Znáte ten pocit, když někam přijdete úplně poprvé, přesto na Vás dýchne takový pocit bezpečí. Skoro až domova.... To na mně jakmile jsem následovala tuto šipku.
Došla jsem po ní totiž na kouzelné místo. Kde se starosti utápí v medovém cappucinu a pocit naprosté blaženosti stoupá s každým soustem nejlepšího medovníku, který kdy spatřil světlo světa. A šťopička medoviny nalité akorát po včelí prdelku už jen dotvoří takovou nejmedovější tečku ze všech.
Medová kavárna (facebookoková stránka) sídlí v Roztokách, malém městečku hned za Prahou. Vydat se k ní je jednoduché, stačí naskočit na Dejvické na autobus číslo 340, vystoupit na konečné zastávce Roztoky, Levý Hradec a odsud už je to jen co by kamenem dohodil. V sychravém a mrazivém zimním období Vás zahřejí kamna uvnitř, v zimní variantě, kde může s civěním do plápolajícího ohně přemítat, kdy asi nastane jaro a otevřou se brány venkovního posezení.
Za teplejšího počasí se totiž kavárna přesune na velikou zahradu za domem, kde je plno květin, bylinek a hnedle taky plno úlů, díky kterým se tu pak podávají všechny ty medové dobroty. Zkrátka a dobře taková oáza klidu.
My tam s přítelem chodíme děsně rádi. Panuje tu totiž vážně moc milá rodinná atmosféra. Cappucino tu má jednu z nejsametovějších pěn a když se nemůžu rozhodnout, jestli mám víc chuť na kafe či horkou čokoládu, už prosím o jedno "levohradecké potěšení" a mám to půl na půl. A jsem nejspokojenější. Navíc jen sousto toho krásně měkoučkého medovníku se skvělým krémem a ušla bych pro další světa kraj...
No a kdo by se mimo toho kavárenského povalování chtěl i trochu pokochat, tak i tomu tohle místo přeje. Kavárna je totiž tak mazaně situována hned cestou k Levém Hradci, prvnímu křesťanskému kostelu u nás. Odkud je taky mimo jiné krásný výhled na údolí kolem Vltavy.
No mám to tu zkrátka a dobře fakt ráda. Od ruchu velkoměsta je ve skutečnosti jen skok, ale přitom se zdá být tak vzdálený. A kromě celé té vyzařující pohody celý dojem dotvoří už jen supr káva a nejmilejší majitelé.
No a já tam budu muset zase brzo zavítat a dopřát si svou pravidelnou dávku pohody a pohlazení po duši. A k tomu zvu i Vás, fakt to stojí za to :-)
Bože, jak o víkendu bylo krásně! Bylo by tou nejvěčnější škodou při volné neděli dřepět doma na zadnici. Proto jsme se jali zase trochu prozkoumat okolí našeho nového příbytku u Prahy. Nazuli jsme tenisky a zamířili směrem k Úněticím, hned po řádném nedělním obědě. Taková procházka sluncem zalitým Tichým údolím - to je vám taková paráda! No a uznávám, že když jsem vytáhla ještě takový letně bosonohý oděv, byť do takového teplého odpoledne jako dělaný, na trasu kolem potoka, skal a lesem to úplně nebylo. Jojo, to když holka ze vsi vyrazí do vsi :-D
Ale táhnout se takovou štreku pěšo jen tak bez cílem, to není zas tak velkej vodvaz. Daleko líp se kiláky zdolávají s vidinou orosené dvanáctky přímo v Únětickém pivovaru.
No a přeci jen, ať nevysedíme důlek v pivovaru, přesunuli jsme se jen o kousek - přímo k Lasíkům. To je totiž tak kouzelné místo. Kde nám tam uvařili skvělé cappucino. A to jste měli vidět tu melu, když se na pult přímo z trouby donesly čerstvé ovocné koláče s drobenkou! Fronta až na ulici a po koláčích se po pár minutách zaprášilo. Ještě že jsme si stačili kus ještě horkého nacpat do břicha. Takže po sladké drobenkové tečce byla naše výletnická mise naprosto dokonale. Že nemůže být ani řeč o nějakých bolavých nohách :-)
A jsou pryč. Mé krásné a sladké prázdniny. Plné výletů, sluncem zalitých dní a nasávání té pohodové atmosféry plnými doušky. A i když jsem se o lecco s Vámi dělila, mám toho stále dost na srdci, co zůstalo nevyřčeno. A já nějak toužím zavzpomínat na ty báječné chvíle, které jsem v létě prožila. A že to stálo za to, to asi nemusím nějak zdůrazňovat, že jo :-)
Tak třeba když jsme vyrazili na takový malý rodinný výlet po okolí. A zamířili si to na zámek v Kostelci nad Orlicí. Toť příjemná procházka parkem.
