pátek 31. ledna 2014

Pozkouškové odměny a to další, sálodlouze...

Zdravím!

Tak je to konečně tu, čas plného indexu. Pátý semestr jsem kopla do zadnice a tak Vás můžu konečně pozdravit s klidem a nohama zaslouženě mrsknutýma na stole. A naservírovat Vám už takovou tradičně nic moc duchaplného neříkající okecávačku momentek zachycených skrz zuřivé focení ničeho mobilem. Jen toho za poslední měsíc nebylo mnoho, přeci jen jsem byla často od rána zalezlá v rohu postele snažíc se udržet nějaká ta odborná moudra v hlavě. Často marně, všechny ty poučky mi lezly už i ušima.... A tenhle výčet fotek nemůže začít nic umělečtějšího než zoufalé focení kterak chuděrka Terinka musí namáhat blonďatou hlavinku. Vskutku politování-hovnéé.... To jste totiž přesně potřebovali vědět, že jsem se učila z papírů, notebooku a nebo dokonce i z obojího :-D


Po nasbíraných (ne)úspěších to ale chce každopádně nějakou materiální potěchu, že... A slevy tomu jedině nahrávají. Takže jsem si toho odměňování taky trochu dopřávala... Tu pár ukázek. Třeba kterak už nebudu muset strkat ruce zahanbeně do kapes stydíc se za ožmolkované rukavice snad ze třetí třídy (zajímavé, že ty obludky se nikdy neztratily narozdíl od nějakých hezčích!). Koupila jsem si taky nějaké ty fešnější, do zlata blyštivé dokonce a za cenu více než krásnou - v Gatu za 98 Kč. 

A když už jsem u těch černých doplňků, postrádala jsem i nějakou černou cross-body, co by nebyla ani moc malá, ani moc velká. Ale taky ani moc nudná. A hlavně ani moc drahá. A takovým požadavkům si vyhov, že jo. Ale Reserved to vyřešil za mě. Ve slevě jsem tam objevila tuto prošívanou s ornamenty. Cenovka hlásala čtyři stovky, ale já měla na věrnostní kartičce zase už nasbírané nějaké ty bodíky, takže jsem na ni mohla uplatnit slevu příjemných dvěstě, takže už jen dodat "pojď k mamince, kabelčičko!".....

Nechápu proč jsem se teda tak zašprajcla na černé, ale dalším kouskem je stejně (ne)barevné sáčko. V New Yorkeru jsem ho objevila za dvěstěpáďo a hnedle mi padlo do oka a o chvilku dřív i do nákupní tašky. Líbí se mi jeho pas-zvýrazňující střih a říkám si, že když už se ty státnice blíží mílovými kroky, je třeba se na ně taky nějak připravovat, že jo. Jen bych se měla možná míň věnovat státnicovým oblečkům a víc bakalářce...

A odměňovací okénko uzavírám v drogérii. Tam není radno lézt. Do Rossmanna už vůbec. To jsem ho zase takhle míjela a on mě vcucnul a vyplivnul zpátky s taškou pár nezbytností. Ale byly též ve slevě, takže se to nepočítá. Lapila jsem tam silver šampon a už víc než týden zkouším, kdy mi to háro fakticky zešediví. Nesměl chybět i hvězdný lak GS a taky nějaká ta bižu - ta koštovala třicet kaček za kus, toť milé....
A konec rozplývání se nad nákupy - nechala jsem se zase trošku unést.... Teď Vám musím říct něco důležitějšího - přišla zima! No neke, co.... Ale ať už ráno při odškrabování auta, smýkání se po namrzlém chodníku nebo drkotajíc zubama nadávám sebevíc, je na ní moc hezká podívaná. Zvlášť ty stromy jako berlou mrazilkou vyzdobené mi na tváři navozují mírně nablblý rozněžnělý výraz a kochací stavy...


Zpátky do tepla. Ohřát se třeba do kina a rovnou na tři hoďky. Nikdy bych neřekla, že mě fakt bude bavit tam takovou dobu dřepět. Ale vida, ono fakt bavilo. Byly jste se taky rozplývat nad fešákem Leonardem? :-).... A po době válení se v učení jsem taky musela vyrazit dohnat dortíkový deficit a zazásobit si mobil zase nějakou tou pořádnou konzumní fotkou hrnečku na tácu. Tentokrát mi na něm přistálo skvělé chai latté z Cross café.... Nutně jste potřebovali určitě vědět i to, že máme nové peřiny. Ale jaké fešácké! Ježíšek v té Ikee vybral moc dobře, spí se v nich náramně... A tuto čtyřsérii uzavírá jen má hňacka s nově nalezeným pokladem. Při prohrabování se šperkovnicí jsem našla prstýnek, nejspíš po prababičce. A jakou jsem z něj měla radost. Nechápu, jak se mi mohl dřív nelíbit. Jsem to ale blbka, od teď už se na dno šperkovnice rozhodne nepropracuje.

