asi 25-30 minut.

Navíc jsem si osmahla cibulku s trochou slaniny, kterými jsem posypala knedlíky a společně všechno spokojeně spořádala.

No a teď mě, vážení, prosím omluvte, při psaní tohoto článku jsem dostala ukrutný hlad a běžím si uklohnit večeři   :-)

Téra byla Na šrot...

.... a v kině k tomu. Abyste rozuměli, včera jsem se totiž rozjela do kina jako doprovod svého bratříka na komedii dle jeho výběru, a to právě Na šrot. A už samotný název filmu napovídá, že jde o pubertální kousek o slavení jednadvacátých narozenin, která rozhodně nebyla na suchu. No žádný hluboký zážitek z filmu ani nelze očekávat, ale nakonec to bylo o něco méně nablblé než jsem čekala, a to se počítá :-)

kabelka - C&A, svetr - NY, džíny - H&M, tenisky - vietnamci, ponožky - dárek od kamarádky (která moc dobře ví, jaký jsem ponožkový maniak)

No a já byla celá šťastná, že jsem si sladila ponožky s kabelkou... Co byste ode mě taky jiného mohly čekat, že jo :-) Ať žije oteplení a fusky z tenisek vykukující (jaká ironie, když mi tu za oknem právě sněží :-D)

Špenátový koláč a losos k němu

Snad takhle při nedělním dopoledni nepohrdnete, když na místo nějakého svátečního oběda naservíruji jen jeden úplně prostý recept o pár surovinách, minimálním úsilí, ale za to s nechybějícím pošmáknutím. I když ráda připravuji na všechny různé koláče těsta domácí, někdy prostě není času nazbyt a občas sáhneme i po kupované verzi třeba listového těsta, navíc já se musím přiznat, že čas od času si ho dám fakt ráda :-)

Potřebovala jsem:
balení chlazeného listového těsta, čerstvý listový špenát, půl balení uzeného tvarohu (tuze dobrá věc zakoupena v Lidlu), jarní cibulku, česnek, 30% eidam, 2 vejce, olivový olej, kousek másla, lososa,  a sůl a citronový pepř na jeho ochucení.

Nakořeněného lososa jsem s pár plátky másla zabalila do alobalu a dala péct do trouby na 200°. Listové těsto jsem vyložila do koláčové formy, pokryla pečícím papírem, posypala fazolemi na pečení (aby se těsto při pečení příliš nenafouklo) a dala asi na 10 minut péct k lososovi. Mezi tím jsem si nakrájela cibulku a česnek a dala opékat na pánvi na kapce oleje. Po osmahnutí jsem k nim přidala čerstvý špenát a nechala jen tak chvíli prohřát, aby zcela nezvadl, a stáhla jsem pánev z ohně. Po chvíli jsem přimíchala dvě vejce a rozdrobila uzený tvaroh. Z předpečeného těsta jsem sundala fazole a pečící papír a vlila špenátovou směs, posypala ještě trochou sýra a dala zapéct do trouby ještě asi na 20 minut než okraje zezlátly. Potom jsem vytáhla z trouby, zkontrolovala, že i losos už je dostatečně upečený a společně podávala.

A taková slušivá příloha k rybce je na světě. A příště si upečeme třeba zase něco sladkého.... Krásnou neděli :-)

Plná buchet v sukni

Musím Vám říct, že dnešek mi vážně chutnal a to doslova! S přítelem jsme v kuchyni zplodili k obědu chlupaté knedlíky a kynuté buchty s povidly navrch (teda hlavní zásluha je hlavně jeho, ať mu neslízávám všechnu smetánku), opět jsem si hezky zacvičila (abych skoro celý pekáč buchet, který jsem si po obědě do břicha narvala, přeměnila na ten více žádaný do plavek :-D) a odpoledne jsme se zastavili ve městě, při čemž jsem v sekáči objevila skvělé šaty a navíc jsme se stavili na páteční posezení u cappuccina. No a při té příležitosti jsem se jen párkrát cvakla, abych Vám mohla ukázat další ze sukní, které jsem si v pořídila v krutých mrazech ve snaze přivolat teplejší počasí. No na baleríny k ní si ještě počkám, ale posloužila i v dnešní kose :-)

sukně - Oodji, svetr - Orsay, silonky- F&F, boty - Deichmann, kabelka - Stradivarius, šála - od babičky upletená

