V novém sladkém kabátě

Kdo hledá - najde. Což v sekáči platí dvojnásob. To jsem totiž hledala nějaký šmrncovní kabát, klasicky jako každý rok. Prošla jsem křížem krážem všechny možné obchody. Chtěla jsem aby zahřál, nebyl nudně černý nebo šedý a prostě mě něčím zaujal. Ale taky nestál majlant. Trochu přehnané nároky vzhledem k dostupné nabídce. Ale takhle jednoho odpoledne, kdy jsem jen tak náhodně jela nakouknout do sekáče, se to rozseklo. Když na mě čekal tenhle růžový slaďouš. A byla to láska na první pohled. Navíc v sekáčových zásobách kabátů je taky docela těžké najít velikost menší než 44. A vida, tahle 36tka padla. Jasnačka, odcházel s námi. Konec pohádky. Mimochodem ten kouzelný den, ve stejnou půl hodinu jsem i narazila na tyhle kozačky - podobné jsem taktéž sháněla dlouho, až mě všechny přeplácané hnusy, co jsem pořád potkávala, tak nakrkly, že jsem si koupila tyhle u vietnamců. A od té doby je nosím prostě pořád. Co z toho plyne? Že všechno tu ještě uvidíte na stopadesátkrát. Tentokrát doplněno kapkou vínové, protože kabát ve mě hrozně probouzí nutkání ho vínově doplnit. 

kabát, šaty - second hand, punčochy - Calzedonie, kabelka - H&M, boty - vietnamci, baret - F&F

Pac a pusu a snad zase brzy nashle! :-)

Rozevlátě

Krásný víkend vespolek!

Rozevlátě a to doslova. Nejen sukní a dokonce i kabátem, ale taky mezi povinnostmi. Ale co bych Vám vykládala, nepřikráčela jsem si to sem zase po čase, abych naříkala, jak já chudinka na širém světě nejubožejší mám plno zkoušek a valícího se učení, kterým se musím prokousat. Ne to fakt ne. To Vám totiž radši ukážu novou sukni, která je mnohem veselejší. Dostala jsem ji od nejmilejšího k narozeninám a je prostě boží. Růžová, áčková, do pasu. No prostě jsem z ní nadšená a jistě ji hojně unosím... A včera jsem ji díky tomuhle teplotně sympatickému lednu rozevlála společně s pelerínou. Ta přeci jen není nic do třeskutých mrazů, ale na teď zkrátka ideál. 

sukně, kabelka - House, pelerína - Gate, boty - vietnamci

No jooo, mě teda nečeká nejspíš víkend "epes rádes", žádný velký vzrůšo, budu se zas a opět válet v učivu, tak přeju aspoň Vám ať povinnosti jdou fofrem od ruky a náležitě si odpočinete :-) 

Když vyletěl ptáček... ale měl ještě chvíli počkat

Tak a dneska jsem se rozhodla zabrnkat na trochu nevážnou notu (oooo jaká jsem poeta dneska už od samýho začátku). Valí se na mě jedna zkouška za druhou, takže se mnou v příštích pár dnech nejspíš nic nebude. To Vám ale určitě nemusím dlouze vysvětlovat. Dost možná se kupa z Vás taky potýká s tímhle neujuchaným obdobím plných školních povinností. Pfffffff. A taky třeba nevíte ze samého "nicneumění", na jaký předmět zalehnout dřív. Nebo ať to jsou jiný neradosti. Třeba že už je po vánocích, novoroční předsevzetí už dávno porušeny nebo prostě prudí cokoli dalšího. No a já se ze samé téhle nálady rozhodla dělat si tu dneska šoufky sama ze sebe. Za rok se nakupilo mimo fotek na blog přilepených i spousta takových, co by se mezi lidi ani moc neslušelo vytahovat. Ale co by ne. Koukat na to, jak stojím v pozoru, culím se a v natrénované póze vyčkávám, až vyletí ptáček, musíte pořád.... Ale nebojte, vybrala jsem jich z toho štosu nepublikovatelných jen pár. Snažila jsem se vyhmátnout ty, u kterých jsem usoudila, že vypadám dostatečně blbě, aby se hodily pro účely dnešní rádoby bžundy.

