Představte si... co míváme k večeři

Kolik večeří či rychlých obědů se dá vmáčknout do jednoho článku? To hodlám právě prubnout. A servírovat vám tak vše, pod čím se za poslední dobu prohýbal náš malý stůl. Snažím se totiž dbát na to, abychom společně zasedli ke stolu co nejvíce to jde. Žádný zhltnutí něčeho rychle u telky. Užívám si, když můžu prostřít a pak se společně ládovat tím, co jsem navařila. A tím v posledních týdnech bylo následující...

Často vařím různé polévky. Ty v zimě obzvlášť potěší. Jooo taková miska plná horké cibulačky... Musím říct, že pomalé restování cibule přes hodinu se vážně vyplatilo a polévka byla krásně nasládlá a voňavá. Pod krustou zapečené bagetky se sýrem ideální zimní véča. Jooo a ty koblížky jsem sice nasmažila s úmyslem, že je druhý den krásně posnídáme. Ale není vyloučeno, že pár se jich rána vůbec nedožilo.

Ale francouzské cibulačce může směle konkurovat i taková ryze česká kulajda. S řádnou dávnou čerstvého kopru, vajíčkem, bramborami, houbami, ani moc sladká, ani příliš kyselá...

A když je chuť na něco lehčího, salátem nikdy nepohrdnu. Taková klasika s rozpečeným camembertem se mi na talíři objevuje dost často.

Jednou z nejlepších kombinací je pro mě jistě zelené lupení doplněné o opraženou cizrnu s modrým sýrem.

A nebo baby špenát s kukuřicí společně s koláčem se zapečenými míchanými vajíčky. Recept na něj jsem přidávala už tu.

Maso nedělám zas tak často. Dřív jsem měla problém na něj vůbec sáhnout. Ale musím se pochlubit - často se pochlapím. A když jsem připravovala játra na víně s jablky, tak to k jejich čištění chtělo dávku kuráže. Ale šikovná Terinka to zvládla a ani trochu si u toho neublinkla. 

A premiéru jsem měla i s kachními prsíčky. Ty jsem naložila s pomeranči do balsamica a vína. Pak je osmahla na pánvi a upekla v troubě. S čertvou bagetkou a lahví Boujolais (od kterého jsem si samozřejmě hned zakecala čistý bílý běhoun) to byla vskutku fajnová véča.

Často ale sáhnu po luštěninách. Tu třeba polévka s červenou čočkou a rajčaty. Společně s domácími houstičkami. Olalááá...

A nebo náš novoroční oběd - na talíři nesměla chybět čočka na kyselo s vejcem a opečenou schwardsvaldskou šunkou.

Nebo špaldové špecle doplněné houbovou omáčkou podle Dity P. Recept je tady - dělávám ji taky dost často, na rychlovku třeba jen s rýží.

Různé celozrnné těstoviny často vyřeší dilema hladových chvil kolem poledne. S lehkou omáčkou ze smetanového sýra společně třeba s kukuřicí, pórkem a čerstvým baby špenátem.

Já miluju bramborovou kaši. Sic si ji připravuju jen pro sebe, ale aj tak. Nejlíp s filetem z našeho oblíbeného lososovitého pstruha.

Nebo když se k ní podává cider v dvojím podání - nemůžu být spokojenější. A to vinná klobása pečená s červenou cibulkou a jablky zalitá ciderem. A zbytek se samozřejmě "musí" dopít :-)

A když mám plnou mísu cizrnového kari z kokosového mléka s opečenými plackami, pociťuji opravdové štěstí. Jedno z mých nejoblíbenějších rychlých jídel. Připravené podle tohohle mého receptu, jen jsem cuketu vyměnila za uvařenou cizrnu.

S cizrnou u přítele teda většinou moc nepochodím, takže se jí láduju sama, ale tortilly s nějakou atraktivní náplní si se mnou rád dá, to joo. Tentokrát jsem je naládovala pomalu pečeným kuřecím prsíčkem, karamelizovanou cibulkou a modrým sýrem. A k tomu okurkový salát.

Snažím se svého dříve velkého odpůrce ryb přetáhnout na rybí stranu. Třeba pstruhem pečeným s mandličkami. A pak mu k tomu šoupnu kupu hranolek a sama chroupu salát s pečenou řepou.

