úterý 31. prosince 2013

Byl si dobrej, ty s tou třináctkou

Je to nevyhnutelné. S koncem roku se prostě ta bilancovací nálada dostavuje, aspoň u mě rozhodně. A tak mám pak samozřejmě nutkání všechny ty svoje myšlenkové pochody cpát Vám všem. Bývám i tak nějak sentimentální a na uplynulý rok se dívat z té nejlepší stránky, kterou vůbec nabídl. A myslím, že můžu směle tvrdit, že tenhle s třináctkou na konci se teda vyvedl. Měla jsem kupu důvodů k radost, smála jsem se, až se za břicho popadala a za pár věcí, bych se možná i pašácky mohla poplácat po zádech... No ale ať se nepřechválím, zase tak růžovoučké to taky nebylo. Pořád mám dost veliký mezery, je co dohánět a v čem se zlepšovat... Trochu méně laxnosti, vůle a možná i cílevědomosti by mi neuškodilo. A taky kuráž - být o trochu míň připosraná a vykročit vstříc velkému světu.... No opatrně s těmi předsevzetími, víme jak to dopadá. Takže žádné velké neuskutečnitelné plány...


Ještě na chvíli radši zpátky k roku, se kterým se dneska rozloučíme. Stojí mi za pár řádků, které bych o něm sesmolila. Zaslouží si, abych ho pochválila. Stihla jsem za těch uplynulých dvanáct měsíců prožít plno krásných chvil. S přítelem oslavila třetí výročí a stejně šťastná vkročila do společného 4. roku po jeho boku. Společně jsme taky hodně cestovali - do Grazu, do Vídně, do Budapešti, po krásách jižní Moravy, Jeseníků, po hradech a zámcích a taky po různých fesťácích a koncertech. A taky jsme posedávali po kavárnách či restauracích. Stihla jsem za ten rok vysrknout hodně pěny od cappucinna. A nějaký ten (hekto)litr vína. Stále jsem byla obklopena báječnými lidmi. 


Taky jsem hodně vařila a pekla. Ještě pořád jsem nedostala rozum a na maso mě moc neužije, takže když už kuchtím, tak je v tom vždycky nějaká zeleninová záludnost. A možná ještě radši pořád peču - dorty, buchty, koláče nebo třeba sušenky - do trouby to sázím všechno. A taky jsem přišla ještě víc na chuť domácímu pečivu. Vyzkoušela jsem kolikero různých receptů na housky, rohlíčky i chleby. A ani dnes tomuhle pravidlu dostávám - v troubě se mi právě pečou houstičky na silvestrovský večerní stůl :-) No tím pádem jsem taky hodně jedla. Možná víc než bych měla - zvlášť vzhledem k pohybové (ne)aktivitě. Příchodem jara mě záchvěv cvičícího nadšení (teda ne že bych zrovna doslova jásala) popadlo, ale z každodenního hejbnutí kejtama se postupně stávalo stále více sporadické cvičení. Takže jsem ráda, když se přinutím vůbec jednou za týden. Klasika.

Stejně podobně jsem se snažila šetřit. Nakupovala jen a pouze ve slevách či za neodolatelné ceny, až jsem zase vytřídila ze skříně kvanta oblečení. A stále víc jsem propadala šatům a sukním, hlavně v áčkovém střihu. A taky milovala puntíky, proužky, barety a punčochy s kdejakým vzorem.


A co se blogu týče, tak byla celý rok moc ráda, že Vás tu všechny mám. Že někdo vůbec čte ty moje slinty. A že mě podporujete. Zní to ohraně, ale já Vám fakticky všem za to všechno děkuju. Opravdicky - přísahám na holej pupek. Navíc už je to skoro dva a půl roku, co skrz tohle blonďatý prostor vpouštím své plky do světa. Toto letí... A za tu dobu si sem našlo cestu toooolik lidí, že se tomu ani uvěřit nechce...

Za poslední rok se nejčtenějším článkem, který těm v návštěvnosti doslova natrhnul prdel, byly Nákupy ve Vídni, hlavně v Primarku. Zajímavé - snad jste si tam taky tak hezky pokoupili :-)

Jinak sem pár duší zbloudilo z vyhledávání různých hesel, někdy i dost divných. Dost jich bylo třeba po zadání "fialové ponožky" či "košili u krku". Škoda, že jsem si během roku nezapisovala i jiné podivnosti, které se ve statistikách objevili....

Ale počty čtenářů či čísla zobrazení vem čert. Hlavní pro mě je to, že blog mi pořád přináší spoustu radosti. Mohla jsem díky němu poznat nové čupr lidi. A skoro denně je to pro mě takový ventil, kde se můžu vypsat ze svých někdy dost nablblých myšlenkových pochodů... Takže ještě jednou dík.