A končit budu sérií "Copak to ta Téra lohní", no zkrátka další veledůležitosti. Potěšil mě třeba balík vod přímo pro mě stvořený... Při učení jsem si zase dopřávala hektolitry čaje, neb na kafe si nepotrpím. Takže jsem si místo toho uvařila škopek čaje s ginkgo bilobou a doufala, že načtené stránky si to do paměti napochodují svinským krokem.... A když už jsem se dostala z domu, ráda jsem si zašla usrkávat něco z ovoce vymačkané - třeba mandarinkové či jahodové smoothie z Mangaloo. Toť moc fajn sváča... Ale nejlepšejší je stejně starý dobrý Kravík. Jako když jsme si pro něj chodili v první třídě o velké přestávce za razítko na kartičku. A nejvíc miluju jahodový! Díky tedy za něj, maminko :-) Joooo a na závěr už jen přiťuknutí výborným vínkem... Tak na Vaše!

Tak a už jsme se konečně prokousali ke konci. Teď mi musíte povědět Vy, jestli máte za sebou zkouškové a čím jste se třeba odměnili... Či jestli jste byli na lovu ve slevách třeba jen tak :-) Zajímá mě všechno.... 

čtvrtek 30. ledna 2014

Pizza s rukolovým pestem

Dneska jsem si na obědě obzvlášť pošmákla. Můžeme se snažit vyměnit pizzové těsto za chceme - zeleninové korpusy, tortilu nebo třeba cirznu, ale pro mě se teda nic nevyrovná klasickému kynutému. Taky se ze všeho nejvíc těším na okusování krajů :-) Co takovému parádňáckému těstu sluší? Určitě i domácí pesto... Já poprvé vyzkoušela jiné než klasické bazalkové. Máme nový mixér, tak jsem do něj poslala pořádnou kupu rukoly se vším, co do takového správného pesta patří. V kombinaci se schwarzwaldskou šunkou a parmezánem si náramně notovaly....


Potřebovala jsem (na velký plech):

těsto: 300 g mouky (půl na půl hladkou s celozrnnou) + trochu na podsypání, 200 ml vlažné vody, lžičku cukru, asi 1/3 kostky droždí, lžičku soli, lžíci olivového oleje

pesto: asi 4 hrsti rukoly, 4 lžíce strouhaného parmezánu, 2 lžíce mandlí, 2 lžíce slunečnicových semínek, lžíci olivového oleje, stroužek česneku -> všechny suroviny společně rozmixovat

+ schwarzwaldská šunka, parmazán

salát: rukola, fenykl, pomeranč, sůl, pepř, olivový olej

Do vlažné vody s cukrem jsem rozdrobila droždí, promíchala a nechala chvíli odstát. Potom promíchala se zbytkem surovin na těsto a nechala asi 40 minut kynout. Potom jsem jej vyválela na plech, potřela pestem, pokladla šunku a strouhaným sýrem a pekla na 230° asi čtvrt hodinu než kraje zezlátly. K tomu byl už jen salát z trochy rukoly, fenyklu a pomeranče - zakápnutý trochou oleje, posolený, popepřený.

Čím si rádi obkládáte pizzu mimo klasické rajčatové sugo Vy? :-)

středa 29. ledna 2014

Mniši jsou tiší


Nešlo si nezanotovat... Kapuce i barva tohohle kabátu mi prostě připomíná prostě mnichy. A já se do té jeho obří kapuci tak ráda halím. Je to snad jediný případ, kdy z domu dokážu vyrazit bez hučky, jinak si na hlavu musím vždycky něco narazit, abych náhodou neofoukla.... A společnost mi dělají opět a zase vínové doplňky. Jojo, baví mě pořád a stále a nejvíc takhle volně visící šála, která pravda tímhle způsobem nikterak nezahřeje, ale zase se mi zdá, že hezky rozbije tu tmavohnědou.... Pak už jsem jen navlékla pohodlné džíny, jejich nohavice zarvala do vínový podkolenek a byla nejspokojenější. I když jsem stála uprostřed pole, fučelo, trochu chumelilo, ale já se prostě rozhodla, že se uprostřed té nevelké bílé nadílky musím zvěčnit. I když si boty docela zasviním šlapajíc v krtincích.

