středa 27. února 2013

Hříva neumravněná

Z hned několika prostých důvodů jsem se rozhodla, že přeskočím ukazování nových úlovků za poslední měsíc, jak jsem to dříve dělávala. Za prvé jsem vše pořídila ve slevách, leckdy už dost přebraných, za druhé jsem jen prostě a jednoduše líná vše do kupy fotit a za třetí snad ani sama radši nechci vidět to vše pohromadě, ještě bych se musela zhrozit. No prostě a jednoduše, chtěla jsem tím vším říct, že jednotlivé úlovky Vám stejně ukazuji postupně, jako dnes tenhle príma svetr, na který jsem natrefila v Reserved za stopade a hned ho popadla,  nemohla jsem těm proužkům absolutně odolat, i když je celkem dost volný,. Ale mě to vůbec neva, hned jsem ho samozřejmě zastrčila do gatí, jak je mým dobrým zvykem. A myslím, že bohatého užití pro něj najdu i ve dnech teplejších. Jen omluvte mou neumravněnou hřívu, to ten neřád vítr!

svetr, přívěsek - Reserved, kabelka - Six, hodinky - hodinky-365.cz, džíny - NY, boty - CCC

A já letím na vlak, páááá!

úterý 26. února 2013

Červené těstoviny (aneb řepíme se)

Milí těstovinožrouti,

dnes je tu opět něco pro nás, jdeme baštit miliontou pátou úpravu těstovin, neb těch není nikdy dost! Ale tyhle jsou extra výjimečné červenou řepou, kterou jsem dřív tak nesnášela, ale naštěstí už mi z paměti vymizely vzpomínky na salát ze školní jídelny a já si ji v posledních dnech znovu oblíbila. Klidně jen tak na husto, nakrájenou na plátky ala carpacio, plním si jí bagety či sendviče ke sváče a nebo provádím jiné řepné pokusy. Zkrátka žádné velké složitosti, ale vše je táák dobré....


Asi na 3 porce jsem potřebovala:
1 řepu (uvařenou ve vodě asi 40 minut), 1 cibuli, gervais, parmazán, šunku, těstoviny

Na kapce oleje jsem si osmahla cibulku, přidala šunku a řepu nakrájenou na kostičky. Pak jsem přidala uvařené těstoviny a vmíchala gervais, ochutila solí, pepřem a posypala parmazánem. Na talíři jsem si vmíchala ještě trochu rukoly a hotovo.

Zase taková šup rup véča, ovšem chuťově "epes rádes", fakticky! Co Vy a řepa, kamarádíte se? :-)

pondělí 25. února 2013

Sněhu vstříc v uloupeném kabátě

Krásné pondělní ráno, můj malý blogový světe!

Zatímco já si odskočím do školy na jednu půl hodinku účetnictví (i když si budu představovat, jak místo toho harcování ležím ve vyhřáté posteli), tak Vám ukážu snad už poslední fotky obklopené sněhem. Navíc jsem si půjčila maminčin parádní kabátek. Ukrutně se mi líbí jeho střih a navíc je festovně teplý, takže není divu, že jsem se vydala na tak šikovný lup. S červenými doplňky si, myslím, dobře notuje, i když si k tomu natru pusu na růžovo, jak je mým dobrým zvykem poslední dobou. Ani nevím proč, ale ta růžová ve mě probouzí mrazivě-ledové dojmy....

kabát - second hand, kabelka - House, boty, čepice - Gate, rukavice, šála - od babičky, rtěnka - dermacol lip seduction 06

Přeji Vám, ať do nového týdne vstoupíte suchou nohou bez cápnutí do kaluže. Já si pro jistotu beru holínky :-)

sobota 23. února 2013

Téra na Kryštofech (a to další žvanění)

Zdravím Vás moji milí, zachumelení čtenáři! :-)