Housky z trouby už podezřele moc voní, tak bych měla svoje rozjímání už vážně ukončit. Už mi zbývá Vám jen zamávat a popřát jen to nejlepší do toho nového roku. Každému radosti tolik, kolik pobere... A moc večer nepijte, ať Vám není šoufl. Nebo si dejte pořádný mastný základ a hodně vody :-D A zítra třeba zase na viděnou, tak ať to máme bez kocoviny a bolehlavu :-)

Takže pa třináctko, bylas dobrá. A čtrnáctko, buď nám dobrou i ty :-)

neděle 29. prosince 2013

Silvestrovské parmezánové sušenky

Ještě než se nám ten rok definitivně přehoupne, mám tu jeden tip na rychlou, ale skvělou chuťovku přímo vybízející se k nakousnutí posledního večera v roce. Ale nemusí to být nutně na Silvestra, určitě budou chutnat i jakýkoli jiný libovolný den :-) Já je kupříkladu upekla dneska a už se nemůžu dočkat, až si k nim večer naliji skleničku vína, k ní to bude s tímhle parmezánovým chroupáním kombinace přímo královská.  A možná si ji naliju už záhy a spořádám je bez otálení - voní to tu, že se dá jen těžko odolat... Protože transformovat skvělý sýr do sušenkové podoby nemůže být nikdy špatná volba, co myslíte? :-)


Potřebovala jsem (na dva plechy):

200 g celozrnné mouky (použila jsem půl na půl špaldovou a pšeničnou), 100 g jemně nastrouhaného parmezánu, 70 g másla (jen mírně povoleného), 3 lžíce olivového oleje, 4 lžíce lněných semínek, 3 lžíce vody (případně ještě trochu navíc podle konzistence těsta) + hrubozrnnou sůl a další semínka na posyp

Rukama jsem ze všech surovin vypracovala těsto - když bylo ještě sypké, kápla jsem ještě trošku vody. Pak jsem ho zamotala do fólie a uložila asi na půl hodinky do ledničky. Pak jsem ho vyválela na tenko a vykrajovala. Na plechu pak ještě posypala solí a semínky, zatlačila do těsta a dala péct na 180° asi na čtvrt hodinky. 


A nejen já, ale i moji tři čuníci, co tak svorně jdou v řadě za sebou, Vám přejeme, ať šmakují. I když hádám, že budou :-)

sobota 28. prosince 2013

Tau v červené

Včerejší den patřil k těm sakra povedeným. Z rána jsem vstala, zadělala na housky, posnídala a s drahým jsme vyrazili na skok nakouknout do obchodů a hrcnout na kafe. Nejela jsem tak ani nic nekupovat, ale do těch slev nešlo nenakouknout a tak jsem si ze všeho odnesla jedny silonky s puntíky z Calzedonie - tam prostě těm cenám odolává dost těžko, zvlášť takhle dokud je dobrý výběr... A pak jsem taky pořídila v Gatu - zimní kabát za 248 Kč a šálu za 68 Kč - no nekupte to, že. No však Vám je brzo pospolu ukážu. Pak už jsem ale zase chvátala dom za další návštěvou. A večer do kina, na Lásky čas - no a to byl teda fakt krásný film, hrozně se mi líbil. I když romantická komedie, tak nic hloupě nablbýho.... A večer jsme si ještě zašli na jedno (dvě... no dobře, tak tři) piva. To jsem vlastně nechtěla tak sálodlouze vyprávět. Ale budiž, když už jsem to sesmolila, škoda mazat :-D I když možná větší číst. No jen jsem tím chtěla říct, že jsem měla fajn. A  ke všemu si na hlavu narazila tuhle boží buřinku. Strašně se mi líbí. Stejně jako vysněný červený svetr, který jsem měla v plánu nosit přesně takhle s vykukující kostkovanou košilí. 

klobouk - Six, svetr - Calliope, košile - Reserved, boty - Gate, kabelka - Sinsay

Jak trávíte tyhle dny Vy? :-)))

pátek 27. prosince 2013

Grissini se sušenými rajčaty a balkánským sýrem

Taky si u vás návštěvy jen podávají dveře? Tak to se vždycky nějaké to občerstvení šikne, že jo. A já na svém seznamu "tohle zaručeně musím zkusit" už dlouho měla grissini - ty dlouhé křupavé tyčky, co by se s dávkou představivosti daly přirovnat k takovým těm našim pokmínovaným. Ale tohle italské chlebové pečivo mě naprosto nadchlo. Když jsem totiž včera tyhle dlouhé tyčky (správně mají mít totiž minimálně 20 cm - což u nás přísnou kontrolou mého tatínka bylo fakticky odměřeno :-D) vytáhla z trouby, chvíli jsem přemýšlela, jestli celý ten plech nespořádám na posezení. Ale pak jsem je před sebou dobře ukryla a ponechala až pro dnešní návštěvu :-) Krásně křupou, ale vnitřek zůstane vláčný jako třeba u domácích houstiček. A navíc jakou příchuť zvolíte je jen na bujné fantazii. Já si vybrala sušená rajčata a balkán, ale super budou určitě třeba i se spoustou bylinek i ostatními druhy sýra - parmazán, kozí nebo i jemná mozzarella. A ať už je křoupete jen tak se sklenkou vína v ruce, k masu či je smočíte do dipu....