Další oblíbená rychlovka z jednoho hrnce? Kuřecí kousky pečené s jarní cibulkou v omáčce ze smetany a kokosového mléka. S kurkumou a dalším voňavým kořením. K tomu jasmínová rýže a nesmí chybět stůl prostřený křiklavě a přeslazeně do růžova.

Dobrá hospodyňka pro pírko skáče přes plot nebo rozpižlá kuře a ždímá z něj co nejvíc to jde. Takže vykostí a ze skeletu už táhne vývar. Stehýnka obere a servíruje kuře na paprice. A prsíčka si odpočinula v marinádě s bílého jogurtu, kari a chilly a pak pomalu pekla a podávala s rýží a zelným salátem. 

A když šmoulinka už vaří makarony, ví, kdy je cedit - jak je voda osolena... Tak já po jejím vzoru dělám makarony (no dobře, jsou to kolínka) se sýrem a slaninou.

Brokolicová polévka co nevypadá nijak vábně, ani když se posype semínky. A celkový vzhled jídla se snažím maskovat nenápadnou a nenucenou aranží tulipánů... 

A kdy svému milému trochu závidím? Když si připravím salát. Byť sebelepší - se špenátem, rajčaty, mozzarellou a krutony, ale stejně pak trochu mlsně čučím na ty jeho hotdogy s karamelizovanou cibulkou a čedarem. No musím mu pak nenápadně trochu uhryznout, no...

Sic nijak objevné, i tak stále dobré. Bramboráky se šunkou a k tomu hlávka zelí podušená na sladko. 

Nic naplat, čerstvému pečivu odolat nedokážu. Už vůbec ne měkkému žitnému chlebu s máslem, vařeným vajíčkem. A k němu parádně štymuje špenátový salát s tuňákem.

A když se večeře stále zelená - je to tentokrát rozmašírovné avokádo s restovanými žampiony. Tuze velká dobrota. S opečenou a nalámanou tortilou, ať je v té zelené parádě co máchat...

No prokousat se až na konec nebylo vůbec lehké. Takže loučím se se všemi zavalenými naší krmí a budu se těšit zase příště. Snad brzy.. Hezký víkend, přátelé :-)

Jaké bývají večeře u vás?

Koláč s kokosovým krémem

"Růže (nebo taky tulipány) jsou rudé, 

koláč pln kokosu.

Valentýn je už všude, 

radši dáme si do nosu."

A po malé trapnochvilce poezie už raděj rovnou ke koláči. Bez zbytečného rozjímání či rozčilování se nad valentýnskou masírkou. Protože ten kokokosovej krém je tak dobrej, že jsem si ho udělala rovnou víc, abych ho mohla na tajňačku ujídat i když se po koláči zapráší. A taky že zaprášilo.

Receptem jsem se inspirovala při listování starými Apetity

(na malou formu o průměru cca 13 cm - na klasickou koláčovou formu bych množství zdvojnásobila)

těsto:

100 g hladké mouky, 60 g krupicového cukru, 50 g studeného másla, lžíce studené vody

krém:

300 ml kokosového mléka, 80 g krupicového cukru, 30 g másla, 20 g kukuřičného škrobu, 2 žloutky

+ 150 ml šlehačky, jahody a kokosové plátky

Mouku s cukrem a kousky másla jsem prsty prohnětla až do konzistence drobenky. Potom jsem cvrkla trochu vody, propracovala, zabalila do fólie a dala odpočívat do lednice asi na půl hoďky. Potom jsem těsto rozválela, namotala na váleček a opatrně přendala do formy, vmačkala, začistila okraje, propíchala vidličkou a dala péct na 180° asi na čtvrt hodiny. 

Mezitím jsem se věnovala krému. 2/3 kokosového mléka jsem vlila do hrnce, osladila a počkala, až se mléko zahřeje a cukr rozpustí. Ve zbylé třetině kokosového mléka jsem rozmíchala kukuřičný škrob a vlila do hrnce. Přidala jsem máslo na kousky, zašlehala a nakonec jsem vmíchala ještě 2 žloutky. Krém jsem zahřívala a míchala tak dlouho, dokud nezhoustl. Stáhla z ohně a nechala chladnout. Vlila jsem ho na těsto a dala chladit do lednice.

Kokosové plátky jsem dala zapéct do trouby zapéct, aby se krásně rozvoněly.

Nakonec už jsem si jen vyšlehala šlehačku, navrstvila ji na zchladlý krém, ozdobila jahodami a opraženým kokosem.