Chtě nechtě se Vám prostě musím pochlubit, jaké parádní zážitky za sebou mám. Od Vánoc se na mě totiž v obálce celé nedočkavé smály dva lístky na koncert skupiny Kryštof v rámci jejich Inzerát tour, který nastal právě včera. A tak jsme si udělali výlet a včera po "o" vyrazili, jupííííííííííí. A můžu Vám teda říct, že to bylo bájo, čestný skautský. Ve sparťanské hokejové aréně se nás sešlo na dvanáct a půl tisíce "kryštofomilů" celých nedočkavých na Ríšu s jeho bandou, co "nějak málo tančí, zpívá, brečí či líbá.....", "má svědomí v bezvědomí" a "obchoduje s deštěm a volá, ať ještě prší".... A já jen můžu svému drahému poděkovat, že mi nadělil tak skvělý dárek a já mohla strávit večer u tolika oblíbených písniček v úžasné atmosféře. Oba máme Kryštofy moc rádi, společně už jsme je viděli několikrát na různých letních festivalech, ale je jasné, že sotva hodinové vystoupení se nedá s do detailu dotaženou celovečerní show srovnávat. A vystoupení bylo ještě speciálnější díky návštěvě mého neméně oblíbeného Jarka Nohavici! S tím jsem si též "zabékala" (třeba že máme jizvu na rtu). No a po koncertě už jen vyrazit zpět zpátky příznačně do Ladovské zimy :-)

No a že jsem s sebou vláčela jen pidifoťáček a hrcli jsme si až nahoře, fotky jsou dost na houby, ale lepší než drátem do oka...


Ale že náš pražský výlet nebyl jen báječný koncert (k bezchybnosti snad jen přebýval bolavý zadek a slečna s ušitrhajícímsmíchem, která seděla hned za mnou, a neustále mě kopala do zadku :-D), ale protáhli jsme si ho rovnou na dva dny, které jsme kromě brodění závějemi (až jsem si promáchala několik ponožek) trávili převážně u jídla nebo v metru - ne že bychom ho tak milovali (u mě by se dalo naopak mluvit o panickém strachu z dlouhých schodů, takže až uvidíte rozklepanou vykulenou blondýnu jet zády na jezdících schodech, jsem to jistojistě já :-D), ale tu jednodenní jízdenku je potřeba pořádně vydundat a taky jezdit v té vánici "pěškobusem" je fakt k vzteku. 

Téra spokojeně ve vlaku / Téra hladově před snídaní / Téra zmrzle a nedočkavě v metru (ale všechny příslovce maskuju stejným ksichtem :-D)

No a jako tradičně se velkolepě všude cpeme a já pak vše se vší nenápadností fotím (jako buran, co vyjel do města a ještě neviděl hrnek kafe, že jo :-D) - na odpoledního muffinu v Nescafé / u povečeřené palačinky se špenátem a uzeným lososem v Creperii / na tradiční croissantové snídani u Paula - mimochodem vyměnili jsme "příkopový" za nový na Václaváku a určitě se do krásných prostor v suterénu zase někdy vrátíme 

Původně jsme měli v plánu si návštěvu hlavního města zpečetit výpravou na nějakou z tradičních památek, ale z neustávající chumelenice nás přešla chuť se procházet třeba kolem Hradu... Na Karlově mostě bychom mohly klidně smeknout a po zadku si to doklouzat do Vltavy a na Petříně by nás třeba ještě zavalila lavina :-D Tak jsme jen nahlédly do Palladia (takže Vám tenhle článek píšu v novém teplém svetru) a frčely domů natěšeni na talíř horké polévky... 

No a teď si u hrnku čaje moc ráda přečtu, jaký je Váš sobotní program a jaká z českých kapel je třeba tou Vaší oblíbenou :-)))

pátek 22. února 2013

Cibulová pizza - mňam

Musím se přiznat, že klasické obložení pizzy s rajčatovým základem mě trochu nudí, nejspíš to bude tím, že ve většině pizzérií mi ani moc nechutná (to jsem ale paškrta, co :-D). Mnohem radši si kolikrát připravím pěknou růčo fůčo patlačkou doma a obložím si jí tím, na co mám zrovna chuť. A nevyzkoušet tohle lahodné cibulové "vytunění" by pro mě byl fakt hřích! Kombinace nasládlé cibule v kombinaci s kozím (ale i jiným) sýrem je prostě božská.

Inspirace receptem v kuchařce Deník Dity P.