Inspirace na tomto blogu

Potřebovala jsem:

20 g čerstvého droždí (půl kostky), 200 ml vlažného mléka, lžičku cukru, 400 g hladké mouky, lžičku soli, 3 lžíce olivového oleje (nejlépe ze sušených rajčat), 100 g balkánského sýra, sušená rajčata (cca 6 ks) + hrubozrnná sůl a lněné semínko na posyp

Z prvních tří surovin jsem zadělala klasický kvásek - do mléka s cukrem jsem rozdrobíla droždí a nechala na teplém místě vzejít. Mouku jsem prosela, promíchala se solí, olejem a nadrobno nakrájenými rajčaty a sýrem. Pak jsem přidala hotový kvásek a vypracovala těsto, které jsem nechala přikryté hodinu kynout. Pak jsem jej rozdělila na stejné díly a vyválela dlouhé hady, které jsem potřela ještě kapkou oleje a posypala hrubozrnnou solí a lněným semínkem a nechala ještě půl hodinky kynout na plechu. Pak jsem pekla při 180° asi půl hodinku.


Jsou fakticky výtečné, tak se do nich bez dalšího okecávání jdu pustit nebo na mě žádná nezbyde :-)

čtvrtek 26. prosince 2013

V sukni nacpaná

Jak si užíváte svátečních dní? Já dost válecím způsobem. Klasika. Nejprve návštěva u mé babičky, dnes pro změnu u té přítelovy. A podobný scénář - kuuuuupa jídla, výborný oběd, celá rodina a pomalu celodenní povalování po gauči. No tak to chce povolat do zbraně pořádně pohodlný kousek. A tak jsem vytáhla hnedka za čerstva předevčírem rozbalenou sukni. Má totiž ten kouzelný střih, co zakryje nacpaný pupek k prasknutí, v pase na gumu a navíc vypadá tak nějak svátečně. Tak jsem si k ní načesala drdol, aby mi při tom válení mohl docela solidně překážet a vyrazila se napchávat.

sukně - Calliope, svetr - second hand, kabelka - H&M

A teď se jdu vrhnout na přípravu občerstvení na další kola návštěv, ať z toho náhodou nevyjdeme :-) Jak se máte Vy?

středa 25. prosince 2013

Jak byly šťastné a veselé...

... a to pořádně. Jako každý rok. Byli jsme spolu. Posnídali vánočku s kakaem, pováleli se u pohádek, na oběd přišla na řadu tradiční zelňačka a pak odpoledne strávené návštěvou rodiny a ochutnávaní zdejšího cukroví. Pak už těšení. Nejdřív na tu výbornou večeři. To jsem se teda zase nažuchla. Rybí polévka - ale ne moc, ať zbyde místo na ten nášup potom. Pořádný kus kapra a taky kousek "kuřízku" - no dobře, pořádný kus. A kupa "brsalu". A pak se taky odkutálet od stolu. A těšit se na to, co asi bude v celé té kupě dárků. Nejdřív teda ještě odpějeme pár koled. Ještě že to Ježíšek neslyšel, ještě by si to s tou nadílkou mohl rozmyslet. Ale nerozmyslel. Naopak, asi si usmyslel, že jsme byli nejzlatější. Protože to byly ty nejkrásnější dárky. Děkujeme Ježíšku!

Na tu vánoční slávu se sluší, ať to sluší. Tak jsem se vynasnažila a vytáhla své zánovní šaty. A navlnila si háro. Ale ze všeho nejhlavnější je perníčková pentle! A je to o fous a přerostu už i tu naši jolku.


Stůl se nám prohýbal nejen pod haldou toho skvělýho jídla, ale máme i tuze krásnou výzdobu.


A fakt teď tím výjimečně nemyslím ty řízky :-D


Když došlo na to vzpomínané pění. Tu seznamte se, můj mladší bráška. A hvízdající Téra. Uhvízdla jsem se jen jednou - docela dobrej výkon.


No a že jste to Vy, podělím se s Váma i o tolik té radosti, které jsem si rozcupovala z balícího papíru. Skrývala se tam spousta kosmetiky - zásoby Saloosu, ale jiné - to se teď bude parádně patlat a zkrášlovat. Pak taky předplatné Instylu, kam jsem se dostala přímo na titulku :-) A bonbony v nejkrásnější pařížské krabičce!

A držte si klobouky, nastane sezona pokrývek hlavy. Třikrát jupí, mám klobouk ala pan Tau. A dokonce 2x! A ani baret nechybí. Pak trochu toho čtiva - už se moooc těším na Svěrákovu knížku povídek - aneb kdy kniha opravdu potěší. A taky mám novou kabelku - no bájo! A taky něco té bižu.