A tradáááá, hotovo! Láska na první kokosové zakousnutí...

Medová kavárna, co pohladí po duši

Znáte ten pocit, když někam přijdete úplně poprvé, přesto na Vás dýchne takový pocit bezpečí. Skoro až domova.... To na mně jakmile jsem následovala tuto šipku.

Došla jsem po ní totiž na kouzelné místo. Kde se starosti utápí v medovém cappucinu a pocit naprosté blaženosti stoupá s každým soustem nejlepšího medovníku, který kdy spatřil světlo světa. A šťopička medoviny nalité akorát po včelí prdelku už jen dotvoří takovou nejmedovější tečku ze všech.

Medová kavárna (facebookoková stránka) sídlí v Roztokách, malém městečku hned za Prahou. Vydat se k ní je jednoduché, stačí naskočit na Dejvické na autobus číslo 340, vystoupit na konečné zastávce Roztoky, Levý Hradec a odsud už je to jen co by kamenem dohodil. V sychravém a mrazivém zimním období Vás zahřejí kamna uvnitř, v zimní variantě, kde může s civěním do plápolajícího ohně přemítat, kdy asi nastane jaro a otevřou se brány venkovního posezení. 

Za teplejšího počasí se totiž kavárna přesune na velikou zahradu za domem, kde je plno květin, bylinek a hnedle taky plno úlů, díky kterým se tu pak podávají všechny ty medové dobroty. Zkrátka a dobře taková oáza klidu. 

My tam s přítelem chodíme děsně rádi. Panuje tu totiž vážně moc milá rodinná atmosféra. Cappucino tu má jednu z nejsametovějších pěn a když se nemůžu rozhodnout, jestli mám víc chuť na kafe či horkou čokoládu, už prosím o jedno "levohradecké potěšení" a mám to půl na půl. A jsem nejspokojenější. Navíc jen sousto toho krásně měkoučkého medovníku se skvělým krémem a ušla bych pro další světa kraj...

No a kdo by se mimo toho kavárenského povalování chtěl i trochu pokochat, tak i tomu tohle místo přeje. Kavárna je totiž tak mazaně situována hned cestou k Levém Hradci, prvnímu křesťanskému kostelu u nás. Odkud je taky mimo jiné krásný výhled na údolí kolem Vltavy. 

No mám to tu zkrátka a dobře fakt ráda. Od ruchu velkoměsta je ve skutečnosti jen skok, ale přitom se zdá být tak vzdálený. A kromě celé té vyzařující pohody celý dojem dotvoří už jen supr káva a nejmilejší majitelé.

No a já tam budu muset zase brzo zavítat a dopřát si svou pravidelnou dávku pohody a pohlazení po duši. A k tomu zvu i Vás, fakt to stojí za to :-)

Špaldové špecle s dýňovou omáčkou

Vidím to v jasných barvách. A jednou z nejjasnějších z celého podzimu je pro mě určitě oranžová. Jooo fajn, pohled na listí zbarvené do červena se kouká moc hezky, ale ještě o level výš je, když se to do oranžova zbarví v kuchyni. A já z ní pádím s talířem plným skvělé dýňové omáčky, ve které máčím špecle. A pak vrním blahem, jak je v tom oranžovém světě hej!

špecle: 250 g celozrnné špaldové mouky, 250 g hladké mouky, 100 ml vody, 5 vajec, sůl

Ze všech surovin jsem vymíchala tužší těsto a do vroucí osolené vody jsem přímo z mísy z těsta nožem okrajovala kousky. Špecle jsem vařila asi na třikrát, aby se mi postupně nerozvářely. Když vyplavaly na povrch, sebrala jsem je cedníkem.

omáčka: 1 menší dýni (použila jsem máslovou),  2 lžíce olivového leje, 1 cibuli, 1 stroužek česneku, půl kostky zeleninového bio bujónu, 100 ml smetany na vaření, 50 g sýra s modrou plísní, kousek pórku, bazalku, sůl, pepř, slunečnicová semínka

Cibuli a česnek jsem nakrájela na drobno a na oleji je začala restovat. Po chvíli jsem přidala oloupanou a nakrájenou dýni a společně opékala asi 10 minut. Potom jsem zalila vodou - jen tolik, aby byla dýně ponořená, přidala jsem bujón a nechala vařit do změknutí. Potom jsem omáčku rozmixovala a přidala smetanu, rozdrobila sýr a přidala nakrájený pórek a společně nechala ještě chvíli probublat, aby pórek změknul. Pak jsem osolila, opepřila a na talíři posypala bazalkou a semínky.

