Elce pelce, kotrmelce

A najednou bylo ticho. Hrobový ticho. A můj tichý poňoukavý hlásek odněkud z hlouby jen nadával: "Tak kurňa Terino, sesmol zase něco!". A že já jsem tak neposlušná, sakryš.... 

Blog byl pro mě ale vždycky radostí. Místem, o které jsem praštila většinou svých nablblých myšlenkových pochodů. Ale jak to tak bývá, někdy přijde nějaká prda z čistýho nebe, kterou se vykolejí dosavadní frčák v zajetých kolejí. A tak se tomu stalo. Šup, rup, výhybka a už jsem frčela směr svět bezblogový. A jak se mi v něm zalíbilo. A co, že se stalo? Prase kozu potrkalo.... Jo a taky rozchod, stěhování, kolej, studentský život, práce, nové a nové tváře... A hlavně veselá Téra...

Co Vám budu vykládat - prostě se mi změnilo dosavadní žití a co bývalo, už není. A já nějak přestala pociťovat tu blogovací touhu. A má to snad cenu, pokud se do toho člověk musí přemlouvat? I když jsem to tak milovala... Prostě jen nechat roztrsat prsty po klávesnici, vypsat se ze svých pomatených myšlenek. A pak takhle pláchnu... Cítím se mírně zahanbena, že jsem ani slova nepípla a najednou mlčela jako hrob.

Kašlu na výhovorky typu "nemám čas". Blbost. Kdyby se mi chtělo, tak jak se mi nechce, tak si jistě čas najdu. Ale momentálně se prostě necítím na velké sdělování a vykřikování plků do světa. Ale není zcela vyloučeno, že se mi takového brzy zase zachce. Třeba přes parádní léto. Až bude čas na výlety, lelkování a sbírání zážitků obouma rukama :-) A já se třeba vrátím mezi mé milé, rozmilé do celého blogového kolečka. Šaty, boty, kabelky, koláče a spoustu vykecávání. Nebo třeba i něco úúplně jinačího. Kdo ví, co prsty tentokrát zatancují. 

Každopádně do té doby Vám všem vehementně mávám. A ptám se - jak jste se tu sakra všichni celou tu dobu měliiiiiii? :-)

Naše šťastné a veselé

Ahoj vespolek!

Dá se v tomhle čase mluvit o něčem jiném než vánočně laděném? Rozhodně ne. Zvlášť když se na to třesu už od půlky září. Od té doby taky poslouchám většinou pořád dokolečka ty nejvlezlejší vánoční melodie a třesu se na veškeré vánoční veselí... Třeba i na to, jak Vám tu budu teď oslavně "vokazovat" naše hnízdečko, co se do vánočního kabátu odělo.

Náš malý byteček se celý hodil do bílo-zlaté kombinace. Ta je podle mě nejdokonalejší vánoční. Jen se mi nezdá, že by si to mysleli prodejci dekorací. Aspoň při shánění výzdoby se mi jevilo, že opravdu bílých (ne stříbrných, jak se mi snažili většinou nabulíkovat) ozdob aby pohledal. Takže třeba adventní věnec nakonec dopadl jako double svítící - cha, jsem prostě kutilka.

Taky se nám tu rozběhlo několikero sobí spřežení...

... po různých zákoutích.

No zkrátka a dobře jsem s celkovým vánočním kabátkem bytu vážně spokojená a nejradši bych zatančila několik radostných tanečků kolem nového křesla. 

No a když byly všechny svíce zažehnuty a sobi osedlání, mohli začít ty pravé Vánoce. O něco časnější. Včera byl totiž v diáři několikrát podtrhaný náš předčasný Štědrý den. A ten musel zákonitě začít pořádnou snídaní. Podával se kotel horké čokolády se šlehačkou a vánočka, co se mi obzvláště povedla. Joo, proč se nepochválit, že ano...

Pak skromnější oběd. Ty nejvánočnější krutony....

... a taky vánoční hrachovka. Jo, žádný maso - chceme přece vidět zlatý prase. I když je na něj brzo, ale co kdyby se někde nedočkavě potulovalo.

Po odpolední vydatné procházce po Praze, kde nešlo neminutou pár trhů, punčů nebo nějaký to kafíčko, zpátky za plotnu. Je čas nasmažit řízky...

... přiťuknout portským...

... a ládovat se salátem.