I brácha je z toho na větvi...
Ideální příležitost vyvětrat pomerančové sako...
A hlavně místní kavárna je ideální místo k poobědvání. Takové masové kuličky tu byly fakt výborné. A třeba sklenka Aperol Spritzu k tomu se šikne...
Pak jsem si taky z plna hrdla vychutnávala Náplavka Street Food Fest. A ať se propadnu do horoucích pekel, jestli ten název komolím. Čert vem název, bylo to tam fajn. Slunce svítilo a já nevěděla, jakou dobrotu dřív ochutnat. Takže jsme společnými silami okusili slavný burger z Black doga, rýžové nudle s krevetami, steak z tuňáka, rilletes, čerstvé zeleninové testoviny, kapří hranolky, cupcaky či makronky.... No prostě tahle akce se povedla :-)
Jooo a s mým milý jsme se taky konečně vydali do Letohradu, do muzea Járy Cimrmana. Jeho divadlo milujeme a návštěva expozice v místním zámku byla více než žádoucí. No a byli jsme nadšeni. Podprsenka paní Šmorancové, autobusta nebo obří zuby moudrosti - to všechno jsme museli zřít.
Festivaly mám ráda. Pár už jsem jich navštívila. Ale jestli můžu zvolit ten vůbec nejlepší, Kryštof Kemp by se jím rozhodně stal. Byli jsme ve Svojšicích. No a bylo to skvělé. Jen nám trochu pršelo a byla dost klendra, ale ani tak nám to zážitek nezkazilo. Fakt skvělá organizace, spousta vyžití během celého festivalového dne, hudební program dle mého gusta. A taky spousta skvělého jídla. Za dobrou cenu, podotýkám. I skvělé pivo, Černá Barbora z Ostravaru mi opravdu chutnala. A do toho všeho sexy Ríša. Co víc dodat....
A taky jsme si užívali na oslavách s kamarády. Nechali jsme se hostit grilovaným masem a zeleninou, koupali se v bazénu, čutali do mičudy, olizovali si posolenou ruku a sosali tequilu, ale i kýbl mojita a hráli společenské hry. No není tohle idylka?
Královsky jsem se měla i na nedávné návštěvě Brna. Pozvala mě k sobě totiž má milá Markétka, a tak jsem se rozjela vyplenit zásoby. Tuhé i tekuté. To když jsme večeřeli hummus a dipy s grissiny a bagely. A taky burčák. Nebo snídali krásně voňavé a křupavé croissanty. Okusili místní frozent yogurt, doplňovaly dávku kofeinu nebo se cpali indickými specialitkami co nám síly stačily.
Zkrátka a dobře, tyhle prázdniny se opravdu vyvedli. Dovolená, výlety, snídaně v trávě, orosené sklenky vína se západem slunce, spousta skvělých setkání... Ale na nějaké velké "nostalgičtění" není čas. Věřím, že stejně báječné zážitky budou následovat. Třeba teď, když jsem se usídlila u Prahy. Čeká mě nová škola. Našla jsem si novou brigádu. A obývám nové hnízdečko... Joooo, je toho jistě spousta zajímavého i před námi :-)
Výýýlet? Ano, prosím! Do placatého Polabí. Vyjeli jsme obdařit návštěvou mé nejmilejší spolužáky do Kolína. Což se bezvadně hodilo do krámu. Protože toť jen kousíček do Kutné Hora, po které mé výletnické srdce prahlo už tak dlouho :-)
Vždyť je to tak krásné město a já tam jatěživ nezavítala. Takže to jsem musela napravit. A omrknout třeba tu fešandu svatou Barborku...
Docela mě překvapilo kolik se po městě potulovalo turistů. I když bylo taková pochmurné všední ráno, tak se kapkám deště uhýbalo i dost cizinců.
Ale ani déšť mi výletnickou náladu nezkazil. Ani omylem. Navíc když den tak parádně začal jako nám. Na snídani jsme se totiž vypravili do kavárny na Kozím plácku, všude chválenou a doporučovanou. Však útulně vypadá už na pohled....
