Poslední dny a mnoho keců okolo

Zdravím Vás, moji milí!

Nastává to smutné období roku, kdy sedím nad vánoční výzdobou a stále oddaluju její odklizení na dna krabic a pořád ještě nostalgicky rozjímám u vánočních koled. Ale bohužel, povinnosti volají. A některé na mě teda přímo hulákají. A že se mi pořád moc nedaří je plnohodnotně vyslyšet, jsem zase tady, abych si nějak ten čas zpříjemnila. Budu do vás tím pádem hustit zase kupu nesmyslů a cpát mobilové fotky mrzké kvality. Mé poslední dny byly totiž takové:

- že jsem se stala pejskařkou. No ani ne na půl hodiny, pak vodítko zase zpátky šoupla do ruky milému. Víte co, já nejsem totiž žádný velký zvířomil. Ale psi snesu. A navíc tohohle bílého chlupáče mám fakt ráda. A tak když jsme trávili zase nějaké ty chvíle povalováním u přítelových rodičů, půjčili jsme si jejich mazlíka a vyšly se courat. Samíčkovi jsme dokonce navlékli vánoční obleček a jak to bude rozkošná procházka, jak se patří na druhý svátek vánoční. Ale obleček si po pár krocích počůral a s každým dalším krokem se mu vysvlíkal. No prostě idylka. A když jsme ho v něm chtěli vyfotit, tak taky nepostál. A zbytek procházky jsem obleček nesla v ruce. No nic. Ale jinak jsme se pobrodili bahnem na polňačce a dali placáka s místním Šemíkem (teda já se držela dál, co kdyby mě chtěl sežrat, žejo)...

- a též jsem trochu pekla. Vystřídalo se u nás pár návštěv, a tak se hodily nějaké ty chuťovky. A já jsem stejně nejradši když jsem od těsta upatlaná až za ušima...

- pak tomu naloženému stolu nemohla vzdorovat, takže se samozřejmě něčím cpala. Ale přece se ty svátky nebudou zapíjet nalačno...

- nebo jsem měla přímo královská rána - třeba když přítel popadl pánvičku a že nám na snídani nadělá pár lívanců. A já jich spořádala tolik, že by se na prstech obou rukou nedaly spočítat. Ale když oni se mu táák povedly!

- hnedle jsem se taky vrhla na četbu. Nejsem nijak velký čtenář, k přelouskání nějaké knížky se většinou jen tak nedokopu, ale Svěrákovy povídky vždycky zhltnu jedna dvě. Tahle nejnovější knížka vypráví o jeho dětství, tak milým způsobem navíc, že se vůbec netěším, až ji dočtu a budu si ji radši ještě malou chvilku šetřit.

- hojně jsem se věnovala i pohádkám, protože těch není nikdy dost. Shlédla tradiční "Nastěnku chci za ženu, chachacháááá", protože jednou ročně to chce, i když teda mám ještě mnohem oblíbenější pohádky. Takže jsem nevynechala včera Lotrando a Zubejda nebo na Štědrý den úplně nejlepšejší Hrátky s čertem! 

- taky jsem po večerech sem tam posedávala nad sklenkou i s kamarády. A tady třeba s naším milým Kubou (no dobře, všichni mu říkáme Kubíček, ale to nezní moc chlapácky pro tyto účely :-D). Tímto otvírám okýnko s názvem "hledá se žena", protože volný nebude věčně, že jo. Navíc když má vlastní kapelu a mnohé další kvality. Takže přijímám zájemkyně - a říkejte mi Kecal :-D

- no a pak už jen vítala nový rok. Teda nijak bujaře. Nejprve jsme zajeli do nedaleké vísky shlídnout místní ohňostroj - no dobře a dávají k němu punč zdarma :-D A pak pobyla doma. Koukali jsme na Dobytí severního pólu - tomu říkám silvestrovský program! A pak ještě na kousek Partičky a s půlnocí se trochu projít do města s lahví bohemky...

... takže opět žádné velké veselí. Jen poklidné posezení s blízkými. A nejbližším. A až zjistí, že jsem sem dala tyhle ichtylský fotky, tak dostanu za uši :-D

Teď ale bude toho veselení o něco míň, ty zkoušky už se fakt přibližují mílovými kroky, kurňa fix.... No nic, tak jdu dělat něco proto, abych jim natrhla zadnici a popřeju Vám, ať se máte famfárově :-)