A začnu se sérií "ještě mě nefoť, ještě se chruju". To vrtění a ošívání je mi od fotícího přítele často vytýkáno. Ale než může vzniknout zvěčnění slušivé grimasy a postoje, chce to důkladnou přípravu... Takže je pochopitelné, že při té vší namáhavé přípravě někdy vypadám jako rozběhnutý medvěd grizzly nebo rozjuchaný tučňák.

Sekce s pracovním názvem "ty debilní vlasy" je celkem obsáhlá a skoro pokaždé se do ní něco nového urodí. No jo, je to fakt kumšt, naštelovat si to háro, aby všechno štymovalo...

A pak je taky spousta takových, kdy mám fotografovi velkou potřebu něco sdělit. Třeba na první na tuty hlásím "pozooor, jede auto, ať mě nepřežvejkne"... Na druhé to zase bude nejspíš nějaká vážná výhružka, když vidím tu našpulenou papulu a zvednutý ukazovák, něco jako "jestli na těch fotkách budu vypadat blbě, tak to schytáš!". Na třetí jsem naopak velmi rozdradostnělá, asi mě to focení v listí činilo ohromnou radost, ze které jsem se potřebovala "vyculit".... A poslední bych tipovala jen na takové polonahluchlé "coooo, co si říkal, jak že se mám naštelovat?"...

A už Vás nezdržím dlouho, můžete si za chvíli skočit dát třeba menšího chrupíka. U mě to vypadá, že už jsem si taky schrupla. Protože to focení tak zmáhá, někdy si hodím takovej "dlouhej mrk".... Chňa chňa chňa, to jsou teda džouky... Joooo a to pivo jsem měla opravdu první (teda aspoň myslím), takže to byl fakticky mrk a ne že bych už klimbala nad několikátým půllitrem.... To možná až později, což foceno (naštěstí) nebylo.

A na závěr už jen taková jedna libovka, póza alá buď kontrola stavu podpaží (podle spokojeného výrazu soudím, že deodorant fungoval jak měl) nebo jsem si ze záhadného důvodu myslela, že tahle póza bude děsně sexy.... Příště ruce připažit a nikdy jinak.

No tak mějte hezký den, ať Vás úsměv neopouští.... A ať nám všem do kupy jde nebrat všechno smrtelně vážně :-)

Lednově skorojarní

To bych teda nečekala, že hned s příchodem ledna si vystačím jen s lehkým sáčkem. Ale toho teplého včerejška kolem poledne jsem opravdu na svetr nic jiného nepotřebovala. Jen na šišku narazit klóbrc. Myslím, že se to všechno u těch dvanácti měsíčků nějak pomotalo. Kdo ví, jestli se Leden někde nezapomněl s Maruškou a na hlavní šutrák místo něj nezasednul rovnou třeba Duben... Jooo a taky tu je má nová šálka, pořízena v Gatu za 68 Kč. Nějak jsem nemínila moc podléhat tomu dekovému trendu šálek, ale téhle se fakt nedalo odolat, navíc když se mi hodí k tolika věcem, že jí teď nosím skoro pořád. 

džíny - H&M, sako - second hand, svetr - Calliope, šála, klobouk - Gate, boty - Deichmann, kabelka - Orsay

Ale ať tady moc nefrajeřím v "hacafráčku", dneska po dlouhé pauze zase vyrážím do školy už teda o něco víc oděna, neboj se, mé zdraví :-) Mějte hezké pondělí!