Ježíšek mě nejspíš dobře zmáknutou - ví jak na mě platí proužky a červená. Dostala jsem svůj vysněný červený svetr a taky proužkaté tričko. A pletenou červenou a též pruhovanou sukni. A že se letošní vánoce nesly na vínové vlně, přibyly mi i hojné zásoby vínových doplňků. Třeba šátek, puntíkaté punčošky i pidi kabelka. No a taky parádní šaty.

No že si to až ani nezasloužím - tolik paráda najednou.


To byly ve zkratce mé Vánoce. Byly opravdu krásné. Škoda, že vždycky tak uplynou, proto se je snažím natahovat co to jde, takže než každý dárek rozbalím, třikrát ho otočím, než sousto polknu, třikrát ho požvejkám :-D Ale hodlám pokračovat na stejně pohodové vlně i nadále, proto mažu užít si i dnešní den a Vám přeji to samé. Ať je Vás dnešní hod fakticky boží :-) A taky doufám, že se se mnou podělíte, jaký byl Váš Štědrý den :-)

pondělí 23. prosince 2013

Předvánoční vykecávačka

Zdravím!

Doufám, že vánoční přípravy jsou dokonány a vy sedíte s nohama nahoře, tácem cukroví u pohádek. Já Vás půjdu záhy následovat. Jen co Vás tu pozdravím se svým tradičním mišmašem všeho možného a bezduchou okecávačkou. Znáte mě.

A začnu pěkně od podlahy. Teda aspoň hodně blízko. Od svých fusaklí. Infantilní vánoční nesmí chybět. Na různé vzory mě užije, na ty zimní obzvlášť. A takže nemůže být divu, že si nohy navlékám do takových fešných ponožek. Ještě že tu mám Vás, abych se jimi tu mohla chlubit, jinak by jejich krása zůstala ukryta v zimních botách a to by byla škoda :-D
A s vánočními vzory jedeme dál! Jen se společně se sobíky přesouvám na nejkrásnější vánoční hrnek od Markétky. To když si z něj popíjím horkou čokoládu (jak jsem dostala nakázáno, že je k tomu určen :-D) a věnuju se přípravě cukroví - tady jsem konkrétně tvořila florentýnky.


Předvánoční článek by se nemohl obejít bez tradičního zvěčnění kávové siesty. Takže tu fotka, kterou můžete vidět 5x denně na instagramu jako #všichnihledtejakpijukafeskorozakilo... Tu teda zase naše oblíbená Costa, s cappuccinem vysypaným Merry Costa a perníčkovým slaďoučem na moc dobrém muffinu - co je asi tak stokrát lepší než "stárbaksový". Konec konzumenského okýnka. Možná.


A když už jsem u toho pitného režimu, v předvánočním období jsem ho doplňovala i jak se patří punčem. A tady tenhle byl teda extra dobrý. V olomoucké restauraci Cesar s krystaly domácího karamelu. A to si teda nechám líbit, prosím pěkně.


Doma se samozřejmě peklo ostošest. A pěkně zvesela. A milované perníčky nemohly chybět. Nutno uznat, že pár perníčků se ani zdobení nedočkalo, chudáčci voňaví...

Musím se Vám pochlubit, jaké mám úžasné kamarády. Třeba má milá kamarádka Péťa mi vyrobila adventní kalendář, kdy mi do Vánoc má každý den zpříjemňovat jiný šálek čaje. Asi už nemohla pořád poslouchat, jak ji vykládám, že jsem jednou takový měla a jak to bylo bezva :-)


A nebo má milá Lůca - ta mi zase nadělila takovou spoustu dárku.... Teda když jsme si je vyměňovaly, tak jsme se dušovaly, jak si je rozbalíme až pod stromečkem, ale ještě ten večer jsem to nevydržela a rozškubala zvědavě balící papír. A vykoukly na mě třeba tyhle rozkošné dárečkové náušnice. Nebo taky skvělé domácí čokoládové lanýže. Které jsem snědla dřív než bych je vůbec vyfotila.


A se spolužáky taky vysedáváme po bárech. A na vánoční besídku jsme si šli hrcnout do pardubického Road cafe, který přímo funí tou americkou atmosférou. Zvlášť s pořádným burgerem v ruce. A nenacpat do článku jednu svou fotku, tak by to nemohlo platit. Takže jak jsem navlékla puntíkaté punčochy, v zrcadle se nakroutila tak, aby si puntíků všichni všimli, čapla dárek do ruky - už jen našlupit pusu mi zbývá - a mohla jsem vyrazit besedovat.
Romantika jako prase, když si to takhle jednou šinu ze školy fofrem na vlak, slunce zapadá a nad řekou se červená celá ta skoro kýčovítá nádhera. Až srdce zaplesá, chvíli se zastavím, že i ten vlak mi ujede....


A ať to máme kompletní, tak ještě fotka mrzké kvality kterak jsem se snažila do vánoční nálady zahalit i svoje nehty. Takže jsem si na prsteníčky napatlala rádoby soba. A na ostatních prstech si nechala nasněžit od vloček křivulí. Jaké jsou Vaše vánoční nehty?