Na velký obdélníkový plech jsem potřebovala:
těsto: 150 g celozrnné pšeničné mouky, 150 g hladké mouky, 200 ml vlažné vody, lžičku sušeného droždí, lžičku cukru, lžičku soli, lžíci olivového oleje
cibulová "marmeláda": 5 červených cibulí, 1 stroužek česneku, máslo, olej, 3 lžíce hnědého cukru, sůl, pepř, tymiián, asi 2 dcl červeného vína, 2 lžíce vinného octa + kozí (či jiný) sýr na vrch


Suroviny na těsto jsem jednoduše smíchala ručně ve velké míse (pokud máte tak hodnou polovičku, která se do zpracovávání těsta, tím líp, nemám ráda ty upatlané ruce :-D). A nechala asi 40 minut kynout na teplejším místě zakryté. Mezi tím jsem si připravila cibuli, kterou jsem překrojila a pokrájela. Na troše másla a olivového oleje jsem ji zprudka orestovala, přidala na drobno nakrájený česnek, posypala cukrem, solí, pepřem a trochou sušeného tymiánu. Stáhla jsem plamen a nechala dusit. Asi po čtvrt hodince jsem zalila vínem a octem a zvýšila plamen, aby směs vřela a nechala tekutinu zredukovat, což trvalo asi 10 minut. Potom jsem stáhla z ohně a nechala mírně vychladnout. Mezi tím jsem si na plech vyválela těsto, rozprostřela cibuli a na vrch rozdrobila kozí sýr na jednu polovinu a na druhou (protože přítel nemá kozí sýr rád) přidala sýr Brie. A už jsem šoupla do trouby na 220° na čtvrt hodinky. A pak se jen snažila udržet, abych nesežrala celý plech sama na posezení :-D


Konec vychvalování, už se Vás jen otážu - s čím pizzu rádi Vy? :-) 

středa 20. února 2013

Zadek ve zlatě i přes den

Nejdřív jsem byla skálopevně přesvědčena, že v těch nebezpečně krátkých černo-zlatých kraťasech budu moci vyrážet pouze a jenom po setmění a nejlépe do velmi střídmě osvětleného baru. Ale jednoho odpoledne, když jsem vyrážela na skok mrknout do pár obchodů, mě nejspíš sluneční paprsky poťouchle navedly, abych si je oblékla a nechala tak svoje nožiska na pospas takovému velkému světlu. No ale kupodivu jsem si v nich takhle odhaleně cupitala celkem statečně a spokojeně, i když jsem samozřejmě přes obnažené nohy měla ještě kabát :-)

kraťasy - NY, svetr - no name obchod v centru Ostravy, kabelka - Orsay, šála, přívěsek - Reserved, boty - Deichmann

Fotky (staré asi dva týdny) připomínající už skoro jaro a teď pod nohama zase křupe halda sněhu, no nekopli byste do toho těma zasolenýma botama už? :-) No nic, odhrnování závějí a promáchaným fuskám zdar! 

úterý 19. února 2013

Bulgurové placičky

Já bych málem zapomněla, jak v té škole člověku šíleně vyhládne, zvlášť když bufet párky zavánějící míjí bez povšimnutí a vlastních zásob není výjimečně dostatek. To pak celá hlady šilhající dorazím domů a koukám, co bych rychle uklohnila. A dnes ze svého zachumeleného rukávu vytahuji tyhle skvělé bulgurové placičky, které jsem nedávno připravovala k večeři. Nejen že chutnají fakt skvěle (že se k jejich konzumaci přidala i pánská část rodiny - bulgur běžně nevyhledávající), ale ani se při nich nezašpiní moc nádobí, pokud zrovna nebudete nerozhodní jako já a prostě si vyberete buď přípravu v troubě nebo na pánvičce :-)

Receptem jsem se inspirovala tady

Potřebovala jsem (asi 3 porce):
asi 3/4 šálku bulguru, půlku kostky zeleninového bio bujonu, kousek cukety, libovou šunku, 30% eidam, dvě vejce, 1 stroužek česneku + trochu oleje na smažení


Bulgur jsem zalila horkou vodou, přidala bujón a krátce povařila (asi 5 minut) a nechala ještě pod pokličkou dojít. Mezi tím jsem si připravila ostatní suroviny - nakrájela cuketu, šunku a sýr na drobno, prolisovala česnek a vše i s vejci přidala k bulguru. Pak už jsem jen polovinu rozprostřela na pečicí papír a pekla v troubě asi na 200° po dobu 30 minut a druhou polovinu opékala na pánvi na trošce oleje z obou stran dozlatova.