kabát - vietnamci, šála - Calliope, rukavice - Six, kabelka - Sinsay, džíny - H&M, boty - CCC

Do čeho se rádi zachlumáváte Vy? :-)

pondělí 27. ledna 2014

Pohankové placičky s červenou řepou a kozím sýrem

Pohanku nejídám zrovna denně. Vlastně jsem s ní kromě pohankové mouky neměla mnoho zkušeností. A to je teda sakra škoda, ona určitě zkusí za zkoušku. Jako první jsme ji šoupla do placiček. Klasika, do placata plácám kde co, takže ani pohanku to nemohlo minout. Navíc hezky do ruda jsem ji zbarvila červenou řepou. A musím říct, že jako lehký oběd se salátem posloužily ukázkově :-)


Potřebovala jsem (na dvě porce):

asi půl hrnku pohanky, 2 menší upečené červené řepy, 2 vejce, 2 lžíce strouhanky, lžičku chilly, lžičku bambovy soli, sůl, kozí sýr, olej (použila jsem avokádový) + zelenina na salát

Pohanku jsem zalila asi dvojnásobným množstvím vody a asi 5 minut povařila. Pak nechala ještě asi 10 minut dojít pod pokličkou. Upečenou červenou řepu jsem nahrubo nastrouhala a smíchala s pohankou a přidala i dvě vejce. Zahustila trochu strouhankou, aby placičky hezky křupaly, a okořenila - soli bylo potřeba trochu víc, protože řepa je mírně nasládlá. 

Polovinu jsem upekla na pečicím papíře v troubě - na 220° na 20 minut a v půlce jsem je obrátila. Zbytek jsem klasicky osmažila na pánvičce - rukama jsem "uhňoucala" placičky, stlačila, aby držely pohromadě a nelámaly se, a kladla na rozpálený olej a opékala z obou stran. Když už byly placičky skoro hotové, posypala jsem ji z vrchu trochou měkkého kozího sýra, aby se na nich trochu rozpustil. A pak už jsem je jen přikusovala k salátu posypaném taktéž kozím sýrem.


A už se těším, až prubnu další pohankové recepty... Možná bych ji příště vyzkoušela na sladko nebo jako klasického vánočního houbového kubu, uvidíme... Co Vy a pohanka? :-)

sobota 25. ledna 2014

Zmrzlá jako...

... no jako hovno, jinak to vážně říct nejde. To když si usmyslím, že dneska by to chtělo vyfotit se v něčem tak originálním jako sukýnce a tričku, hlavně bez šály, ať vynikne ten náhrdelník... No a tenhle skvostný nápad mě nenapadne v jinou vhodnější dobu než uprostřed nejmrazivějšího víkendu. Kdy slunko sice vytváří obstojnou fotící kulisu, ale do toho fičí jako blázen, ale já okamžitě po sundání kabátu zjišťuju, jaká krávovina mě to zase napadla. Aspoň, že jsem měla tolik soudnosti a své zvěčnění situovala do prostor hnedle před kavárnu. Takže jakmile vzniklo asi šest fotek s doslova zamrzlým úsměvem a sukní výš než bylo záhodno jsem mohla zapadnout do teplíčka, nad kýbl horkého chai latté. A pak jsem si zmrzlý frňák hojně zahřála i tříhodinovým dřepěním v kině na Vlkovi z Wall street. Ale taková doba při pohledu na Leonarda ufrnkla jako voda, že jsem si ani nestačila všimnout, jak mám přesezený zadek....

triko - NY, sukně - H&M, silonky - Calzedonia, taška - Calliope, boty - vietnamci, nárhdelník - Sinsay

Takže rozmrznout do horké vany, teplé fusky a alou pod peřiny ke Kulovému blesku - toť můj večerní program. Jak užíváte mrazivého víkendu Vy? :-)

pátek 24. ledna 2014

Kostky s trochou puntíků

Pořídit si takovouhle vězeňskou čapku jsem neměla v plánu, ale v New Yorkeru se na mě tahle pánská smála za 29 Kč. Tak jsem si řekla, že když na ní nebudu mít přes celé čelo nápis NY, SWAG nebo jiné poselství, mohla bych si na hlavu mimo baret narazit i tuhle "biníí". A k tomu na krk trochu tartanu a totální blogoklišé je na světě. Přidala jsem krapet puntíků, protože mix vzorů sice není nic, v čem bych se extra vyžívala, ale zrovna tyhle dva se mi k sobě zase zalíbily a trochu kostek s puntíky ještě nikoho nezabilo. A nohy do polokoženkových legín a totální mišmaš už je na světě. Ale musím říct, že i když je moc často nenosím, tak sem tam je ráda vytáhnu, je to celkem svěží změna, i když celkově moc nezapadají do mého hlavního divnovkusu....