Pod jolkou pak společně pět koledy a poděkovat Ježíškovi za parádňáckou nadílku.

A aby ty Vánoce nebyly náhodou málo přežírací, nastal čas ještě na dezert. Byl ananas pečený s vánočním kořením a kapkou rumu zalitý vanilkovým žloutkovým krémem. 

A pak už jen ve vánočním pyžamu s panem perníčkem sledovat Lásku nebeskou a svět je naprosto v pořádku...

A teď už alou domů za rodinou.....

Moc Vám děkuju, že se tu se mnou pořád scházíte a přeju Vám, ať jsou i Vaše Vánoce fakticky šťastné a veselé! 

A teď už musím jít dokoukat Grinche :-)

Pojďte dál, zouvat se netřeba...

Ahoj vespolek!

Hned úvodem trochu popelu do mé blonďaté kštice - jooo, flákám to tu. A poslední dobou víc než bych zamýšlela. Ale když zasednu před počítač, prsty se po klávesnici neroztančí tak lehce jako dřív. Nějak mi poslední dobou chybí pořádnej huban od múzy či co. No ale s čím jsem na nepohodlnou židli k počítači hrcla dneska? Chtěla jsem na sebe naprášit pár věcí. V posledních měsících se událo pár změn...

První zásadní je nové hnízdečko. S mým milým jsme se vylétli a uhnízdili se u Prahy. Začala jsem tu studovat na navazujícím magisterském oboru (ooooo, jak důležitě to zní :-D), takže jsem se z malé východočeské vesničky vydala společně s pár svými švestičkami k velkoměstu. 

Nechtěli jsme byt přímo v Praze, takže jsme spíš kousek mimo, ale o to líp. Ten velkoměstský ruch mě stejně často dost ser...štve. A tady je tak krásně. Z balkónu můžeme pozorovat parádňácký západy slunce.

Třeba přes sklenku burčáku. To se z lavičky s nohama nahoře stává výhled naprosto bezkonkurenčním.

A musím říct, že jsem s bydlením tu vážně spokojená. Máme malý byteček, je tu to moc hezké a útulné. Za oknem můžu pěstovat bylinky (které mimochodem už dávno chcíply, stejně jako spousta kytek - kandiduju na pěstitelku roku) a zuřivě nakupovat doplňky. Fotka s bylinkovou parádou asi musí být fakticky stará, protože to se nám tu neproháněla ještě stáda sobů, nikde žádná vánoční výzdoba - dost divný, neb ta to tu už minimálně měsíc okupuje. Ale tu budu "vokazovat" jistě brzy...

No nic. Příležitost naše království se jistě brzy najde. Z čeho jsem taky nadšená? Z okolí. Ideální na procházky. Couračka kolem Vltavy, kolem skály, kopce a dokonce tu jsou vřesoviště. No nejde se nerozplývat.

Ale že bez práce nejsou koláče je pravda odvěká. A já měla v tomhle ohledu dost kliku. Našla jsem si supr brigádu. A to doslova koláčovou. Už od září totiž vážu kolem pasu zástěru ve Votre Plaisir, kde se rodí skvělý francouzský dobroty. Já chodím přikládat ruku k dílu do výroby či pak parádu o víkendech prodávat na farmářské trhy nebo na různé akce. Tu zrovna fotka ze Street Food ve Stromovce.

zdroj

No a pracovat v krásném prostředí zámku v Troji je prostě radost...

A o nic menší pokud je to třeba v Lucerně jako minulý týden čtyři dny v rámci Festivalu francouzského filmu. Teď v zimě se k tomu sice přidává problém - jakýho kulicha si narazit na hlavu a kolikery podvlíkačky navlíct? Ale musím říct, že mě ta práce baví čím dál tím víc. A jsem za ní fakt ráda :-)

Záhadou století ale stále zůstává jedno. Jak se taková lemra líná jako jsem já sakra ocitla na běžeckých závodech? V práci totiž jenom neujídáme makronky, ale že je společně i vyběháme. A to na Velké kunratické. A pak už jsem se jen brodila potokem a sápala do krpálu uprostřed listopadu. No to by mě ani ve snu nenapadlo. Běh totiž není žádnej můj velkej kámoš. Ale závod jsem ve šnečím tempu přežila jen s promáchanýma růžovýma ponožkama, což považuju za úspěch. A vlastně to, že jsem nebyla úplně poslední. Jen skoro, ale to nikdo nemusí vědět, že jo :-D

zdroj

Před nějakou dobou jsem byla i na prima akci - Deichmann mi chtěl ukázat novou kolekci. No a pěkné to měl. Bot bych si vybrala, že by se mi ani do našeho malého bytečku nevešly. A pár kabelek navrch. Pak jsem utřela slinu, vybrakovala raut a ve starých botách zase běžela :-)