A já si běžim připravit nějakou další fofrovou véču, protože hladový návrat domů byl přesně můj dnešní případ :-)

pondělí 18. února 2013

Flákačovo vykecávání

Konec povalování, letní semestr začíná. Ne že bych z toho zrovna radostí hopkala bůhvíjak vysoko, ale ani si v kalendáři neznačím dnešní datum černými křížky. Za sebou mám navíc celkem dlouhé volné chvilky plné lelkování, flákání a okounění. A pokud jste Vy jste třeba takové štěstí na dlouhé pozkouškové volno neměli, zvu Vás alespoň na taková malé pondělní polehávání prostřednictvím několika odpočívacích cvaknutích foťáku.

Co jiného byste tu mohli očekávat než nějaké to vyváření, že jo... Ale někdy je třeba si ku příkladu to dlouhé čekání na uvaření brambor trochu zkrátit a zpříjemnit :-) / Ne vždy se to úplně ideálně povede, aneb když panna cotta vypadá už jako jednou pozřená / Kterak vypadají mé snahy naučit drahého milovat kuskus (oooo jak bláhové...) / Daleko víc se mu totiž zamlouvá, když mu dělám radost třeba chlupatými knedlíky 

Miluju dlouhé vyvalování v posteli, ke kterému si pouštím třeba ranní Ulici (abych pak vyslýchala, jak se na to můžu dívat, žejoo) / No a základ je samozřejmě zůstat v pyžamu nejmíň do oběda! Navíc povoleny jen teplé fusky a župan, víc ani ň / A k tomu si třeba ksicht zmatlat nějakou mrtvolnou maskou (nejlépe příznačně z mrtvého moře) / A k pyžamovému povalování patří co? Jooo, talíř plný teplých lívanců k snídani (která je jen převlečeným obědem vzhledem k pozdnímu načasování)

Při odpoledním kafíčku potkávám známé hokejisty a "nenápadným" focením s Petrem Koukalem se pak musím samozřejmě chlubit rozesíláním MMSek / Po večer si to zase štráduju do bááru na sklenku "martini, bejby" / Nemějte mě za násosku, ale jindy si zase dopřávám vychlazeného lahváčového řezaného společně u Sexu ve městě s Carrie i Božským / A ozobávám krásné valentýnský perníčky od maminky

A s bráškou stavíme hokejového "huhulála" - jupíííí, zimní povinnost splněna! / Rodině zase peču dortíčky s čepičkou, když je venku přece taková klendra... / A o samotných nákupech Vám snad ani nebudu vyprávět (protože jsem si toho koupila dost a nechci to radši ani vidět vše po kupě), ale pořídila jsem si i velmi užitečného hadříkového pomocníka - ramínko na sukně s rovnou čtyřmi řadami v Tchibu. A hned je víc místa na nové sukýnky / Nehty si patlám v ryze sladkém duchu - nebýt únor, jistě je na nich plno včel...

No a další z nic neříkajících článků máme opět za sebou. Já teď nejspíš někde vysedávám u dávno vypitého kafe, protože mě čeká pekelně dlouhá sedmihodinová pauza mezi předměty (ooo, jak boží) a doufám, že z toho samého čekání nemám zadek přesezelý. Jak se máte při pondělku Vy??? :-)

neděle 17. února 2013

Pastelka o jaro volající

Samou netrpělivostí a natěšeností na jaro už i ve výprodejích nakupuji světlé pastelové kousky jako takové zoufalé volání o trochu teplíčka. Třeba jako když jsem v HMku čapla tuhle bavlněnou růžovou košili za stopade. Tyhle světlé pastelky mě dost baví kombinovat s béžovou nebo hnědou a celkem se mi zalíbilo,když jsem k tomu samozřejmě ve vší nutnosti musela navléct ještě červený kabát.

košile, džíny - H&M, boty - CCC, náhrdelník - House, kabelka - Primark, kabát - Promod, šála - pletená od babičky

A zatímco já se teď momentálně nejspíš ráchám v bazénu, tak Vám přeji pohodovou neděli!

sobota 16. února 2013

Kokosová panna cotta s jahodovým želé

Krásné sobotní odpoledne, moji milí!