kabát, šála - Gate, čepice - NY, legíny - Calzedonie, kabelka - C&A, boty - vietnamci

Co Vy, nosíte rádi tenhle typ čapek? Máte nějakou? :-)

čtvrtek 23. ledna 2014

Oslavné cupcakes z červené řepy s vanilkovým krémem

Dneska jsem se dozvěděla, že nejobávanější zkoušce jsem nakonec dala pěkně po čuni a přeprala jsem ji. Takže to chce oslavu. Víno už se chladí v ledničce, ale ještě než si k němu nakráčím s vývrtkou v ruce, pustila jsem se do svých prvních cupcaků. Nebo muffinů s čepicí z pořádného krému, jak chcete... Tak jako tak Vám musím poslušně zahlásit, že dílo se velice zdařilo! S přidáním pečené červené řepy do těsta buchet mám jedině dobré zkušenosti a osvědčila se i dnes. Navíc, když jsem "kapkejkovi" narazila ještě pořádnou čepici z vanilkového krému, nebyl rozhodně krok vedle. Obyčejně si podobný dezert nikde moc neobjednávám, většinou mám strach, aby těsto nebylo moc dusivé a suché. Ale díky červené řepě se tady povedlo, že je krásně vláčné, a ve spojení s našlehaným sněhem i skvěle nadýchané. A nijak přeslazené... No jen ze zakousnout :-)


Potřebovala jsem:

těsto: 2 kusy červené řepy, 2 vejce (žloutky a bílky zvlášť), 50 g másla, 200 g mouky (půl na půl celozrnná s hladkou), 70 g třtinového cukru, 70 g tmavé čokolády, 2 lžice kakaa, lžičku jedlé sody + 4 lžíce mléka

krém: sáček vanilkového pudingu, 200 ml mléka, 100 g změklého másla, 4 lžíce moučkového cukru + strouhaná čokoláda na posypání


Červenou řepu jsem upekla v alobalu. Potom ji nakrájela a rozmixovala na kaši. Čokoládu jsem nalámala na kousky a společně s máslem ji v mikrovlnce rozpustila. Promíchala s rozmixovanou řepou, přidala dva žloutky, mouku, cukr, jedlou sodu a kakao, promíchala. Z ze zbylých dvou bílků jsem vyšlehala sníh a pak už jen lehce vmíchala ke zbytku. Těsto se mi zdálo ještě trochu tuhé, tak jsem jej naředila pár lžícemi mléka. Těstem jsem naplnila formičky a dala péct asi na 20 minut na 180°. 

Mezi tím jsem připravila krém - sáček vanilkového pudinku jsem uvařila klasicky v 200 ml mléka. Když hustý pudink trochu vychladl, po troškách jsem jej vyšlehala se změklým máslem a cukrem. Když bábovičky vychladly, tak jsem jej pomocí cukrářského sáčku ozdobila krémem a posypala čokoládou.



A příště musím prubnout nějaké s tvarohovým krémem (tvaroh nebyl momentálně na skladě) - už se těším....  Dáte si se mnou? :-)

úterý 21. ledna 2014

Růžová, vínová a trochu palicí bacená

Jo a zase tu musíte dívat na ty moje fotky, co? Hodit jsem svůj zjev je asi vůbec nejjednodušší věc. V posledních dnech jsem se nezmohla ani na víc, než občasné cvaknutí při vzácné chvilce, když jsem se někam vydala a neležela jen s umaštěným drdolem v posteli učíc se na všechny ty debilní zkoušky. A dneska jsem se vrátila z jedné z nejnáročnějších, takže mě teď čeká zuřivé mačkání F5 a vyhlížení výsledku... A tak než naberu trochu sil, je tu zase můj růžový kabát v nijak duchaplném článku. Tentokrát jsem k něm vytáhla vínové kalhoty. I když mají totálně jiný vzor, přijde mi, že se s tou růžovou kostkou ani moc netluče. I když těžko říct, připadám si jako trochu bacená palicí po šišce... Tak si jdu asi hodit menšího šlofíka..

kabát - second hand, kabelka - Calliope, kalhoty - H&M, šála - pletená od babičky, boty - Deichmann