A abych nezapomněla, včera jsem konečně přeprala bloggera, podařilo se mi totiž umístit pod záhlaví seznam všech receptů, tak snad to nebude těšit jen mou zcela "neajťáckou" maličkost, ale i třeba Vás, pokud byste lopotili po nějakém konkrétním pokrmu v té záplavě všech receptů :-)

Muffiny s červeným rybízem

... toť to pravé ořechové k hrnku horké čaje nebo voňavé kávy, když venku stále ještě záludně sychravo, nemyslíte? :-) Zvlášť když se musím tak trochu neskromně pochválit, že se mi povedly krásně vláčné bábovičky, žádné suché dávidlo. No a i když jim to na první pohled moc nesluší, kousnutí do nich vše vynahradí. Nejsou nějak extra přeslazené a těch pár vyvolených kouscích, do kterých jsem nastrkala čtvereček bílé čokolády, byl vždy příjemným překvapením, protože já doveda samozřejmě zapomněla, které to byly :-))))

Omluvte opět fotku pod umělým osvětlením, tak to totiž dopadá, když se muffini nedožijí rána :-)

Potřebovala jsem:
 50 g másla (rozehřátého vystydlého), 1 banán, 3 lžíce datlového sirupu, 1 lžíci vanilkového cukru, 2 vejce, 200 ml podmáslí, 250 g mouky (půl na půl celozrnné a bílé hladké), 1 lžičku kypřícího prášku, 1 lžičku jedlé sody, asi půl hrnku mraženého červeného rybízu, bílou čokoládu

Banán jsem v míse rozmačkala vidličkou, přidala vejce, rozšlehala, přidala máslo, podmáslí, cukr a datlový sirup a promíchala. Ve vedlejší místě jsem prosela bílou mouku, přidala celozrnnou, prášek do pečiva a jedlou sodu, promíchala s povoleným ovocem. Pak jsem přidala mokrou směs a promíchala jen tak lehce a krátce, aby se směs příliš nepřemíchala a neztratila na své kyprosti. Pak jsem těstem pomocí lžíce plnila muffinovou formu vystlanou papírovými košíčky a do pár muffinů jsem na závěr vložila kostičku bílé čokolády. Pekla jsem je ve vyhřáté troubě na 180° asi 18 minut.

Dodat se už sluší snad jen dobrou chuť a krásný den! :-)

Nedočkavá sukně

Už mě vážně nebaví nechávat jarní rozevláté sukně celé nedočkavé napínat ve skříni, jednu z nich jsem musela vytáhnout, i když je venku takový marast, až škoda mluvit. Co naplat, sice s kotníkovými botami si připadám jako s kopyty, ale jak jinak nezmrznout, že... Ale když mám na nohách puntíky, nic mě nedokáže zkazit náladu :-) Ani spolužák, který tak rád komentuje mé odívání a tentokrát se mi dostalo označení "prej že jako z pohádky"... No nevím, jestli to měla být lichotka či ne a jsem mu zrovna připomínala sedmihlavou saň, měl to být třeba Pikaču nebo nějaký úplně jiný zjev, mě bylo v sukni zkrátka fajn, vždyť mě znáte :-)

No a teď se půjdu navléct do jedné z dalších čekajících sukní a vyrazím na chvíli posedět třeba ke sklence vína... Co Vy, dáváte přednost gatím či už provětráte nějakou tu jarní sukni? :-)

Směr blaho vede přes čokoládový dort

Vždy jsem měla za to, že upéct dort, při jehož konzumaci celá místnost utichne a rozléhá se jen nenasytné cvakání lžiček, je teda pořádná fuška a kumšt hoden vyšší cukrářské. Ale hledání toho pravého, který bych mohla upéct k narozeninám "tchánovi" (uznávám, že přítelův tatínek zní líp), mě dovedlo na stránky Apetitu, kde k hupsnutí k troubě přímo vybízel nadpis Nejlepší čokoládový dort (recept zde). A hlavně tooolik spokojených ohlasů v diskuzi - no to nešlo jinak, než ho prostě prubnout s malými vyčtěnými zlepšováky.