Dnes Vás zdravím z polohy v leže, neb si dávám sobotní "voraz" v odéru z laků na nehty s prsty téměř nehybnými ve snaze si je po stopadesáté nerozmazat. A při tom se Vás třeba snažit nalákat na další z dezertů, kterého jsem nedávno připravila. Máte už nějaké zkušenosti s panna cottou? Já ji doposud vždy jen sem tam někde ochutnala, ale pořád se nerozhoupala k její přípravě. Ale opět se nejedná o žádnou velkou vědu a určitě se v dalších obměnách dočkám opakování a tenhle smetanový dezert zase někdy připravím.

Asi na 6 porcí jsem potřebovala:
5 plátků želatiny, 2 plechovky kokosového mléka po 165 ml, 200 g smetany 30%, 3 lžíce cukru, asi dvě hrsti mražených jahod, datlový sirup na oslazení jahod


Želatinu jsem vložila do studené vody a nechala bobtnat. Mražené jahody jsem vložila do kastrůlku a zahřívala, až změkly, rozmixovala jsem je ponorným mixérem a trochu dosladila datlovým sirupem. Rozpustila jsem v nich 1,5 plátku želatiny a naplnila na dno folii vyložených formiček. Smetanu a kokosové mléko jsem zahřívala těsně pod bod varu, potom stáhla, rozmíchala cukr a taktéž nechala rozpustit vyždímanou želatinu - tedy zbývajících 3,5 plátku. Smetanu jsem nalila na jahodové želé a nechala ztuhnout několik hodin, nejlépe přes noc.


No a i opět to po vizuální stránce není žádná velká pecka, volba silikonových formiček, ze kterých jsem dezert chtěla jednoduše vyklopit, nebyla zase tak šťastná a já už na tuty vím, že příště panna cottu jedině do skleniček, už žádné rozteklé formičkové pokusy :-)

pátek 15. února 2013

V blond společnosti

Kdy jindy vytáhnout (a taky si samozřejmě jako největší hrudys i roztrhat) srdíčkové silonky, než včerejšího dne, který jsem trávila v samé báječné společnosti. Když jsem si to od samého poledne s mou milou  Markétkou uskrávala kafíčko (no a ten svůj svařák radši zatajím :-D), čímž je svět nakupování, jídla, vaření a též našich chlapů dokonale proprán. A následně se mi i přes snahy jednoho brněnského mladíka pozvat mě na další šálek, až jsem se musela červenat nejen díky kabátu, podařilo doběhnout za tím svým milovaným.... No a že se mi dostalo hned dvojího nafocení svého zjevu, můžete tedy porovnat ranní fotografie z české vesničky a poobědové z moravského velkoměsta :-)))

šaty - H&M, silonky - Gate, kabelka - Orsay, šála - Reserved, čepice, podkolenky - Primark, bokerko - secondhand, kabát - Promod

No a já se jdu věnovat pátečním povinnostem a Vám přeji krásný start zachumeleného víkendu :-)

čtvrtek 14. února 2013

Valentýnské pečení - kokosová pavlova s čokoládou, banánem a šlehačkou

Vypadá sice k praseti, ale chutná božsky - to Vám o své valentýsnkém sladkém překvápku mohu směle říct. I když jsem měla čokoládu až za ušima a snad půlku sněhu jsem snědla už před samotným pečením, tak jsem stejně ráda, že jsem jím mohla své drahé polovičce udělat radost, i když trochu s předstihem.

