Dneska jsem se rozhodla, že budu zase jednou pořádná trapka. A jestli hádáte, že Vás budu ještě pořád otravovat fotkama ze svého výletu, tak bingo, máte recht. Ale už fakt naposled. Nechtěla jsem svět ochudit o tu podstatnou informaci, v čem jsem si po těch polských ulicích vykračovala.... A tak aby to bylo naprosto jasné, ještě před odjezdem, při balení jsem vše důkladně zdokumentovala apartně na zemi, kdy jsem poskakovala nad kupičkami oblečení, aranžovala a pak se snažila při focení nespadnout z postele jak zralá hruška.... Samozřejmě že se mnou cestovali puntíky a taky proužky.
No a že jsem se rozhodla, že tentokrát rodinné album obohatím i o jiné fotky než jen nudné pózování s pamětihodností v zádech, před každým focením se jsem přítele nabádala, ať uděláme nějakou srandu. Takže teď jsem se rozhodla, že vám na svých "srandách" budu i názorně demonstrovat, co že jsem to teda měla na sobě, i když už toho vypadám trochu (hodně) jako imbecil. Ale my dělali srandu....
První z proužkaté variace můžete vidět na malé srandě u (mini)vodopádů... A taky moje nemravné punčošky.
Další bžunda na kopci. Co bysme se na samospoušť fotili v objetí, když můžeme směrem k objektivu vystrčit zadnici. Zkrátka výhled v pozadí a naše pozadí.
Tady už to není žádná velká chlámačka, jen spíš kvíz. Najdi spuštěné oko. A rovnou na několikrát. Ááááchjo, už ty silonky budu muset asi fakt vyhodit, fňuk!
Od děravých nemravných punčoch ale radši honem rychle ke starým známým a dobrým puntíkům. Pro den plný dlouhého courání jsem povolala mé nové puntíkaté gatě. Mimochodem jsou z Gatu ze slev ani ne za dvě stovky. A já je fakt miluju. Ne že byste je na mě teda teď nevídali víc než bude zdrávo, jak hádám...
A tato puntíkatá série by se dala pojmenovat něco jako tečky ve vzduchu....
Nebo puntíky na sloupku. Ale musím se držet značky, abych z té výšky náhodou nezahučela, už tak je to na mě moc velká dávka adrenalinu.
Či "neskáču dobře, ale skáču rád"... Při takových fotkách vznikne občas trochu komický výsledek místo ladného vysokého výskoku, no. Spíš jako bych seděla ve vzduchu na latríně.... No nic.
A nebo taky "udělej srandu v áleji"....
... nebo zkrátka kdekoli to jen půjde vypadat jako blbeček.
Ale víte co je nejhorší? Že z posledního dne jsem vůbec nestihla nasbírat fotky alá blbeček. Hrůza, příště se teda musím víc činit! Takže v posledním meruňkovo-krémové variantě teda tak nudně, ztrnule a neblbečkovsky. Asi že se v té dlouhé sukni ani skákat nedalo, jak nezvykle úzka je - takže jsem si chvílema při cupitání připadala jako gejša. No stejně to pak u dlouhých sukní dopadá stejně - čapnu je nad koleny a jako nejspanilejší princeznička si vlečku muchlám do uzle, ať se mi pod nohama neplete...
A závěrem ještě jedna taková historka "z natáčení". Kterak to blondýně zase jednou pálilo. Všimli jste si toho modrého kabátu z první fotky? A toho, jak jsem si místo pásku kolem něj omotala takovou menší šňůrku? Tak to se tak nějakým nedopatřením stalo, že jsem si kabát před usednutím do auta svlékla, hodila na zadní sedadlo a jelo se. A pak stojíme ve Wroclawi na červené a koukám, že řidič autobusu na mě z vedlejšího pruhu něco zuřivě gestikuluje. Tak jsem stáhla okýnko a svou plynulou polštinou mu odpověděla zmatené "eeeghch?", když ukazoval směrem k zadnímu kolu. Tak jsem vyklonila hlavu a začala ječet na přítele, že nám asi praskla pneumatika. Že je na cucky, čouhají z ní jen kusy. Tak že teda při nejbližší možnosti zastavíme. A jen tak z toho okýnka čučím znova a zjišťuju, že ty cucky možná nejsou kusy pneumatiky. Ale že je to možná moje šňůra od kabátu, co jsem přivřela dveřma a teď se nám chce zamotat do kola. No nic, tak sáhnu na zadní sedadlo, šňůru vytáhnu, trochu očistím, přepásám s ní kabát a jede se dál....
No tak Vám děkuji za účast při dnešní rádoby čurině a přeji Vám maximálně rozchechtaný den - a to úplně na cucky! :-)