No a vážení, výsledek byl vážně skvostný. Povím Vám, že i když nejsem žádný velký čokomilovník a postačila jsem si s jedním kouskem (no dobře - kusem) na okošt, bylo to teda velké bájo. Nejlepší na tom je, že to zvládnete fakt hravě (skoro s prstem v nose) a když budete při zdobení třeba i šikovnější než já, nebudete mít třeba ani čokoládu až za ušima :-D Ale hlavně jsem si jistá, že si pochutnáte, ať jde o narozky, svátek, výročí či obyčejný všední den - s tímhle dortem bude svět zase něco "lepšejší" :-)))

Potřebovala jsem:

korpus: 200 g másla, 200 g čokolády (použila jsem s 74% kakaa z Lidlu), lžičku Cara (+ trochu vroucí vody na zalití), 170 g hladké mouky, lžičku prášku do pečiva (bezfosfátového), lžičku jedlé sody, 200 g cukru krupice (pokud máte rádi hodně sladké, přidejte), 2 lžíce kakaa, 3 vejce, 5 lžic podmáslí,

poleva: 200 g čokolády (použila jsem tu samou jako do korpusu), 250 ml smetany ke šlehání, 4 lžíce třtinového cukru (podle typu čokolády ho lze i ubrat)

+ bílou čokoládu a jahody na ozdobu a pár jahod na rozmixování na naplnění

Dortovou formu (cca 24 cm) jsem vymazala máslem a dno vyložila pečícím papírem, troubu jsem předehřála na 140°. Do kastrůlku jsem nalámala čokoládu, přidala pokrájené máslo a Caro s vroucí vodou (neměli jsme jen instantní kávu, tak proto) a zahřívala, až se směs rozpustila. Do mísy jsem prosela hladkou mouku, přidala kypřící prášek a jedlou sodu, kakao a cukr a promíchala. Potom jsem si v jiné misce spojila vejce s podmáslím a vlila k "sypké" směsi z mouky a propojila. Na konec jsem přidala i čokoládovou směs, která mezi tím trochu zchladla. Těsto jsem pak vlila do formy a uhladila do rovna a dala péct.

Mezi tím jsem si připravila polevu (která je zároveň i náplní). Na plotně jsem si pod bod varu (prostě až se z toho začalo kouřit) zahřála smetanu s cukrem, stáhla, nalámala čokoládu a rozmíchala do hladka. Potom jsem dala ztuhnout do ledničky.

Dort jsem zhruba po hodině a čtvrt vytáhla z trouby (stav těsta jsem ještě kontroloval špejlí), vyndala z formy a nechala zchladnout. Potom jsem ho rozkrojila na polovinu (někdo šikovnější by to jistě zvládl na 3 díly) a spodní část pomazala polevou, která v lednici mezi tím hezky ztuhla. Potom jsem přidala slabou vrstvu rozmixovaných jahod (není nutná) a přiklopila druhou vrstvou opět pomazanou polevou. Tou jsem samozřejmě dort potřela i z vrchu i po stranách, z vrchu ještě ozdobila půlkami jahod a hoblinkami z bílé čokolády a uložila do lednice (nejlépe přes noc, aby se chutě řádně propojili).