A zazvonil zvonec (jak jinak než se sobí!) a kecání je konec. Zaplaťpánbůh, co? :-) 


No měla jsem to předvánoční období fakticky skvělé. Nikam se zbytečně nehonila. Byla jsem se spoustou skvělých lidí, navštívila kamarády, se kterými se zas tak často nevídám. A toho si moc cením.... Snad to stejně máte i Vy...

Nemám ráda taková ta rádoby upřímná přání, kdy si lidé, co se přes rok ani pomalu nepozdraví, najednou strojeně podávají ruce, olíbávají tváře a hulákají na celé město "hezkýý svátky". Ne že bych je já nikomu nepřála... Ale radši si popřeju opravdově. A Vám bych právě tak opravdicky fakt ráda popřála, ať se nejen v nadcházejících svátcích máte prostě bezvadně, nic Vám nechybí ani nepřebývá. A taky Vám prostě jen poděkovat, že tu jste se mnou. Nic víc. Ještě nevím, jestli Vás sem nezaskočím pozdravit ještě zítra od stromečku, to si ještě rozmyslím :-) Každopádně mějte na tuty veselé vánoce! :-)

Teď mi musíte všichni říct, jestli už máte nazdobený stromeček, zabalené dárky, klepnutého kapra a .hlavně svoje nejbližší po boku - protože hlavně o tom, bodejď... :-)

sobota 21. prosince 2013

Jedlé dárky na poslední chvíli

Čas kvapí. A třeba taky ještě dumáte, koho čím obdarovat? Či že by to možná ještě chtělo nějakou drobnost? Něco dobrého na zub ještě nikdy nikoho neurazilo, ne? :-) Tak stačí oprášit pár zavařovaček ze špajzu, kus fešné mašle a třeba vánoční ubrousek na nazdobení a taky pár surovin, co se dost možná najdou i u Vás.

Směs na horkou čokoládu

Pořádný škopek domácí horké čokolády musí v zimě potěšit skoro každého. A tak není nic jednoduššího než nakrájet do skleničky plno dobrot... Jediné, co obdarovaný musí, je zalít množství, jaké uzná za vhodné, horkým mlékem a unášet se na vlně čokoládové pohody :-)


Do skleničky jsem vsypala: nasekanou půlku tabulky tmavé čokolády, půlku tabulky bílé čokolády, lžíci kakaa, lžíci vanilkového cukru a lžičku skořice.
Pro trochu oživení lze nakombinovat třeba pouze bílou čokoládu a vanilku, hořkou čokoládu a chilly papričku nebo přidat lžičku pomerančové kůry.

Věnec s pomazánkou z červené řepy


A nebo že by se našel někdo, kdo ani na to sladké moc není? Třeba by potěšila sklenice plná červené řepy k namazání. Pro totální odrovnání obdarovaného můžete připojit i vlastnoručně umotaný věnec z houskového těsta. Úspěch zaručen :-)


Věnec:

200 ml vlažného mléka, 1 lžička cukru, 1/2 kostky čerstvého droždí, 500 g hladké mouky, lžíce soli, 3 lžíce jogurtu, 3 rozpuštěného másla + vejce na potření, slunečnicová semínka na posypání

Z mléka, cukru a droždí jsem nechala vzejít kvásek. Promíchala jsem se zbytkem surovin a těsto nechala 45 minut kynout na teplém místě. Pak jsem ho propracovala, rozdělila na tři díly a z nich uválela dlouhé hady, které jsem zapletla jako klasický cop a oba jeho konce spojila v kulatý věnec. Potřela vajíčkem, posypala semínky a nechala ještě 20 minut kynout připravené na plechu. Pak šoupla do trouby na 180° asi na 20 minut.

Pomazánka:

červená řepa, česnek, bílý jogurt, slunečnicová semínka, mandle

Dvě červené řepy jsem ještě ve slupce zabalila do alobalu a asi hodinu pekla. Pak oloupala, nastrouhala - jednu na jemno, druhou hruběji. Smíchala jsem asi s lžicí bílého jogurtu a přidala půl stroužku česneku, hrst semínek a další sekaných mandlí. Toť celé.

Nakládané sýry

A takovou klasikou jsou určitě nakládané sýry. Ideálně pro mlsné chlapi, kterým se tak špatně vybírají dárky. Vloni jsem zkoušela nakládaný hermelín, letos jsem naložila rovnou vícero druhů sýrů. Příprava je otázkou mžiku a do sklenice můžete namrskat ingredience dle libosti. Já volila takovou tu hospodskou klasiku - cibule, česnek a dodat grády chilly. Ale zkusim můžete třeba jemnější variantu s bylinkami nebo třeba sušeným ovocem.


Sklenici jsem naplnila směsí sýrů - camembert, uzené korbáčiky, jadel a balkán. Nakrájela jsem je na přibližně stejně velké kostky a postupně na střídačku vrstvila s plátky cibule, na drobno nasekaným česnekem, sušenou chilly papričkou, celý pepřem a bobkovým listem. Pak už jen zalila až po okraj olejem a dala uležet do chladu.

