Hrdliččin zval ku lásce hlas.....

- jak praví klasik.  Pojala jsem tedy dnešní den už od rána tak, aby až nastane ten pozdní večer, první máj, mohla jsem si říct, že mi celý neprotekl mezi prsty jako zbytek ostatních. A už teď musím konstatovat, že alespoň z části se mi to povedlo. Ráno jsem zahájila banánovým koktejlem, potom si zacvičila, abych se mohla následně vyvrhnout na slunko nachytat trochu bronzu. Mé počínání mi ale záhy překazil můj lstivý bráška, který zřejmě usoudil, že potřebuju trochu zchladit a tak jsme se honili po zahradě s lahvemi vody mokří jako myši. A hned po výborném obědě jsme s drahým vyrazili na hon za rozkvetlou třešní. Jestli strom, pod kterým jsme prvomájovou povinnost učinili, byl skutečně třešní už asi nikdy nezjistíme (no minimálně do léta, pokud na něm nevyraší jablka nebo do příštího roku, pokud ze mě nebude seschlá věchýtka). Cestou jsme alespoň uvili věneček, vytvořili si pár puchýřů a svlažili se při zastávce v cukrárně u míchaného drinku a dokonce i zmrzliny. Na to všechno jsem se měla chuť obléct v barvě třešinky a uchránit si jasnou mysl slamákem. To by mi ovšem nesměl už v prvním okamžiku skoro uletět....

Teď už nezbývá než snažení zakončit nějakou pěknou chvilkou strávenou nad učením a zítra zase hurá do školy.... Jak trávíte dnešní parný den Vy? :-)