A hotovo! Pak už jen darovat nějakému čokožroutovi a nebo třeba i zbjaznout sám, jak je jen libo :-)

Ruce do kapes a popkorn do pusy

Krásné pondělí :-)

Doufám, že máte za sebou báječný víkend! Já to můžu směle prohlašovat, protože ten můj čítal třeba jedno celkem úspěšné zápasení s čokoládovým dortem (brzy se jím budu chlubit, to je jasný), nedělní návštěvování a taky sobotní výpravu za kinem, kdy jsem i najukla do obchodů, abych záhy odešla se sukní, po které už dlouho mé srdce prahlo (dokonce jsem ji sháněla po všech čertech v Praze, v Brně a pak narazila na poslední velikost v Hradci, juchů :-)). A taková odpolední pohodička žádá co? Ruce do kapes, sako s kostkatou košilí nahodit, k tomu perly na krk pověsit (líbí se mi ten jejich kontrast s poflakovačsky vzhlížející košilí a plátěnkou) a v peněžence ponechat pár drobných na popkorn. 

sako - NY, košile - Takko, džíny - H&M, boty - CCC, perly - Six, taška - z Paříže

A ukojením našeho filmového vyprahnutí byl snímek Terapie láskou, který nás lákal nejen kladnými ohlasy, žánrem a ověnčením oscarovými nominacemi i oceněním, ale sama i dost slyším na obsazení Bradley Cooperem - rozumíme si, holky, ne? :-) A musím říct, že že mu to seklo i v pytli na odpadky (a to doslova), ale taky na tanečním parketě i v psychiatrické léčebně. Celkově film musím hodnotit jako velmi podařený, žádná tuctovka jako velká většina všech romantických komedií, kdy je mladým a krásným mazán med kolem huby. No prostě zkrátka jestli máte rádi dojáky, který mají zároveň hlavu a patu, určitě si vyražte hrcnout do kina, směle Vám to doporučuju. Zasmějete se, třeba i zamáčknete slzu a navíc se podíváte na hezkýho chlapa (samozřejmě mimo toho svého po boku, že jo :-))- to se počítá, ne? :-)

Roláda jak peříčko

... a navíc snad i lehčí a možná i zdravější než klasická verze snad každé druhé z našich domácností, kdy si naše maminky a babičky střeží ten svůj zaručený recept nejčastěji plný šlehačky, že se každé sousto na jazyku rozplývá. Nic proti nim nemám, jen jsem se pokusila dosáhnout podobného blaha bez špetky mouky, s minimem cukru (a že by šel ještě klidně ubrat) a odlehčením tvarohem. A na holej pupek přísahám, že se to povedlo, chutnalo to tááááákhle dobře. A jakmile se na roládu vrhla má rodinka, byla během hodinky bez jediného zbylého drobečku nadobro v čudu...

Recept na těsto "vygůglen" dle rad zkušených hospodyněk

Potřebovala jsem:
5 vajec (žloutky a bílky zvlášť), 50 g třtinového cukru, 2 lžíce kakaa, 1 odtučněný tvaroh, 2 banány

5 bílků jsem vyšlehala do tuhého sněhu, pak jsem přidala cukr, kakao, ještě krátce prošlehala a nakonec zapracovala i 5 žloutků. Vzniklé těsto jsem vlila na plech s pečicím papírem a vložila na 7 minut do trouby vyhřáté na 200°. Po upečení jsem nechala asi dvě minutky odstát a pak jsem i s pečicím papírem zatočila do rolády. Mezi tím jsem si připravila náplň - jednoduše jsem jen v odtučněném tvarohu ponorným mixérem rozmixovala dva zralé banány. Když roláda trochu zchladla, rozmotala jsem ji, nožem si pomohla odlepit ji od papíru, potřela tvarohem s banány, smotala a vložila do ledničky zatuhnout.

Podle vlastní libosti by šla ještě potřít třeba trochou tvarohu z venku či posypat třeba kokosem, ale já ji ponechala jen čistě takhle jednoduše a o výborný chuťový zážitek Vám fakt můžu čestně zaručit! A věřte mi, že mě stálo strašně moc přemáhání nesežrat celou šišku a nechat na okošt i ostatním :-D