Musím říct, že s dýní vařím strašně ráda. Ať už mi dělá společnost na sladko v cheesecaku nebo třeba jen pečená se sýrem. Ale musím uznat, že tahle omáčka je sakra velká konkurence pro vše dřívě vyzkoušené :-)

Jak dýni nejradši Vy? :-)

Karamelizované štěstí

Slaný karamel - kdybych už vůbec nic nedodala, tak to by to stačilo. V pouhém spojení na první pohled třeba neslučitelných slov leží tolik krásy, parády a slasti. Tahle hustá krémová radost jistě dokáže rozzářit i ten nejzakaboněnější podzimní hnoso-den. Už po první lžičce. Protože ujídat potají tuhle karamelovou omáčku jen tak, polít jí kupu palačinek nebo lívanců, přidat ji do krému na dort či si jí přilepšit přímo do  horkého mléka - noooo já sama bych nevěděla co dřív. Kdyby se u nás nějak záhadně dvojitá dávka karamelového potěšení nepoděla kdo ví kam  - no prostě záhada jako hrom!

Potřebovala jsem (na dvě skleničky):

200 g cukru krystal, 100 g másla, 200 g smetany ke šlehání, půl lžičky soli

Cukr jsem v hrnci se silným dnem nechala zkaramelizovat bez zbytečného promíchávání. Když se zbarvil do zlato-hněda, promíchala jsem a přidala kousky másla. Míchala jsem a míchala a když se směs propojila, přidala jsem i smetanu a stáhla z ohně. Pak už jsem jen osolila a vlila do připravených nádobek.

A pokud se náhodou podaří nesníst všechno rovnou z hrnce, určitě potěší všechny okolo, pokud se bude slano-karamelová slast šířit dál - skvěle se hodí jako dárek. Třeba když se připojí malý tip na nadýchané lívance doplněné zakysanou smetanou, banánem a zakapané zalité karamelem....  A pak se jen připravit na to, že obdarovaný Vám přijde zlíbat ruce :-)

Mimochodem, obdarováváte své blízké jedlými dárky? :-)

Krémový makový koláč s hruškami

Co se týče mých podzimních chutí, vidím to jasně. Dejte mi jablka, hrušky, švestky, dýně, řepu nebo mák a máte mě! Jsem lapena do podzimních spárů. A stejně jsem uvažovala před jedním z improvizovaných koláčů. Když jsem měla chuť na lehoučký krémový koláč šmrncnutý něčím fajnovým. Což mák, kokos i hrušky na tuty splňují. No tak jsem míchala, improvizovala, doufala a pak jásala od prvního sousta....

těsto: tři lžíce hladké mouky, tři lžíce kokosu, dvě lžíce kokosového oleje, 1 žloutek, 2 lžíce cukru

náplň: 100 ml smetany ke šlehání, 3 lžíce máku, 3 lžíce cukru, 1 vanilkový cukr, 2 bílky, 1 žloutek, 500 g odtučněného tvarohu, lžíce vanilkového pudingu + tři hrušky


Všechny suroviny na těsto jsem propracovala a vmačkala na dno formy. Dala jsem jej předpéct asi na 5 minut do trouby na 180°. Mezi tím jsem se věnovala náplni - promíchala jsem smetanu, tvaroh, žloutek, cukr, mák a pudinkový prášek. Nakonec jsem lehce v míchala i našlehané bílky. Směs jsem nalila na korpus a navrh jsem ozdobila oloupanými hruškami. Společně jsem pak pekla na 160° než okraje zezlátly - cca 25 minut. 

.... i když jedno sousto prostě nestačí :-)

Špaldový quiche s červenou řepou

Co se týče "kyšů", tak mám naprosto jasno. Potřebuju hodně náplně. Ale takové, co mě bude bavit. Protože zakousnout se jen tak do smetanovo-vaječné hmoty není žádný vzrůšo. A tentokrát, když jsem do špaldového těsta napěchovala obří řepu společně s karamelizovanou cibulkou, jsem si rozhodně přišla na svoje. Protože tohle je vskutku sehraná dvojka. A já mám pak co dělat, abych koláč dokázala před sama sebou ubránit, než vůbec stačí dorazit návštěva.