A pak se pustím do další spousty činností, které už si žádají moji pozornost. Tak se mějte! :-)

sobota 18. ledna 2014

Kratší než krátká

... mi zdá nejen každá volná chvilka, neb většina za poslední dny patří dřepěním nad učením, kterého už mám teda plný zuby. Ale hlavně tahle sukně. Donesl mi ji Ježíšek, ten filuta jeden, měl za to, že můžu světu ukazovat nohy v míře větší, než by kdekdo snesl. No ale mně se teda líbí. Hlavně barva a taky ten zimní ráz. I když její zahřátí je trochu na pováženou, přeci jen moc toho nezakryje, že... Ale na náročný včerejšek, kdy jsem vyrazila opět do školy udolat další předmět a pak hnedle fandit na hokej, jsem po ní sáhla s radostí. A snad jsem nepohoršila příliš mnoho kolemjdoucích pohledem na takový obnažený kus puntíkatých punčoch... Navíc společnost mi dělal samozřejmě ještě kabát, takže vykouknutí zadku bylo dostatečně jištěné :-)

sukně - Gate, tričko - Reserved, sako - second hand, kabelka - H&M, silonky - Calzedonie, boty - vietnamci

Mějte krásný víkend! Co máte v plánu? :-)

čtvrtek 16. ledna 2014

Moje vlna módní inspirace

Zdravím!

Dneska bych Vás ráda trošku ošplejchla malou vlnkou mé módní inspirace a naservírovat Vám mé oblíbené blogerky, jejichž styl je mi blízký, který obdivuju a nad kterým se rozplývám. Tak jestli chcete, pojďte se rozplývat se mnou, určitě se Vám budou taky líbit :-)

Co si dneska vezmu na sebe!?

Maruška z facebookovské stránky "Co si dneska vezmu na sebe!?" mi vždycky připraví velikou dávku inspirace. Její vášní jsou sukně a šaty. Ale jaké krásné. No moc hezké pokoukání. Navíc nic tuctového - spoustu modelů si nechává šít z originálních látek. 




Martina už byla možná dvakrát plnoletá, ale já bych se teda klidně hádala. Na blogu představuje svoje nápadité kombinace. Nebojí se barev, různých střihů a materiálů - obdivuju, jak všechno umí nosit s takovou lehkostí. Navíc je táák šikovná - několikero kousků si sama spíchla, prosím pěkně. No radost pohledět.



Ina-T. je pro mě něco jako taková naše Carrie Bradshew. Ne počkat, tu by si s klidem šoupnout do kapsy. Strašně se mi líbí, jak víří módní vlny. Její styl je opravdu neokoukaný a já často nestačím zírat s otevřenou papulou, jaké skvěle kreace dokáže vykouzlit. 





boulevarddeprague.blogspot.cz

Janu potkat na nějakém tom bulváru, tak si hlavu ukroutím. Její kombinace jsou pro mě úžasně ženské, jednoduché, ale sakramentsky šmrncovní. Taktéž oplývá nesmírnou zručností a sama si šije - já zvlášť obdivuju její nový červený tartanový kabát.



Na blogu u Zuzku Vás smete takový příliv pozitivní energie, že si z toho prostě hrcnu na zadek. Nosí s největší grácií i ty nejbláznivější, ale zároveň nejkrásnější kombinace. A to se mi líbí. K ní patří. A navíc ji z bot často vykukují úžasné ponožky :-)



Další má oblíbená Slovenka. Taky trochu "krejzy", ale úplně jinak. Ale zase tak správňácky. Vypadá skvěle s kresleným obrázkem na svetru stejně jako v podpatcích. Origoš každým coulem.


www.fashboulevard.com

A na řadu přichází už krajiny vzdálené. Blog Anny nesleduju dlouho, ale co jsem ji nějak náhodně objevila, na první pohled mě uchvátila. Pokaždé se kochám, jak je úžasně vyladěná a totálně bez chyby. Prostě takovej americkej sen.


preziosa.blogspot.cz

Preziosa, sympatická Italka, jejíž jméno neumím ani správně přečíst, uzavírá můj dnešní módní výčet. a je to teda důstojná tečka na závěr. Její osobitý styl plný šatů, sukní, klobouků, baretů a aktovkových kabelek se mi tak ukrutně líbí! To vše servírováno na krásných fotkách, na úžasných místech....


A tím končím malý módní ošplejchávání. Víte, těch módních blogů nesleduju moc. Ve výčtu jich mám spoustu, ale čistě hadříkových zase tolik ne. A tak tu jich je jen pár, jako malá ukázka, které pasují k mému vkusu jako zadnice na hrnec. A o těch dalších, které ráda čtu, připravím třeba zase nějaké ty chvalozpěvy příště.... 

Teď budu ráda, když mi povíte, koho rádi sledujete Vy a kdo pro Vás představuje Vaši porci módní inspirace?