Dostanou Vaši blízcí taky něco dobrého? :-)

pátek 20. prosince 2013

Nepečené cukroví - kávová zrna

Tak! Před chvíli jsem v kuchyni dokoulela kávová zrna. Slíbila jsem mému milému, že mu je udělám, ty cukrárenské hrozně miluje. Tak že se hecnu a zkusím to. A byla to celkem piplačka, ale mám je. Třikrát jupí! A ani to nedopadlo nijak katastrofálně, jak jsem se obávala. Naopak. Jako jooo, v cukrárně jsou možná na pohled hezčí. Ale já doufám, že si díky svým domácím vysloužím hodně chvály :-D A hlavně že se třeba i dočkám spokojených výrazů ochutnávajících :-)


Potřebovala jsem (asi na 20 kousků):

80 g čokoládových oplatek (nebo je nahradit třeba piškoty), 30 g másla, lžičku kávy, lžičku kakaa, 150 g marcipánu + 50 g čokolády, 20 g másla na namáčení

- oplatky jsem rozdrobila na drobno (prsty - nechtěl se mi vytahovat mixér)
- promíchala jsem s rukama máslem, kaaem a kávou, až vzniklo kompaktní těsto
- marcipán jsem rozválela úplně natenko
- pomocí malé skleničky jsem vykrájela v marcipánu kolečka, do každého nakladla malé množství těsta a zabalila do kuličky a ve dlaních ukoulela do tvaru válečku
- do každého válečku udělala nožem zářez, aby vypadal jako kávové zrno
- čokoládu jsem rozpustila společně se zbývající částí másla a namáčela v ní zrna z obou stran
- pak už jsem jen nechala ztuhnout na alobalu

No a mě už zbývá ukoulet poslední druh cukroví - mandlovo-kokosové kuličky. I když jak se znám, není vyloučeno, že si na sebe ještě něco nevymyslím a zase budu zapatlaná od těsta až za ušima při přípravě něčeho dalšího :-) Každopádně na "žrací" vlně to tu bude i zítra, kdy se přiženu ještě s pár tipy na jedlé dárky. Do té doby se mějte! A udělejte si třeba pár zrníček, jdou tuze dobrááá! :-)

středa 18. prosince 2013

Sněhové cukroví, rovnou dvakrát

Jestli nějaké cukroví můžu po kilech, je to rozhodně (mimo jiné) právě to sněhové. Bývá nadýchané jako peřina, rozplývá se na jazyku a já se neubráním dalšímu kousku. Takovou tradicí jsou pusinky nebo ořechové hrudky, já je miluju všechny. A tyhle dva letošní druhy obzvlášť. A tak když venku po sněhu ani památky, tak jsem si aspoň řádně našlehala toho bílkového....

Tvarohové kokosky

Kokosky jsou naprostá klasika, o tom ani nemusí být řeč. Letos jsem však vyzkoušela konečně recept, po kterém pošilhávám už snad třetí rok, co se objevil ve vánočním Apetitu. Přidala jsem totiž tvaroh, které jim ve výsledku vážně dodaly bezvadnou vláčnost.



Na 2 plechy jsem potřebovala:

4 bílky, špetku soli, balíček vanilkového cukru, 120 g krupicového cukru, 200 g kokosu, 80 g tučného tvarohu

Bílky se špetkou soli jsem vyšlehala do tuhého sněhu, přidala cukr, prošlehala a pak už jen jemně vmíchala tvaroh a kokos. Z těsta jsem pak rukama na plech tvarovala malé hroudičky. Ty jsem pekla na 140° asi čtvrt hodinku až 20 minut, než špičky kokosek zezlátly.

Mandlové placičky s čokoládou

To je tak, když už se dlouho chystám na makronky, už poněkolikáté koupím mleté mandle, ale stále se mi do nich nechce. Tak potom vzniknou alespoň improvizované mandlové placičky plné čokolády. Nejlepší na nich je stejně to, že když se do nich zakousnu, tak si na makronky ani nevzpomenu a už se natahuju po dalším kousku. 


Na 2 plechy jsem potřebovala:

4 bílky, špetku soli, 5 lžic cukru (použila jsem fruktózu), 100 g tmavé čokolády, 150 g mletých mandlí

Z bílků se špetkou soli jsem vyšlehala tuhý sníh, všlehala cukr a pak už jen opatrně promíchala s rozehřátou čokoládou a mletými mandlemi. Těsto jsem lžicí nanášela na pečící papír a pekla na 160° asi čtvrt hodinku.

 Taky už jste letos napekly nějaké to sněhové? :-)

úterý 17. prosince 2013

Zázvorové sušenky

A už tu zase prudí s tím zázvorem... A tentokrát jsem ho šoupla do sušenek. A že to jsou fešandy. Jak se hází trochu do oranžova. To víte, to ta mrkev - aneb když se mi v původních receptech zdá moc másla, tak tam krouhnu trochu zeleniny, to je jasný, že jo.