Inspirace receptem v kuchařce Ivety Fabešové

Potřebovala jsem:
pavlova: 4 bílky, lžička vinného octa, lžička kukuřičného škrobu, lžička vanilkového extraktu, špetka soli, 200 g krupicového cukru, asi 4 lžíce kokosu, 3 lžíce horké vody
čokoládová pěna: 1 vejce - zvlášť žloutek a bílek, 60 g hořké čokolády, 2 lžíce třtinového cukru, 30 g másla
šlehačka a dva banány navrch


Nejprve jsem si bílky společně octem, škrobem, vanilkovým extraktem a špetkou soli vyšlehala, když sníh začal tuhnout, přidala jsem cukr a pokračovala jsem. Nakonec jsem přidala kokos a zašlehala jsem horkou vodu. Pak jsem si sníh jen vytvarovala na pečicí papír do tvaru srdce a dala péct na 180°, po 10 minutách jsem stáhla na 90° a pekla asi 45 minut, pak jsem troubu vypnula a nechala ještě chvíli dojít v zavřené troubě.

Mezi tím jsem si připravovala čokoládovou pěnu. Čokoládu s máslem sem rozehřála v mikrovlnce. Přidala jsem cukr a nechala mírně vychladnout. Potom jsem přidala žloutek a nakonec jsem přidala sníh z jednoho bílku (i když v takovém malém množství je to spíš jen takový snížek :-D). Pěnu jsem pak navrstvila na upečenou vychladnutou pavlovu. Nakonec jsem přidala pokrájené banány a ozdobila šlehačkou (jinými slovy prostě zakryla ty největší prasárny, třeba stékající čokoládu z boku dortíku :-D). A pak už jen uložit do lednice a vyčkávat příchodu obdarovávaného :-)


Já Vám všem, bez rozdílu jestli svátek zamilovaných řešíte a nebo vůbec ne, přeji, ať je dnešní den přeci jen ještě lepší než ostatní čtvrtky :-) A budu moc ráda, pokud se se mnou podělíte o to, čím případně své milované obdarováváte :-)

středa 13. února 2013

Jak se stávám nasraným lvem


Poslední dobou se mým nejoblíbenějším doplňkem stala hříva! A že Vy, mé milé lichotnice, mi čas od času tohle vlnobití na hlavě pochválíte, rozhodla jsem se, že dnes nebudeme kuchtit nic v kuchyni, ale zalezeme do koupelny a stvoříme si jedny mírné kudrny.


Jasně, že na začátku stojí prachobyčejné mytí vlasů, takže klasicky šamponem a kondicionerem. Rozčešu je a nechám mírně proschnout. Rovnoměrně nanesu trochu tužidla (momentálně používám Balea, což není zrovna nějaká výhra, ale účel plní, vlny docela drží) a do zbraně vytasím fén s difuzérem a v předklonu krátce vyfoukám na nejnižší výkon. Jindy se mi ale nechce ani to, tak vlasy nechám uschnout jen tak. A potom na vrcholu hlavy smotám drdol (někdy třeba dva nebo i tři, podle toho, jak velké chci "vlnění"). No a hotovo, můžu jít klidně spát. Ráno už jen vlasy rozpustím, prohrábnu, maximálně odspodu vmačkám trochu gelu a trochu přelakuju a může se jít. Takové kudrny mi pak vydrží dělat společnost klidně celý den. Večer na rozčesání vezmu na pomoc oblíbený Tangle teezer a nebo vlasy zahalím do vrstvy kokosového oleje, nechám působit několik hodin, to jdou pak rozčesat jedna báseň.


Však to znáte, my nerozhodné ženy, ty s rovnými většinou touží po vlnách a kudrnaté naopak... A já s vlasy neposlušnými a nerozhodnými mezi oběma variantami (tudíž samovolně se divně vrtícími) si ráda dopřávám obou úprav. Tahle je pro mě však více než praktická - nemusím se totiž přes den vůbec česat a to je príma. A jak to máte Vy, vlníte či rovnáte? :-)

úterý 12. února 2013

Tofu na paprice

Klasické kuře na paprice a kolínka k tomu - hmmm, to je jedno z mých nejoblíbenějších jídel už od malička. A taky že si ho doprávám docela často. Ale tentokrát jsem se rozhodla pro trošku změny - kuře bylo vyšoupnuto uzeným tofu a klasické zahuštění smetanou a třeba i moukou jsem vyměnila za obyčejné pomazánkové máslo. A musím říct, že se teda sakra zadařilo a já si dokonale pošmákla! A navíc hotovo bylo ukrutně rychle a to se počítá :-)

