Když vyletěl ptáček... ale měl ještě chvíli počkat

Tak a dneska jsem se rozhodla zabrnkat na trochu nevážnou notu (oooo jaká jsem poeta dneska už od samýho začátku). Valí se na mě jedna zkouška za druhou, takže se mnou v příštích pár dnech nejspíš nic nebude. To Vám ale určitě nemusím dlouze vysvětlovat. Dost možná se kupa z Vás taky potýká s tímhle neujuchaným obdobím plných školních povinností. Pfffffff. A taky třeba nevíte ze samého "nicneumění", na jaký předmět zalehnout dřív. Nebo ať to jsou jiný neradosti. Třeba že už je po vánocích, novoroční předsevzetí už dávno porušeny nebo prostě prudí cokoli dalšího. No a já se ze samé téhle nálady rozhodla dělat si tu dneska šoufky sama ze sebe. Za rok se nakupilo mimo fotek na blog přilepených i spousta takových, co by se mezi lidi ani moc neslušelo vytahovat. Ale co by ne. Koukat na to, jak stojím v pozoru, culím se a v natrénované póze vyčkávám, až vyletí ptáček, musíte pořád.... Ale nebojte, vybrala jsem jich z toho štosu nepublikovatelných jen pár. Snažila jsem se vyhmátnout ty, u kterých jsem usoudila, že vypadám dostatečně blbě, aby se hodily pro účely dnešní rádoby bžundy.

A začnu se sérií "ještě mě nefoť, ještě se chruju". To vrtění a ošívání je mi od fotícího přítele často vytýkáno. Ale než může vzniknout zvěčnění slušivé grimasy a postoje, chce to důkladnou přípravu... Takže je pochopitelné, že při té vší namáhavé přípravě někdy vypadám jako rozběhnutý medvěd grizzly nebo rozjuchaný tučňák.

Sekce s pracovním názvem "ty debilní vlasy" je celkem obsáhlá a skoro pokaždé se do ní něco nového urodí. No jo, je to fakt kumšt, naštelovat si to háro, aby všechno štymovalo...

A pak je taky spousta takových, kdy mám fotografovi velkou potřebu něco sdělit. Třeba na první na tuty hlásím "pozooor, jede auto, ať mě nepřežvejkne"... Na druhé to zase bude nejspíš nějaká vážná výhružka, když vidím tu našpulenou papulu a zvednutý ukazovák, něco jako "jestli na těch fotkách budu vypadat blbě, tak to schytáš!". Na třetí jsem naopak velmi rozdradostnělá, asi mě to focení v listí činilo ohromnou radost, ze které jsem se potřebovala "vyculit".... A poslední bych tipovala jen na takové polonahluchlé "coooo, co si říkal, jak že se mám naštelovat?"...

A už Vás nezdržím dlouho, můžete si za chvíli skočit dát třeba menšího chrupíka. U mě to vypadá, že už jsem si taky schrupla. Protože to focení tak zmáhá, někdy si hodím takovej "dlouhej mrk".... Chňa chňa chňa, to jsou teda džouky... Joooo a to pivo jsem měla opravdu první (teda aspoň myslím), takže to byl fakticky mrk a ne že bych už klimbala nad několikátým půllitrem.... To možná až později, což foceno (naštěstí) nebylo.

A na závěr už jen taková jedna libovka, póza alá buď kontrola stavu podpaží (podle spokojeného výrazu soudím, že deodorant fungoval jak měl) nebo jsem si ze záhadného důvodu myslela, že tahle póza bude děsně sexy.... Příště ruce připažit a nikdy jinak.

No tak mějte hezký den, ať Vás úsměv neopouští.... A ať nám všem do kupy jde nebrat všechno smrtelně vážně :-)