Potřebovala jsem (na 1 plech sušenek):
400 g mouky (půl na půl kukuřičnou s hladkou), 2 lžičky jedlé sody, 2 lžičky sušeného zázvoru, 1 lžičku skořice, 100 g medu, 50 g zlatého sirupu, 80 g másla, 2 menší mrkve, 1 vejce

Mouku jsem odvážila a promíchala se sodou a kořením. Potom jsem se vrhla na "mokrou" část přísad - povolené máslo jsem utřela s medem a sirupem, promíchala s vejcem a jemně nastrouhanou mrkví. Pak jsem přidala k mouce a vypracovala kompaktní těsto. Z něj už jsem jen pak tvarovala malé kuličky. Dala jsem je péct do trouby na 200° asi na čtvrt hodinky až dvacet minut. Nechala vychladnout a uložila do krabičky do chladu.


Já je pekla na mé nedávné návštěvování jako výslužku do krabičky, aby bylo co ke kafi. Ale vůbec bych jimi nepohrdla jako cukrovím. Kdyby ovšem ještě nějaké zbyly.... :-)

neděle 15. prosince 2013

Narozeniny ve vánoční Olomouci


Mám toho nejlepšího chlapa! To jen tak na úvod. Včera jsem totiž měla narozeniny. Už zase. Zdá se mi, že poslední dobou jsou nějak podezřele často. Ale ty včerejší se na ostatní narozeniny můžou rozhodně vychloubat, že patřily k jedněm z nejlepších vůbec. To můj báječný přítel si pro mě totiž zase připravil překvápko jako prase. Prý ať si na sobotu nic nechystám. "Tak to asi zajdeme na véču" říkám si. Ale když začal přidávat pokyny, ať se radši teple obléknu, tak jsem si myslela, že asi zamíříme na vánoční trhy do sousedního města. Ale v sobotu hned z rána mě naložil do auta a až cestou mi sdělil, že jedeme do Olomouce - na vánoční trhy, máme zamluvený pokoj a tak vůbec... No ten mě teda zase převezl. A já si jen zase zasunula bulvy zpátky do důlků. Čuměla jsem víc jak puk.... 

Tak jsme zdárně dojeli, navštívili jeho suprovou tetu, ubytovali se v fakt v nádherném penzinu V jízdárně a razili okusit tu místní vánoční atmošku. A zase nějaký ten punčík, no. A i když jsem v týdnu byla v krásné vánoční Vídni, tak i tady se mi hrozně líbilo. Trhy tu mají opravdu krásnou atmosféru, od odpoledne na náměstí vyhrávala živá hudba... A taky punč nestál skoro 5 eur, ale 30 Kč :-D No byl to parádní den, co Vám budu dlouze vyprávět...


No vážně kouzelné. Po dalších olomouckých zákoutích, tedy hlavně barových, nás potom protáhla přítelova sestřenka, takže se i má nově započatá dvaadvacítka důstojně oslavila, řekla bych :-)

Takže na zdraví a krásnou neděli s třetí svíčkou, moji milí! :-)

pátek 13. prosince 2013

Čokokokosový likér

Zimní čas přímo vybízí k tomu, aby si člověk nalil do panáčku nějaký ten sladký hubolep. A takový tradiční vaječňák jistě patří k tradicím mnoha domácností. Já jsem se rozhodla, že každý rok přispěju nějakou likérovou variací a třeba jím obdaruji někoho blízkého, kdo si rád zalepí něčím podobným pusu. A tak když jsem vymýšlela, co vezmu jako výslužku do Vídně za mou milou Markétkou, hned mě napadla kombinace kokosovo-čokoládového likéru. Taková kombinace nemůže urazit, ne? Samozřejmě když se ještě řízne kapkou něčeho ostřejšího :-)


A postup? Není nic jednoduššího. Stačí si připravit kokosové mléko (já použila dvě malé plechovky), kokosovou čokoládu (použila jsem Schogotten) a alkohol. Likér by se dal říznout klasickým tuzemákem nebo bílým rumem, ale já si vybrala vodku, ta je navíc chuťově celkem neutrální, takže té čokoládě s kokosem nebude nijak překážet. A pak už jsem jen rozpustila čokoládu a promíchala s kokosovým mlékem a vodkou - množství si každý musí upravit sám, já se řídila odhadem a výsledek mě na první ochutnání celkem grády :-D Pokud by bylo málo kokosového mléka, dá se na zředění použít i smetana nebo klasické mléko, ale už nebude mít samozřejmě takový krásný kokosový šmak...