Použila jsem:
lžíci másla, 1 cibuli, lžičku sladké papriky, lžičku pálivé papriky, balení pomazánkového másla, mléko na zředění, sůl, balení uzeného tofu, celozrnné těstoviny


Na troše másla jsem si osmahla cibuli, zaprášila paprikou a orestovala. Potom jsem přidala pomazánkové máslo, naředila trochou mléka a nechala probublávat. Aby byla omáčka hladká, procedila jsem ji přes sítko a přidala na kousky nakrájené uzené tofu. Nechala prohřát a dochutila trochou soli. Podávala jsem s celozrnnými pšeničnými vrtulemi.


A schválně, kdo z Vás je takový věrný "napapricežrout" jako jááá? :-)

neděle 10. února 2013

Téřino nedělní válení

Mám za sebou skvělý víkend strávený poflakováním střídaný odbíháním do kuchyně k plotně, kde jsem vytvářela pár dobrot - no prostě není nač si stěžovat :-) A že jsme dnes po o tradičně vyrazili na návštěvku k přítelovým rodičům, alespoň jsem se vysvlékla z tepláků a přesunula se k povalování tentokrát na jejich gauč v kratičkých šatech. Ty jsem dostala k vánocům od brášky a vážně mi jimi udělal velkou radost, ale aby mi nečučela půlka zadku, raději jsem pod ně navlékla ještě úzkou sukni, ať to jistí. A navrch mě dokonale hřeje ještě zánovní svetr, který jsem v týdnu ulovila v New Yorkeru za 79 Kč, no nekup to, že jo, navíc když je tak heboučký, že mám teď docela velký problém ho sundat a vyměnit ho za pyžamo :-)

šaty - Calliope, svetr - New Yorker, sukně - H&M, taška - z Paříže, silonky - Calzedonia, boty, ponožky, šála - Gate

A jaký byl Váš víkend? :-)

sobota 9. února 2013

Hruškovo-vanilkový koláč z brioškového těsta od mého drahého

Řád vařečky zlaté (a to minimálně) by si zasloužila ta má drahá polovička! Čím to? Minulý týden jsme totiž společně vybrali koláč, který připravíme pro plánovanou návštěvu, pustili jsme se do zadělání těsta, to následně mělo pěknou dobu kynout, tak že si odskočím do vany. A já teda nevím, jak dlouho jsem se tam musela ráchat, ale po mém návratu jsem ho jen zastihla se skoro hotovým koláčem. A co dokonce - on jen spokojeně hlásal: "A taky jsem ti to nafotil". No tak jsem si jen nahodila tu spadlou bradu zpátky do pantů a utíkala ho pašácky podrbat za uchem. A co teprve, když jsem koláč ochutnala - to bylo teprve něco! No co Vám budu vykládat, můžete to zkusit sami :-)


Receptem jsme se inspirovali v kuchařce Ivety Fabešové a ještě ho mírně "vytunili"

Potřebujeme:
těsto: 330 g hladké mouky, 60 g hnědého cukru, 20 g droždí, špetku soli, 120 g másla, 2 vejce, 40 ml vlažného mléka
náplň: 1 balení vanilkového pudingu, 500 ml mléka, asi 6 hrušek, 2,5 dcl červeného vína, asi 4 lžíce hnědého cukru + dle potřeby na oslazení pudingu, lžíce škrobu


Mouku, cukr, sůl a droždí nasypeme do mísy a mixérem nebo ručně smícháme. Přidáme máslo a zpracováváme, až se směs propojí, přidáme vejce a mléko. Vzniklé těsto necháme na teplém místě kynout asi hodinu. Mezi tím je čas na náplň. Puding připravíme klasicky podle návodu, jak je zvykem. Hrušky nakrájíme na plátky a vaříme v oslazeném víně asi 8 minut. Až těsto vykyne, rozválíme ho v máslem vymazané formě, přidáme puding a navrch skládáme ve víně povařené hrušky. Koláč šoupneme do trouby a pečeme asi 30 minut na 180°. Mezi tím si zbylé víno svaříme s lžicí škrobu a omáčka k přelití je hned na světě.