Až jsem doběhla do předvánoční nálady. Každoročně se mě chopí už úderem podzimu. A letos tomu nebylo jinak. Takže nadšeně listuju vánočními recepty, usrkávám zázvorový čaj a spřádám plány, co komu zabalím do nejhezčího balícího papíru, co se mi povedlo ukořistit.

Zkrátka samé důvody k tomu, aby člověk vycenil do světa křivé zuby. Zvlášť když za mnou dorazí vzácná návštěva z Brna. Protože pod puntíkatým deštníkem je i hnusnej upršenej den rázem růžovější (a to je moudro jako hovado :-D)....

Zkrátka a dobře, mám se dobře. A budu doufat v nějakou tu líbačku s múzou, ať sem zaskočím častěji - přeci jen ten taneček po klávesnici je tuze uklidňující počin... Ale musím běžet podpálit první knot na věnci a pět koledy pod stromeček na náměstí. Mezi tím se budu těšit, až mi dáte vědět, jak se daří Vám, jak si užíváte první adventní neděli a jestli k nám chcete zase brzo přijít na čumendu. Mějte se! :-)

Potkat se u Kolína... a Kutné Hory

Výýýlet? Ano, prosím! Do placatého Polabí. Vyjeli jsme obdařit návštěvou mé nejmilejší spolužáky do Kolína. Což se bezvadně hodilo do krámu. Protože toť jen kousíček do Kutné Hora, po které mé výletnické srdce prahlo už tak dlouho :-) 

Vždyť je to tak krásné město a já tam jatěživ nezavítala. Takže to jsem musela napravit. A omrknout třeba tu fešandu svatou Barborku...

Docela mě překvapilo kolik se po městě potulovalo turistů. I když bylo taková pochmurné všední ráno, tak se kapkám deště uhýbalo i dost cizinců.

Ale ani déšť mi výletnickou náladu nezkazil. Ani omylem. Navíc když den tak parádně začal jako nám. Na snídani jsme se totiž vypravili do kavárny na Kozím plácku, všude chválenou a doporučovanou. Však útulně vypadá už na pohled....

A líbil se mi i interiér. Úplně tam na mě dýchla taková domácí pohoda, když jsem tam seděla zabořená v sedačce a usrkávala tu báječnou domácí malinovku. Dali jsme si samozřejmě i kafe. To tu mají hnedle v několika spešl voňavých druzích, takže je z čeho vybírat. Jen klasickou přípravu espressa tu nedostanete. Kávu totiž připravují buď vacuum potem nebo french pressem. A teď doufám, že to nemotám, neb tomu zas tak nerozumím. Poznám jen, že prostě potom nemá pěnu - znalec zkrátka :-D Mě to nevadilo, moje "Jáva" mi moc chutnala. A když jsem k ní posnídala lehoučký jahodový dortík - oooo, tak to jooo. 

Takže posilněni takovou parádní snídaní jsme mohli brázdit místní uličky. A tu si koupit na večer lahvinku místního polosuchého bílého, tu se rozplývat nad čerstvě malovanými hrníčky...

Zkrátka a dobře na mě Kutná hora dýchla až překvapivě milou atmosférou. Že ji za to budu muset jistě brzo odměnit další návštěvou :-)

A když od snídaně vyhládne a krásy města jsou zdolány, vyrážíme na oběd. A hnedle kousek za město, ve vesničce Kaňk do hostince Na pašince. A fakt, že to byla dobrá volba naznačuje, naznačují i davy proudící poobědvat právě tady. Na nás čekalo místo na celkem příjemné zahrádce před vchodem. A vybrat si z nabídky byl celkem oříšek - chtěla jsem všechno! Až jsme si nakonec dali kopračku (protože na ní mám chuť už celé léto!) a pak pečený filet z tuňáka - kdo by to tu sakra čekal? Oboje bylo fakt dobrý :-)

Nedaleko, ve Svatém Mikuláši, jsme jen zůstali zírat na tu krásu, co vykoukla uprostřed lesa. U zámku Kačina jsme prostě museli zastavit a pokochat se.

