Báječný víkend ve Vídni

Zdravím Vás...

... s teploměrem v podpaží a paralenem v puse. Nějak mě dostihla podzimní chřipka nebo mě zmohl včerejší první školní den, nevím. Každopádně se snažím bacila rychle vypudit a pří té vzniklé chvíli Vám budu i sálodlouze vyprávět o mém víkendovém putování. V pátek časně ráno jsme se totiž s přítelem vydali směr Vídeň, kam jsme nejeli poznávat jen krásy města (a Primarku :-D), ale taky navštívit (všem jistě dobře známou) blondýnu Markétku! No a že se nám všechno tak krásně vydařilo a my se měli skoro jako prasata v žitě, to si můžete všimnou v dnešním článku, který nebude rozhodně skoupý na slovo o fotky - neb obojího bude pořádná nálož.

Nejprve pošlu jeden velký dík směrem zpátky do Vídně, naší milé průvodkyni, která s námi měla trpělivost, i když kvůli naším peripetiím na nás musela při každé domluvené chvilce skoro pročekat mládí. Ale když už jsme konečně dorazili, prohlídka města mohla začít. A jak jinak než centrem, pěkně kolem Stephansdomu, kterým se dá prostě kochat každou návštěvu Vídně.

Od něj už jen skok k Forever21, a to my samozřejmě nenechali jen tak :-D A i když už sem z naší skupinky přísluším věkem jen já, "staroušové" šli se mnou a mohlo vzniknout vskutku originální zrcadlové foto na schodech nevalné kvality - jen našpulit papuly nám zbývá :-)

A tak když jsme prošli centrum, zamířili jsme si to pěkně do čtvrti Grinzing, tuze sympatické vínem vyhlášené oblasti. Škoda, že nás k ní autobus vyvezl až za tmy a nemohli jsme se pokochat tou atmosférou, kterou čtvrť přímo funí, jako by to ani nebylo nedaleko centra Vídně, ale někde v horách nebo přímo v pohádce. No a k hrcnutí jsme si vybrali útulnou chajdu, kde nás napojili místním pivem a burčákem. Zkrátka tuze vydařený páteční večer!

Bez ranního bolehlavu (toho burčáku naštěstí nebylo zase tolik) jsme tedy v sobotu ráno mohli vyskočit jako čiperky a vydat se opět na smluvené místo za naší blondýnkou. Škoda, že ani tentokrát se nám nepodařilo smluvený čas a tentokrát ani místo dodržet, takže jsme vystoupili krapet vedle, než na nás čekala... 

Ale nakonec jsme se všichni šťastně našli a vyrazili na trh. To Vám byla taková paráda! Jestli míříte do Vídně, rozhodně nemůžete Naschmarkt vynechat (samostatný článek o něm si můžete přečíst u Markétky). Mě z tolika krásné zeleniny, ovoce, květin, sýrů, koření, pečiva a všeho dalšího šla hlava kolem a nevěděla jsem, co očuchávat a obdivovat dřív. 

Fascinovaně jsem si fotila třeba artyčoky.Přemýšlím, jestli jsem je vůbec kromě Amelie z Montmartru ("I artyčok má srdce!") vůbec někdy viděla....

No prostě těch dobrot tam...

No prostě jsem si ve svých žůžových šatech mohla krk ukroutit.

Po dlouhých uličkách plných jídla jsme se dostali k zadní části, kde se každé sobotní dopoledne koná blešák. No a tam jsem se taky nemohla vynadívat. Sice to byla vesměs halda veteše, ale mě to stejně fascinuje a hnedle bych si tam nějaké to haraburdí zabalila s sebou. Ale byla jsem odvlečena pryč. No a uznávám, že ne všechno, co jsem tam tak obdivovala, by se mi po zbytek dne zrovna pohodlně nosilo a že s křeslem na zádech by prohlídka města nebyla nic moc.

A tak jsme s Market radši zahnaly hlad výborným falafelem v tortile, kde nechyběl hummus, co mate neb je přímo výborný!