těsto: 100 g špaldové celozrnné mouky, 80 hladké mouky, 90 g studeného másla, lžička soli, 2 lžíce studené vody

náplň: 1 velká červená řepa, 2 červené cibule, 1 stroužek česneku, olivový olej, 1 dcl vína, rozmarýn, sůl, pepř, 1 vejce, 150 ml smetany na vaření, 150 g sýra s modrou plísní

Nejprve jsem si připravila těsto - oba druhy mouky jsem promíchala se solí a prsty začala propracovávat s máslem nakrájeným na malé kousky. Když těsto konzistencí připomínalo drobenku, přidala jsem vodu. Vypracovala těsto, šoupla do folie a dala chladit do lednice aspoň na půl hodinky. Potom jsem ho vyválela, vtlačila do formy, propíchala vidličkou a předpekla na 180° asi deset minut.

Cibuli jsem nakrájela na měsíčky a začala restovat na oleji. Přidala jsem česnek a řepu nastrouhanou nahrubo a společně opékala. Podlila jsem trochou vína a nechala podusit. Pak jsem osolila, opepřila, přidala rozmarýn a šoupla na předpečené těsto. Na vrch jsem rozdrobila sýr a zalila jsem směsí rozšlehaného vejce se smetanou. Pak už pekla asi 20 minut, než sýr i okraje koláče zezlátly a náplň se zpevnila.

No a nejlepší je samozřejmě společně se sklenkou vína v nejlepší společnosti. Přesně tak, jak jsem tenhle koláč praktikovala já :-)

Snídaňový kokosový chlebíček s ananasem

Jooo začít takhle nový týden nějakou parádní snídaní... To je něco! Žádný takový, že na snídani není čas. O deset minut dřív se z pelechu může vykulit kde kdo, ne? A nebo snídat třeba rovnou v peřinách. To je fuk. Hlavně když se nese takovýhle báječný vláčný chlebíček plný kokosu a ananasu. Což je sice kombinace jako stvořená pro podvečerní koktejlíček, ale stejně tak pro ospalé ráno. Jo! Takže rychlovka splácaná klidně ve večerním časovém presu přeje doslova DOBRÉ RÁNO!

Potřebovala jsem:

plechovka ananasu, 2 vejce, hrnek kokosu, půl hrnku ovesných vloček, půl hrnku hladké mouky, lžičku kypřícího prášku, 2 lžíce cukru, sáček vanilkového cukru

Ananas jsem i s částí vody (cca polovinou) vlila do mísy, rozmixovala do hladka, přidala zbytek surovin a nějak si nelámala hlavu s pořadím ani vymícháváním. Zkrátka jsem vše spojila a vlila do silikonové chlebíčkové formy. Pak už jen totiž stačilo šoupnout do trouby a péct na 160° asi půl hodiny, potom jsem teplotu zvýšila asi na 200° a pekla ještě asi 10 minut, aby povrch trochu zezlátl. 

Pak už jen konvici dobrého čaje a to by v tom byl čert, kdyby takový začátek dne nevěstil něco fakticky dobrýho :-)

Kokosové a dýňové máslo

... aneb říkejte mi Máša Máselnice. Listování zářijovým vydáním Apetitu mě tak navnadilo vyzkoušet hned několik receptů najednou, až z toho vznikla takhle dvě báááááááááječná "máslíčka".

Jako první jsem prostě musela zkusit tohle báječné kokosové. Možná že si pamatujete, na kouzelnou skleničku z Lidlu plné úžasné kokosové pomazánky. A po té se mi nějak záhadně rychle zaprášilo. A vidina toho, že si něco podobného vlastně můžu vyrobit sama? No jasně, sem s tím a rychle!

Navíc když stačilo rozmixovat hrnek strouhaného kokosu s dvěma lžícemi kokosového oleje, troškou cukru a půlkou vanilkového lusku. Tradááá a dílo je hotovo. Naprostá ideálka je to takhle navrch do kaše pro vytunění a krásné provonění....

Ale s nevyhnutelným koncem léta to chtělo prubnout i něco ryze podzimního. Takže už si to z lednice koulím jednu pěkně oranžovou dýni a šup s ní v tom nejlepším možném skupenství do skleničky.

Menší dýni jsem nakrájela na kostky, šoupla do hrnce, zalila trochou vody a jablečným koncentrátem (vodu+koncentrát lze nahradit jablečným džusem). A vařila a vařila ještě společně s badyánem a hřebíčkem, než dýně změkla. Potom jsem vybrala koření, trochu osladila a společně s trochou zbylé vody rozmixovala dohladka. Toť vše, je hotovo. A mazací dýni je pak naprosto skvělý třeba posnídat na čerstvém loupáku.