Makarony se sýrem

Jen tak trochu bez makarónů. Ale kolínka se sýrem přeci jen nezní tak dobře. Navíc ve finále je to fuk, jakou těstovinu s dírou uprostřed do té sýrové omáčky pošlete, hlavní je jak ukrutně dobrý jídlo to je. Prý nejoblíbenější jídlo američanů. Dokonce ho mají prý radši než hambáče. No ani bych se jim nedivila. Ta parádní sýrová lázeň, ve které se koupe kupa těstovin, si mě totiž taky mě získala. Receptem jsem se nechala inspirovat u Dity P. jen jsem jaksi při přípravě surovin spletla čedar s goudou (fakt blondýna, no), ale to ve finále vůbec ničemu nevadilo. Chutnaly přímo skvěle. A zmizely než jsem se stačila omrknout. Navíc takhle při novoročním zúženém rozpočtu by se mohly hodit jako takové nízko-nákladové jídlo. Škoda že už zrovna ne tolik nízko-kalorické. Ale to vem čert. 

Potřebovala jsem:

500 g těstovin, 300 g goudy, 100 g parmezánu, 200 ml smetany na vaření, 200 ml mléka, lžičku pálivé papriky, sůl, pepř + máslo na vymazání formy, strouhanku z půlky rohlíku na posyp

Těstoviny jsem klasicky uvařila, ale jen tak na skus, přeci jen se budou ještě péct. Přecedila a vrátila zpátky do hrnce, zalila mlékem a smetanou a přidala nastrouhaný parmezán a 2/3 goudy a nechala společně probublat, až vznikla hustá omáčka, kterou se těstoviny obalily. Přidala jsem sůl, pepř a papriku - pálivou, ať to má koule. A těstoviny jsem přemístila do zapékací misky vymazené trochou másla. Navrch jsem posypala zbývajícím sýrem a rozdrobeným rohlíkem, aby byl povrch pěkně křupavý. Dala jsem do trouby zapéct asi na 10 minut na 200°.

A nechte si šmakovat.... Měli jste, chutnali jste, podlehli jste? :-)

S dvousetpadesátkovým kabátem

Nastal jev dlouho nevídaný. Slunce. No moc hezky se na to kouká. A tak když jsem aspoň po třech dnech vypadla na chvíli od učení na vzduch, do města na oběd a konečně taky zaplula do něčeho jiného než ušmudlaných tepláků. A vyvětrala jsem hnedle nové kousky ukořistěné ve výprodejích. Tak tedy tady je můj nový kabát z Gatu pořízen za 248 Kč, prosím pěkně. Za tu cenu je to podle mě parádní kousek. I když teda zatím nejsou žádné velké mrazy, tak nemůžu dost zasvěceně soudit, ale i v noci mi v něm bylo dostatečné teplo. Obsahuje i nějaký ten podíl vlny a viděla jsem ho i v černé barvě. Sice nesedí úplně akurátně, rukávy má trochu širší, ale aspoň pod něj můžu vzít i pořádně huňatý svetr a délkou se mi zdá taky docela fajn ať už ke kalhotům, kraťasům nebo takhle krátkým šatům. Pro dnešek jsem k nim totiž zvolila červené, co ladí k drobným puntíkům na punčochách - ty mám totiž mimochodem taky z výprodejů, z Calzedonie, protože tam se dá pokaždé najít nějaký ten skvělý punčochový úlovek, zvlášť ve slevách. Až jsem se nemohla rozhodnout, které barvy puntíků se mnou nechám odejít. Ale že poslední dobou tak tíhnu k tmavě modré, sáhla jsem právě po nich, navíc červené tečky nemůžou být na škodu :-)

kabát - Gate, šaty - Cropp Town, baret - Calliope, punčochy - Cazedonie, boty - vietnamci, šála - pletená (od babičky)

Tak krásný pátek a celý víkend, moji milí :-) Jaké jsou vaše víkendové plány? 

Poslední dny a mnoho keců okolo

Zdravím Vás, moji milí!