A už jsme se jen přesunuli na nedalekou Mariahilfestrasse, předlouhou ulici plnou obchodů. Návštěva Primarku měla ale opět jednu výhodu, že nabídka jiných obchodů mě tak nějak už nudila, a tak jsme si tu usedly k hrnku kafe, do Starbucks jako pravý konzumenti :-) A poručili jsme si sakra sladké latté s kapkou dýně a mrkvový dortík - no vyloženě zdravá svačina plná zeleniny, že jo! :-D

A když už nám i obchody lezly krkem (ano, tento neočekávaný jev skutečně nastal!), tak jsme zamířili k Hundertwasserhausu, neb trocha architektury ještě nikdy nikoho nezabila. Já se teda pořád nemůžu rozhodnout, jestli se mi vlastně líbí nebo ne, ale rozhodně je to něco, co se musí vidět.

Pak už se s námi milá blonďatá průvodkyně rozloučila, takže jsme si to s přítelem do Pratru zamířili už sami. 

Kochali jsme se tu samozřejmě obřím kolem, ale i ostatními roztodivnými atrakcemi.

Třeba u téhle mi prostě nezbylo nic víc než jen nevěřícně kroutit hlavou a konstatovat, že na tohle by i plato kinedrilu bylo krátké.

A tak jsme si radši sedli na zahrádku a poručili si jeden wienersnitzel, bitte! A když jsme ho do posledního drobku strouhanky zblajzly a povolili pásek o dírku, padla na nás výletnická únava, a tak jsme zamířili na pokoj, čímž končí sobotní vyprávění.

Aby záhy mohlo začít to nedělní. Kdy jsme se řádně posilněni vydanou snídaní vydali hned z rána směr Schönbrunn. Od hotelu to bylo jen pár zastávek, takže jsme si cobydup mohli štrádovat před tím krásným komplexem, nádhernými zahradami a kochat se Vídní jako na dlani.... Ideální nedělní ráno!

Až na pár běžců a zástupy japonských turistů s "ojabkovanými" telefony v ruce jsme na courání měli celkem klid, takhle z rána tam ještě mnoho národa nepromenádovalo :-)

Aneb fotíme se všichni - my dva s dopomocí samospouště a zběsilého úprku do zaujetí pózy... 

... a nebo místní kachny.

A tímto trapno-skokem se loužím se Schönbrunnem a taky s Vídní. Alespoň pro zatím, snad se tam zase někdy podívám :-)

A už jen pohled z okýnka auta a jede se domů. Bohužel....

Ať máme to máme kompletní, tak už jen pár pár slov k té praktické části cesty. Cestovali jsme tedy autem, což se vyplatilo nejen díky variabilitě, ale taky rozhodně cenově v porovnání třeba s vlakem. Ani jsme si nekupovali dálniční známku a frčeli jsme si to mimo ní ve stejné vzdálenosti (teda až na mírné bloudění cestou tam). Na cestování po městě jsme ale samozřejmě auto nevyužívali, ale koupili jsme si jízdenku na 48 hodin, která vyjde něco málo přes 12 € a v porovnání se samostatnou jízdenkou (za 2,10 €) se rozhodně vyplatí. A doprava ať už metrem či autobusy po městě je hračka (i pro takové vesničany jako jsme my :-D).

Ubytováni jsme byli v hotelu Europahaus, který jsme si zamluvili klasicky přes booking.com, což není žádná věda. Z celé dostupné nabídky se nám zamlouval nejvíc a to hned z několika důvodů. Situovaný je do krásného zámeckého parku, takže vůkol jen božský klid a moc hezké prostředí, k dispozici je tu i dostatečně velké parkoviště zdarma, takže tu i náš kočár bezpečně vyčkával, a taky to byla jedna z cenově nejpříznivějších nabídek. Navíc v ceně už je zahrnuta i snídaně (na rozdíl od většiny ostatních hotelů), která byla opravdu bohatá (a my se na ní klasicky vždycky tak nehezky přežrali), pokoj byl dostatečně velký, útulný, personál milý a ochotný, zkrátka jsme byli nadmíru spokojeni. Hotel sice není úplně v centru, ale na konečnou stanici metra linky U4 je to pěšky asi čtvrt hodinka (nic složitého, bez bloudění) a nebo se k ní dá dojet ze stanice přímo před parkem v mžiku autobusem. 

Tak a to už by vážně stačilo, gratuluji přeživším to zahlcení a já jdu zpátky marodit :-)