A abych se dostala i k samotnému "potkali se u Kolína"... Bohužel jsem tu nestihla vyfotit nic z města. Ale co jsem tu poznat stačila byl příjemný podnik s moc dobrými burgery - Vincent´s Diner. Já si dala vegetariánský, z fazolí a kuskusu. No a byla jsem naprosto spokojená. Že jsem ho ani do břicha nacpat nemohla. Navíc s tou kupo domácích hranolek. Celý bar je laděný do stylu Pulp Fiction - i když tomuhle filmu jsem prostě na chuť nepřišla, tenhle americký styl je fajn :-) A klidně bych sem šla na prasáckou americkou snídani :-)

Toť mé malé nakouknutí do těhlech sympatických končin, které mě přesvědčilo o tom, že se budu muset zase brzy vydat na další průzkum terénu :-) 

Jaká jsou tu Vaše oblíbená místa? :-)

Náš malý domácí festival (nejen) pivní

Bylo tomu nedávno, co naše terasa přeměnila v centrum dění našeho pomyslného domácího mini pivního festivalu. Sezváni byli všichni známí a milí, abychom pospolu ochutnali trochu zlatavého moku, pojedli několikero chodů a společně poseděli a skleničky popozvedali při příjemném odpoledni/večeru/noci(/a někteří i ránu). 

Ale pozor, žádné neorganizované popíjení. Pěkně všichni v daný čas na značky a začínáme koštovat společně. Připraveno bylo hned 10 pivních vzorků na zhruba 20 ochutnávačů. Podávané od nízkostupňových až po ty silnější kousky. Servírováno v malých dávkách (cílem nebylo "kdo dřív padne pod stůl"), dokonce profesionální obsluhou. No pohleďte, na ty švarné jinochy :-) Nu a každý "degustátor" si zaznamenával v každém kole vlastní vjemy, chutě a pocity. Aby se pak mohl vyhlásit největší pivní favorit.

A pak už se našťouhly soudky. Se spešl pivem uvařeným jen pro tuhle akci. Prostě eňo ňůňo... K poslechu pak dokonce zahrál sám frontman světoznámé skupiny Slepá idea (jo, už ho zase propaguju :-D). A o tom, že jsem mu k tomu jeho preludování pěla a nebylo to nic moc hezkého, radši pomlčím... 

No a k čemu jsem se chtěla hlavně dostat je....

... samozřejmě JÍDLO. Společně s mou maminkou jsme toho připravily celkem dost. Až se stoly prohýbaly. Ze studeného občerstvení to byla králičí paštika, parmezánové sušenky, rilletes, quiche, různé nakládané sýry, zeleninové bagetky a tak vůbec.

A neb při pivu povětšinou řádně vyhládne, chtělo to i silnější kalibrt. Něco echt pivařského. Takže buřty v pivu koupané, krkovice se pikantně medovou omáčkou nebo klobásky s cibulkou. A taky jsme se nemohly odpustit i jeden trochu dámský chod na odlehčení.

A ani trochu toho sladkého nechybělo. Vzala jsem si na starost něco sladkého. Neb jak peču, svět je růžovější než v buchtě zapíchané vlaječky.... Takže bylo brownies s rybízem a jogurtový koláč s rebarborou, hruškami a skořicovou drobenkou. A taky dvě vaničky zmrzky. Tradiční vanilková a pak taky pivní. Můj tajný recept :-) A nutno říct, že jsem ani sama nečekala, že bude tak dobrá - no co bych se nepochválila? :-D

A povím Vám - bylo to fakt dobrý. Já jak můžu pro někoho něco připravovat, tak jsem nejšťastnější. Asi to máme v rodině. Plnit pak myčku těmi vybrakovanými talíři je nejlepšejší :-) I v sudech nakonec nic nezbylo, jaká žížeň zavládla...

Co Vy takhle před víkendem, čeká vás při vlahém večeru nějaká sklenic-pozvedávací akce? :-)

Jak jsem se snažila o ta dvě písmenka....