Každopádně všem, co mají tuhle báječnou kombinaci, tak rádi jako já, bych přípravu likéru mohla jedině doporučit. Ať už pro domácí účely a nebo jím můžete třeba taky někoho podarovat. Třeba zvelebit nějakou hezkou láhev, opatřit etiketou a popřát dobrou chuť.... Já doufám, že jsem se s dárkem strefila. No i když podle nadšení z něj (a následné rychlosti, se kterou jsme se o obsah lahvičky postaraly) si troufám odhadnout, že se líbilo :-D

Tímto končím první rychlotip třeba na malý dáreček, co by mohl potěšit, a budu se těšit příště třeba už u nějakého cukroví, hm? :-))) A jak jste na tom s likéry Vy, taky doma nějaké připravujete? Nebo jaký rádi popíjíte?

čtvrtek 12. prosince 2013

Skok do vánoční Vídně

Hezký den přátelé!

Máte chvilku volna? Tak pojďte, vezmu Vás s sebou na skok do vánoční Vídně. A nebudete potřebovat ani výjimečně tlusté fusakle, kulicha ani ostré loky do trhů-chtivých davů. Stačí naskočit a nechat se vést stejně jako já tou nejmilejší blonďatou průvodkyní! Já tu strávila dva báječné dny a byla nadšená. Nejen svou společností, ale taky celou tou vánoční atmosférou, kdy všechno blikalo svítilo a vzduchem se linula vůně svařáku, punčů a skořice - no něco na mě!


Tak jsem Vás nalákala fotkou s Belvederem a mlhou v zádech ze samotného pana Nikona a následovat bude už jen várka polomázlých fotek z mobilu. Protože kdo by táhl foťák, když místo v kabelce zabírá obří pyžamo? Takže tu jsme v celé své princeznovské kráse (tak nás nazývali místní bezdomovci, abyste si nemysleli, že jsme jen tak samozvané princezny :-D). 


Takže nesmí chybět nálož fotek pořízených zmrzlýma rukama za pochodu a hlavně honem, ať můžu zpátky zaplout do svých grinchovských rukavic. Takže tu je zachyceno pár momentů z trhů, které jsme mimochodem během dvou dnů zvládly prošmajdat skoro komplet, až na jeden. Pašáka pro nás!


A ze všech trhů jsme nejvíc pozornosti věnovaly asi takovýmhle kouzelným punčovým domečkům...¨


... takže jsme ochutnávaly a porovnávaly, který nejlíp zahřeje a kde mají nejhezčí hrníček. Takže čistě praktické důvody, to je jasný, že jo... A nezapomněly jsme to i zdokumentovat vysoce kvalitní fotografií kterak zcela přirozeně boříme frňáky do prázdného hrnku alá "fotit se s punčem je děsně kůůůl". No a po drobné degustaci jsme jako vítěze zvolily .... chvíle napětí... slavnostní famfáry prosím .... Winter Jack Apfelstrudel! To je totiž jako pít voňavý štrůdl od babičky přímo vytažený z trouby.


A nejen že jsme byli věčně žíznivé, tak i v břiše nám řádně kručelo. Občas. Když jsme do něj nenalily půllitru tlamolepu :-D Ale i tak jsme toho zvládly spořádat dost. A chybět nemohl usměvavý koláček v Pie factory. Teda měl být usměvavý, ten můj vypadal spíš mírně retardovaně. Nevadí, chutnal i tak tuze dobře. Jen jsem se naučila nové německé slovíčko - scharf. Jo, opravdu pálil. Ale nic co by se nedalo spláchnout punčem, že.... A večer jsme sklidily trochu jablek a vyžahly ve formě cideru a zajedly to horou sýra. O historce, kterak dvě blondýny objímali odpaďák a snažily se o jeho hranu otevřít lahev, protože neměly otvírák, radši pomlčím.... Ráno jsme ale jely nabrat sil do Starbucsku, jako správné konzumentky. A já si poručila jedno vánoční kafe. Hlavně "óhne šlakóbr bite" (naučila jsem se asi 5. německé slovíčko, tak pochopte mé nadšení). A poobědvali jsme tuze dobré těstoviny se zeleninou v Campus Suite. Hlavně za 3,50 € - no na vídeňské poměry nekup to! 


Též jsme nemohly minout jen tak bez povšimnutí a dlouhého zdržení Forever 21, zvlášť dokud mi zbývá posledních pár dní, kdy tam regulérně patřím. Takže je ještě v pořádku, že jsem se rozplývala nad infantilními potisky, že jo? Protože mikinu s Buzzem Rakeťákem bych mít fakt chtěla!


Mimo to jsem se taky měla jako prase v žitě, když jsem mohla snít (a slintat na polštář) v kytičkách a navíc dostala báječné dárečky. Co může být lepší kombinace sobů a čokolády? :-)


No a toť z mého vídeňského vyprávění prozatím vše. Bylo tam tuze hezky... A co dodat závěrem? Snad jen das ist schön! :-D (opravdu jsme se chtěli vyfotit u celého nápisu Schönbrunn, ale jen čirou náhodou na fotce uvízlo jen to nejhlavnější)


A co vy, byli jste někde na vánočních trzích nebo se chystáte? :-)