Prej že "kdo maže, ten jede". Tak mažu, mažeš, mažme, ať teda frčíme :-) 

Dýňové mini cheesecaky

Pokaždé, co začne podzim ťukat na dveře, přepadnou mě chmury. Jen ta představa - tma, zima, studený vítr, chlad, co se pomalu vkrádá pod kabát, plískanice, zchřadlé prsty a zmrzlý frňák... A to pošmurno! Ale protože se na tohle mé já poňoukající k negativismu chci zvysoka vys...kašlat, vzpomenu si radši na podzimní krásy. Mezi které rozhodně patří dýně. A na všechny ty báječný věci, které dokáže tak krásně zaoranžovět. A tak jsem ji hnedle šoupla do cheesecaku. No a jak tyhle malé košíčky dokázaly zahnat první chmury... Stačilo se zakousnout a já už viděla všechnu tu krásu... 

Potřebovala jsem:

250 g sušenek Lotus, asi 80 g rozpuštěného másla

půlku menší dýně, lžíce dýňového oleje, cca 4 lžíce třtinového cukru, lžička perníkového koření, 300 g smetanového sýra (jasně, že Palouček :-D), 250 g mascarpone, 150 g řeckého jogurtu, 100 ml smetany ke šlehání, 2 vejce

Nejprve jsem si předpekla dýni - okrájela jsem ji, šoupla do zapékací misky, zakápla dýňovým olejem, posypala trochou cukru, perníkovým kořením a dala péct na 200° asi na 40 minut - zkrátka než změkla. Potom jsem ji rozmixovala a nechala vychladnout.

Následně jsem si připravila korpus - sušenky jsem rozmixovala společně s rozpuštěným máslem a směsí jsem vycpala papírové košíčky, kterými jsem vyložila muffinovou formu. A nechala zapéct - jen na pár minutek na 180°. 

A zbývalo už jen dokončit náplň. Všechny zbývající suroviny jsem promíchala, přidala dýňové pyré, dosladila a vlila na předpečenou sušenkovou drť. A šoupla do trouby společně s pekáčkem s vodou umístěným na dně péct na 160° asi na 20 minut - než se náplň zpevnila. A tradááá, je napečeno.

Jojo, letošní podzim se určitě vyvede, co myslíte? :-)

Ze záhonu rovnou na rožeň

Užít si ty poslední letní vlahé večery. Vydojit z prázdninových večerů, co to jde. Zkrátka a dobře, ještě si pořádně zagrilovat, než zapneme radiátory.... Takže plán bychom už měli. Navíc být to celé na mě, tak se ani pokaždé nemusí o gril prásknout nějakou tou flákotou. Existuje totiž spousta variant, na které když se dostane, tak po mase ani nevzdechnu...

Klasikou všech nemasožravých rožnění je jistojistě cuketa. Je totiž tak výborná. K dokonalosti ji totiž stačí málo. Ale nedávno jsem vyzkoušela malý fígl, díky němuž se mi zdála ještě dokonalejší, než kdy jindy. Obalila jsem ji v trošce mouky smíchaným s kořením - zvolila jsem pálivovou papriku a pepř. A opékat ji mrskla takto. .

Cuketa se pak vůbec nerozblemcla, ale vypekla se pěkně dukřupava. A to mi teda přišlo k duhu! A skvělé ji pak máčet do dipu - my si ji máčely v tom, ze smetanového sýra s ořechy

Carppacio z červené řepy je věcí známou. Ale nedávno jsem zkusila ho trošku obměnit. Řepu jsem upekla, oloupala a nakrájela na tenké plátky. Ty jsem pak zalila marinádou připravenou z avokádového oleje (což není vyložená nutnost), balsamikového octa a pomerančové šťávy. Přidala jsem ještě badyán. A takhle jsem ji nechala odpočívat. Pak jsem ji nechala chvíli opéct. A chuť se tak maximálně rozvinula. Doplněno sýrem a semínky - paráda...

Splašit tady někde v okolí batáty je tu někdy docela sci-fi. Ale když už, chce to s nima nějakou velkou parádu! Takže do salátu jako příloha k rybě? Jooo, tak to by šlo!