A líbil se mi i interiér. Úplně tam na mě dýchla taková domácí pohoda, když jsem tam seděla zabořená v sedačce a usrkávala tu báječnou domácí malinovku. Dali jsme si samozřejmě i kafe. To tu mají hnedle v několika spešl voňavých druzích, takže je z čeho vybírat. Jen klasickou přípravu espressa tu nedostanete. Kávu totiž připravují buď vacuum potem nebo french pressem. A teď doufám, že to nemotám, neb tomu zas tak nerozumím. Poznám jen, že prostě potom nemá pěnu - znalec zkrátka :-D Mě to nevadilo, moje "Jáva" mi moc chutnala. A když jsem k ní posnídala lehoučký jahodový dortík - oooo, tak to jooo.
Takže posilněni takovou parádní snídaní jsme mohli brázdit místní uličky. A tu si koupit na večer lahvinku místního polosuchého bílého, tu se rozplývat nad čerstvě malovanými hrníčky...
Zkrátka a dobře na mě Kutná hora dýchla až překvapivě milou atmosférou. Že ji za to budu muset jistě brzo odměnit další návštěvou :-)
A když od snídaně vyhládne a krásy města jsou zdolány, vyrážíme na oběd. A hnedle kousek za město, ve vesničce Kaňk do hostince Na pašince. A fakt, že to byla dobrá volba naznačuje, naznačují i davy proudící poobědvat právě tady. Na nás čekalo místo na celkem příjemné zahrádce před vchodem. A vybrat si z nabídky byl celkem oříšek - chtěla jsem všechno! Až jsme si nakonec dali kopračku (protože na ní mám chuť už celé léto!) a pak pečený filet z tuňáka - kdo by to tu sakra čekal? Oboje bylo fakt dobrý :-)
Nedaleko, ve Svatém Mikuláši, jsme jen zůstali zírat na tu krásu, co vykoukla uprostřed lesa. U zámku Kačina jsme prostě museli zastavit a pokochat se.
A abych se dostala i k samotnému "potkali se u Kolína"... Bohužel jsem tu nestihla vyfotit nic z města. Ale co jsem tu poznat stačila byl příjemný podnik s moc dobrými burgery - Vincent´s Diner. Já si dala vegetariánský, z fazolí a kuskusu. No a byla jsem naprosto spokojená. Že jsem ho ani do břicha nacpat nemohla. Navíc s tou kupo domácích hranolek. Celý bar je laděný do stylu Pulp Fiction - i když tomuhle filmu jsem prostě na chuť nepřišla, tenhle americký styl je fajn :-) A klidně bych sem šla na prasáckou americkou snídani :-)
Toť mé malé nakouknutí do těhlech sympatických končin, které mě přesvědčilo o tom, že se budu muset zase brzy vydat na další průzkum terénu :-)
A dovolenková krasojízda pokračuje dál! Tentokrát už fakticky poslední část. Tááákže po návštěvě jižní části jezera jsme kopli do vrtule a přesunuli se zase kousek na sever. A cestou potkali fakticky úchvatnou pláž.
Sakra, koupačka tam stála fakt za to. Výhled na ty mohutné hory, průzračná voda, ten klid...
Prostě romantika jako blázen. I když jsem si mírně sesmahla záda....
No jo, to je tak, když se do šutrů rozvalím kolem poledne.
A idylka pokračuje. Když jsme se konečně dobrali do cíle, čekal nás výlet lodí. Výletní kocábkou jsme se vydali přes jezero do městečka Limone.
Totální výletnickou radost znázorňuje další snímek zaznamenávající opět jeden neuvěřitelný skok - téměř deset centimentrů nad zemí. Fakticky skokan...
No mému nadšení se nelze podivovat. I tohle městečko bylo tak krásné. Všude to kvetlo a voněly citróny. Navíc to majestátné skalstvo...
Historické hradby (proti kterým jsem jak pouhý mravenec k zašlápnutí)...
Jooo bylo nám tam moc hezky. Ještě když jsme se takhle košilatě sladili :-)
Ale zpátky z výletu do města, které jsme tentokrát okupovali na další dvě noci. Tentokrát jím bylo Malcesine. A tohle město mělo zase krásnou atmosféru.
Historické centrum nalepené u vody. Takže z těch kouzelných uliček výhled na tu úchvatnou přírodu. A kopce, jež převýší snad jen můj velký drdol.