Nastává to smutné období roku, kdy sedím nad vánoční výzdobou a stále oddaluju její odklizení na dna krabic a pořád ještě nostalgicky rozjímám u vánočních koled. Ale bohužel, povinnosti volají. A některé na mě teda přímo hulákají. A že se mi pořád moc nedaří je plnohodnotně vyslyšet, jsem zase tady, abych si nějak ten čas zpříjemnila. Budu do vás tím pádem hustit zase kupu nesmyslů a cpát mobilové fotky mrzké kvality. Mé poslední dny byly totiž takové:

- že jsem se stala pejskařkou. No ani ne na půl hodiny, pak vodítko zase zpátky šoupla do ruky milému. Víte co, já nejsem totiž žádný velký zvířomil. Ale psi snesu. A navíc tohohle bílého chlupáče mám fakt ráda. A tak když jsme trávili zase nějaké ty chvíle povalováním u přítelových rodičů, půjčili jsme si jejich mazlíka a vyšly se courat. Samíčkovi jsme dokonce navlékli vánoční obleček a jak to bude rozkošná procházka, jak se patří na druhý svátek vánoční. Ale obleček si po pár krocích počůral a s každým dalším krokem se mu vysvlíkal. No prostě idylka. A když jsme ho v něm chtěli vyfotit, tak taky nepostál. A zbytek procházky jsem obleček nesla v ruce. No nic. Ale jinak jsme se pobrodili bahnem na polňačce a dali placáka s místním Šemíkem (teda já se držela dál, co kdyby mě chtěl sežrat, žejo)...

- a též jsem trochu pekla. Vystřídalo se u nás pár návštěv, a tak se hodily nějaké ty chuťovky. A já jsem stejně nejradši když jsem od těsta upatlaná až za ušima...

- pak tomu naloženému stolu nemohla vzdorovat, takže se samozřejmě něčím cpala. Ale přece se ty svátky nebudou zapíjet nalačno...

- nebo jsem měla přímo královská rána - třeba když přítel popadl pánvičku a že nám na snídani nadělá pár lívanců. A já jich spořádala tolik, že by se na prstech obou rukou nedaly spočítat. Ale když oni se mu táák povedly!

- hnedle jsem se taky vrhla na četbu. Nejsem nijak velký čtenář, k přelouskání nějaké knížky se většinou jen tak nedokopu, ale Svěrákovy povídky vždycky zhltnu jedna dvě. Tahle nejnovější knížka vypráví o jeho dětství, tak milým způsobem navíc, že se vůbec netěším, až ji dočtu a budu si ji radši ještě malou chvilku šetřit.

- hojně jsem se věnovala i pohádkám, protože těch není nikdy dost. Shlédla tradiční "Nastěnku chci za ženu, chachacháááá", protože jednou ročně to chce, i když teda mám ještě mnohem oblíbenější pohádky. Takže jsem nevynechala včera Lotrando a Zubejda nebo na Štědrý den úplně nejlepšejší Hrátky s čertem! 

- taky jsem po večerech sem tam posedávala nad sklenkou i s kamarády. A tady třeba s naším milým Kubou (no dobře, všichni mu říkáme Kubíček, ale to nezní moc chlapácky pro tyto účely :-D). Tímto otvírám okýnko s názvem "hledá se žena", protože volný nebude věčně, že jo. Navíc když má vlastní kapelu a mnohé další kvality. Takže přijímám zájemkyně - a říkejte mi Kecal :-D

- no a pak už jen vítala nový rok. Teda nijak bujaře. Nejprve jsme zajeli do nedaleké vísky shlídnout místní ohňostroj - no dobře a dávají k němu punč zdarma :-D A pak pobyla doma. Koukali jsme na Dobytí severního pólu - tomu říkám silvestrovský program! A pak ještě na kousek Partičky a s půlnocí se trochu projít do města s lahví bohemky...

... takže opět žádné velké veselí. Jen poklidné posezení s blízkými. A nejbližším. A až zjistí, že jsem sem dala tyhle ichtylský fotky, tak dostanu za uši :-D

Teď ale bude toho veselení o něco míň, ty zkoušky už se fakt přibližují mílovými kroky, kurňa fix.... No nic, tak jdu dělat něco proto, abych jim natrhla zadnici a popřeju Vám, ať se máte famfárově :-)