A to jsem je jen nakrájela na plátky, potřela trochu olejem a dala pozvolna opékat. Pak přimíchala do salátu pokapaného dýňovým olejem.

Nějaké mleté hovězí může jít stranou, když se nese portobello burger! To je Vám taková krása.... 

Tak alou s hlavami žampionů potřených olejem a plátky česneku zapíchaných v žebrování pod kloboukem (sakra, to houbové názvosloví bych měla asi vypilovat :-D) na gril. A když jsou ti kluci pěkně vypečení, tak šup s nima do housky. Třeba se slaninou do křupava a pořádně smradlavým rozpečeným sýrem. Mňam! Dobrota největší ze všech!

Závěrem už jen taková sladká paráda. Protože jak přijde na scénu grilovaný ananas, nelze odmítnout. A když se na horkém slaďoučkém kousku rozteče třeba kopeček zmrzliny.... Nebo trochu kokosového krému. Naprostá nádhera!

Jaké jsou Vaše grilovací vychytávky? :-)

Žízeň? Ajajajajaj....

Hlad je převlečená žízeň. Prej. Takže pozvedněme číše a svlažme hrdla, co to jde. 

Okurková limonáda

Joooo už vidím ten výraz. Jako cožeee, limonáda z okurek? Já se tak aspoň ksichtila. Do tý doby než jsem se napila. Bylo to totiž překvapivě dobrý. A tak osvěžující!

Rozmixovala jsem okurku (bez slupky) s trochou cukru, citronovou šťávou a vodou. Tadááá.

Domácí limonády s ochuceným sirupem

Vážně mě dojímá jak s otevřením letních zahrádek začínají mnohé kavárny hlásat výrobu domácích limonád. A pak se za těžký prachy dočkáte, že vám do sklenice s vodou přistane pumpnutí Monini sirupu. To jako fakt? Čtyřicet korun za šťávu? Ne díky. To si radši odpustím a do vody si cvrknu trochu toho sladkého sirupového zázraku doma ubublaného....

Do hrnce jsem dala svářet vodu s cukrem (v poměru asi hrnek cukru na dva hrnky vody). A dle nálady volím příchutě. Buď je to čiště cukrový sirup, třeba z třtinového cukru. Nebo přidám lístky máty a svářím společně. Nebo bohatě zasypu kokosem a voňavý kokosový sirup je na světě. Před slitím pak jen přecedím... Pak stačí přidat trochu sirupu k sodovce s kousky ovoce a třeba lístky máty. Nebo do ledového čaje.

Mojito

Co Vám budu povídat. Taková sklenice mojita není nikdy na škodu. A co teprve když je ho rovnou celý džbán! To je pak veselo.

Ve džbánu společně "rozňahňám" limetky zasypané třtinovým cukrem a mátovými lístky. Pak zaliju sodovkou a přidám bílý rum. Případně trochu jablečného džusu. A taky led. A popíjím v nejlepší společnosti na terase s nohama nahoře :-)

Míchanice na nožce

To je takhle někdy večer chuť na nějaký nóbl drink. Ale zásoby nikterak velké. Takže vznikají prapodivné kombinace. Takže teď už třeba vím, že borovička s šampaňským není opravdu dobrá volba. Nikdy. Ani s jahodovým sorbetem. Prostě nikdy! A že takovou kombinaci musím svému tatínkovi příště rozhodně vymluvit :-D Ale prostší kombinace fungují lépe. Třeba takový bílý rum s citronovou šťávou a grenadinou. ... A co třeba takové limoncello... Jaký je vás oblíbený míchaný drink?

Sangria s ovocem

Jak prosté. A jak pitné. Zkrátka vše, co potřebuje takový (nejen) holčičí veselý večer. Nejlíp množství, co jen tak dno neodhalí.

Růžové šumivé víno jsem naředila perlivou vodou, přidala led a kusy ovoce.

Ledové kafe

A kdybych měla říct, čeho si v létě dopřávám denně, je to rozhodně kafe s horou ledu. Nejlíp po ránu, kdy mě dokáže promrknout. A nejlíp upíjené dlouhým brčkem na terase. Svět se během takového letního rána zdá naprosto dokonalý. Ne, on tak dokonalý je.

Udělám si klasické espresso. Hodím do něj pár kostek ledu a zaliju trochou mléka. A sosám dlouhým brčkem :-)

Tak na Vaše!

Jakou sklenku v létě pozvednete nejradši? :-)