No a kdybych mohla, spořádala bych ho úplně celý a ještě talíř vylízala.... :-)))

pátek 8. února 2013

Do plavek i v únoru

Konečně jsem vyčerpala jeden ze svých vánočních dárků, a to přítelem ručně sepsanou  a řádně výtvarně vyzdobenou poukázku na vstup do bazénu (mimochodem podobnými papírky jsem obdarovávána častěji, totiž v případech, když drahý ví, že po něčem prahnu, ale sám si neriskne výběr). No a v bazénu už jsem teda nebyla docela dlouho, což byla rozhodně chyba! A tak jsem oprášila plavky, sbalila si svých pět švestek, vynechala většinu šminek, aby po mě nezůstávaly barevné louže, vyčesala vlasy a nahodila snadno oblékatelné kousky. A teda musím konstatovat, že bychom se měli jezdit vycachtat častěji, protože to bylo príma. Plavat až do úplného "vymacerování" (rozumějte tím varhánky na prstech), válet se ve vířivce nebo si odřít zadek na toboganu.... A vůbec nejlepší bylo proplouvat bazénem propojený s venkovními prostory, i když mi trochu táhlo na šišku, no :-)

sukně - NY, vesta, svetr - second hand, bavlněné punčochy - Tezenis, šála, kozačky - Deichmann, náušnice - Gate

A co Vy, taky si zajdete rádi zaplavat i v zimě? :-)

čtvrtek 7. února 2013

Krůtí prsa v lahodné omáčce a placky k nim

Musím se Vám přiznat, že na maso nějak nejsem. Nejen že ho poslední dobou nějak nevyhledávám a místo krvavého steaku si křoupu radši mrkev (no možná trochu přeháním), ale hlavně nějak moc nemusím jeho přípravu - pořád je mi nějak proti srsti na maso sahat, jo já vím, to jsem ale fajnovka, co? :-) Ale v téhle baště, se kterou k Vám dnes přicházím, jsem přítomnost masa zvládla statečně a navíc jsem si náramně pošmákla. No a snad i zbytek rodiny, který se mnou krůtí společně s plackami hodoval po boku se sklenkou šáňa :-)

Na 4 porce jsem potřebovala:
500 g krůtích prsou, kelímek zakysané smetany, hrnek vývaru, 5 lžic strouhanky, 4 lžíce plátků mandlí
placky: 2 hrnky mouky (1 celozrnné žitné, 1 hladké - ale lze namíchat jakékoli jiné), 1 hrnek vody, špetka soli + rozpuštěné máslo na pomazání hotových placek


Maso jsem omyla, nakrájela a vložila do zapékací formy. Zalila jsem je zakysanou smetanou a vývarem (do hrnku jsem nalila horkou vodu a rozpustila v něm malou kostku zeleninového bujonu), promíchala a po povrchu posypala strouhankou a mandlemi. A vše šoupla do trouby na 200°C, kde jsem pekla asi 20 minut pod pokličkou, poté jsem stáhla na 180° a oddělala pokličku, aby se tekutina zredukovala a pekla ještě asi půl hodiny.

Mezi tím jsem připravovala placky, jednoduše jsem smíchala mouku a vodu v těsto, což jde docela snadno. Při míchání mouky je jen dobré držet se zásady půl na půl hladkou s hrubší (ať už klasickou bílou nebo nějakou celozrnnou - pšeničnou, žitnou či jinou). Těsto jsem rozdělila na části, které jsem rukama tvarovala do placiček, žádné složité válení (však drobné nedokonalosti jsou důkazem ruční práce, že jo) a pak je krátce zprudka na sucho pekla na pánvi. Pokládala je na sebe, aby úplně nevychladly a jednu po druhé natírala trochou rozpuštěného másla, aby netvrdly a byly krásně vláčné.


No a povím Vám, že mě tenhle recept okouknutý opět v nějakém z kuchtičkovských časáků moc oslovil, i po mých drobných úpravách a zimprovizované výborné příloze. Omáčka má totiž skvělou lahodnou chuť, maso bylo křehké a navíc tou parádní plackou vybírat všechno to blaho z hlubokého talíře bylo fakt mňamka.... 

A co Vy, jste "masáci" či se po flákotě masa denně prostě neutlučete? :-)