A plno kouzelných obchůdků. Tu galerie, tu voňavá kosmetika a nebo různé starožitnosti nebo kouzelné doplňky. Musím říct, že těm klíckám jsem jen s těží odolávala.
Jednou z klikatých uliček je to jen skok k hradu...
Nebo do různých kouzelných kvetoucích zákoutí....
Kam to táhlo i novomanžele. Mimochodem tahle nevěsta měla naprosto dokonalé šaty!
No šatů jsem tu ale také užívala. Protože kam by lépe tyhle prosté zapadly...
Teda s trochou té květinové parády.... A ani v kufru moc místa nezaberou. Takže se vejde spousta dalších šatů a sukní. Chacháááá.
Ubytováni jsme tu byli v hotelu Modena. Opět to byla jedna z nejlevnějších variant ubytování tu. A opět jsme byli spokojeni. Přivítal nás tu milý personál, ráno na nás čekala výborná snídaně.. Ale nejlepší byla poloha. V samém centru města. Do víru zábavy jen pár kroků. Z okna výhled, jak je zachycen na této na poslední chvíli cvaknuté fotce, na nejvyšší horu a k vodě jen pár kroků. Jediný háček byl s parkováním, které jsme museli bohužel řešit mírně vzdáleným placeným parkovištěm.
Ale koho by to štvalo, když je to jen mžik k tomuhle!
A tomuhle...
Jooo i večery tu byly dokonalé. Když za hory zašlo slunko, tak se hrclo na zahrádku nějaké z hospůdek pozorovat cvrkot. Nebo jen tak k vodě. nebo tu hrála parádní kapela, takže jsme trsali přímo na mole.
Posledních pár drobných jsme pak naházeli téhle nejlepší oživlé soše, kterou jsem kdy potkala.
A víte co? Rozplývat se budu ještě chvíli. Nad jídlem. A nebo pitím. Po Aperolovo jízdě jsem objevila konkurenta. Huga. Už jsem ho uchutnala u nás. Jen jsem si myslela, že je to český výmysl. O to víc jsem jásala, že šumivé víno s bezovou šťávou můžu usrkávat tu. Fakt úžasné letní pití...
A mohla jsem si odškrnout plánované spořádání nějakých těch mořských potvor. Dilema - dát si další skvělé těstoviny nebo mořské plody? Jasně že oboje dohromady. Protože toť delikátní kombinace. Fakt jsem tak skvělou véču dlouho neměla...
Joo a i tady jsme chodili na zmrzku. Bohužel nebyla tak snová jako v Peschieře, ale tu naši do kapsy stále strčila s přehledem. Teda aspoň neodolatelná bounty a amaretti příchuť.
Jako v ráji jsem se ocitla i na místním trhu. To ovoce, zeleninu a ryby bych tam odsud nejradši odtáhla po kilech! Ale bohužel jsem se musela spokojit s pár deky. Za to těch nejsladších broskví a nektarinek. A co teprve ty fíky! Na takové mám chuť už půl roku.
I nějaké to cappucinko padlo. Jen škoda, že tohle stálo za starou bačkoru. Neb mi na zdánlivé přilepšení přisypali skoro lžíci kakaa. Takže jsem upíjela spíš kafem šmrncnuté granko než pořádnou kávu...
A sváču obstará jedno vychlazené společně s cibulovou foccaciou. S tím úchvatným výhledem už si nedokážu představit větší parádu.
I když co se parády týče, tuňáková pizza se sklenkou huga (ooo jak nečekané) může směle konkurovat.
Ale neb už jsem se fakt projedla až do samotného konce dovči, zbylo už jen rozdat pár suvenýrů... Ze kterých jsou nejedlé snad jen pohledy. Protože není nad praktické dary :-)
Toť už vážně vše. Ještě přikládám pohled na naši dovolenou skrz pár roztřesených záběrů. Jooo jako kameramana by mě na Barrandově asi fakt nechtěli. Takže video nese soukromý název "osika"... Ale byť rozklepaná, tak naše :-)
A už jsem Vám vyklopila fakt všechno. Bylo to krásné. Což jste asi pochopili z toho, jak se tu každou větou rozplývám na cucky....
Ale teď mi povězte - co Vaše dovolená? Kde jste byli, kam pojedete nebo kam byste se chtěli podívat? :-)