Dneska tak prakticky o ničem, aby bylo jasno. Žádné hodnotné informace se konat nebudou. To jen tak úvodem. Ale kdo by je tu vlastně hledal.... Takže spíš jen tak informačně. I když nepředpokládám, že následující informace budou zajímat zástupy lidí, přeci jen je tenhle prostor tak trochu mým deníčkem a tím, že se mi včera s nervy na pochodu povedlo vydundat u státnic ta dvě písmenka, nesmí zůstat nezmíněno. Jo, je ze mě Bc. Chleba levnější nebude, ale těch šutráků, co mi ze srdce žuchlo... 

A že jsem poslední dobou nedělala nic zábavnějšího než prostě prachobyčejně ležela v učení, nebude ohlédnutí za zážitky poslední dní nikterak bohaté. Ale něco přeci jen přihodím. Přeci se tu nemůžu jen chvástat, že jo :-D

Nesmíte být ošizeni o instagramové přínosy. Ty fotografické skvosty. Třeba tenhle zobrazující rozklepanýma rukama focený státnicový zjev v zrcadle. A hnedle vedle radostné přivítání doma, které na mě čekalo. Plný stůl kozího sýra, uzeného lososa, caprese s avokádem... A taky čokoládové fondue, hmmm. A víno samozřejmě! Díky, díky!

Jooo ale slavení předcházely ještě o dost méně fotogenické chvilky. Nad učením, s mastným drdolem - no krasavice největší. Zvlášť když jsem se vyvalila na slunce, ať u toho šrocení chytnu třeba i trochu bronzu. Namazaná třicítkou - ať nejsem rudoch, samozřejmě... Ale co se nestalo - večer jsem v zrcadle zahlédla parádní rajčátko se spálenými koleny a břichem. Teda ne celým, ale jen dvěma špeky, které jsem měla vyvalené. No krásička :-D

Joooo a bez kafe by to nešlo. Byť ho rozhodně denně nepiju, teď jsem se stala velkým kafo-pijanem. A udělali jsme si zásobu třeba v Oxalisu. Zvlášť nejvonavější pytlíček kafe s vůní kokosového dortu jsem vyzunkla během chvilky. Díky Markétce za objevení! :-)

Z domu jsem teda moc nevycházela, ale výjimku jsem učinila sobotu předcházející dětskému dni. Jako každoročně jsme se totiž s přítelem vydali do pohádkového lesa děsit místní dítka. A prověřovat jejich schopnosti v naší mravenčí dráze. No jako bychom ze Sekorovy knížky vypadly :-D

A dostala jsem parádní dárek. Že si snad ani takový nezasloužila. Dostala jsem zmrzlinovač. Juch! To bude panečku léto. Jedna zmrzka už vyzkoušena a další budou jistě s následujícím volnem následovat. Už se těším!

A kolem obchodů jsem teda radši vůbec nechodila. Ale když jsem takhle jednou byla vlákána mou maminkou, když jsem ji dělala poradce při jejích nákupech, nešlo odolat a netáhnout si s sebou do kabinky alespoň vyzkoušet čtveřici F&F šatů - byly totiž se slevou, všechny. Ale odolala jsem a nevzala jsem si ani jedny. Ale brala bych je všechny - do posledního puntíku :-) Ale že teď nějakým těm novým šatům za odměnu odolám - to se předpokládat nedá. V něčem přece musím jít ke sponzi, že jo :-D

A čemu jsem teda opravdu neodolala byly proužkaté plavky. Jo další plavky. To už bych asi opravdu měla vyrazit k vodě :-) Ale prostě v Gatu na mě tyhle tak smutně koukaly a navíc stály dohromady jen něco přes dvě stovky. Joooo a slamák k nim byl ve slevě dokonce jen za 48 Kč, no neber to :-)

No řekla bych, že toho duchaplného plkání už bylo víc než dost. Na závěr bych Vám už jen pustila snad jen mou protistresovou hudbu (nooo, i když to s tou hudbou bude asi na pováženou :-D). Zvlášť mi přišly vhod ráno před státnicemi, když jsem myslela, že se na rozklepaných nohách neudržím. Ale jakmile jsem si zapla tyhle infantilní dětské písně, hned mi bylo do tance. Ne počkat, já tančila doopravdy :-D No jde snad odolat? 

.... protože zatvrdlej nejt je nejhorší ze závad!

Tak se mějte, moji milí! Já běžím zpátky do školy, podpořit ještě moje státnicující kamarády a pak si na nás asi trochu připít :-) Všem z Vás, kteří ještě máte před sebou nějaké ty zkoušky, držím moc palce! :-)