Jak jsem (nejen) jedla Wroclaw

Že je tohle město k sežrání, jsem se Vám snažila naservírovat už v minulém procházkovém článku. Ale abych pravdu řekla, nejsem žádný kulturní znalec. Nenavštěvuju galerie, muzea a většinou ani do zámků nechodím na prohlídky. Poznám prdelaté barokní andělíčky a antický sloup (nebo si to aspoň myslím) a tím moje znalosti hasnou. Dokážu krásy měst hodnotit na hezký/zajímavý/kochatelný či fádní/nůůdný. Ale ještě jedno kritérium mám. A to, jak velké množství podniků, kde bych vysedávala nejradši od rána do večera, se podaří objevit. Říkejme tomu třeba hospodská, bistro či kavárenská turistika. Ta se mi moc zamlouvá. A právě na tu část víkendu stráveného v polské Wroclawi bych Vás ráda vzala s sebou.

Strávila jsem tu tři dny. Nijak dlouhá doba, ale dost na to, aby člověk dostal hlad. A několikrát. A když jsme se kochali krásami města, většinou to chtělo najít rychle nějaké příjemné místo, kam bychom zapadli a nacpali si pupky něčím strašně dobrým. A my měli kliku, že jsme takové místo objevili. Bylo to vskutku šťastné shledání. Když jsme našli Burger love, opravdu jsme zahořeli láskou. Bylo to malinké bistro s pár místy u barových stolků u výlohy, pult a tabule s pár druhy burgerů. Ale ani jsme nevěděli, který si dřív poručit.... Ze všech jsem si nejdřív vybrala "meat hater burger", kdy domácí bulka byla napěchována falafelem - jedním z nejlepších co jsem jedla, fakt! Skvěle vychucený a dokonale doplněný jogurtovým dresingem a rukolou. Přítel se zakousnul do burgeru s čedarem, který taky neměl sebemenší chybu. Úprava masa dle vlastního přání v medium úpravě. To se v mekáči opravdu neptají, jestli máme zájem o nadrcená kopyta medium :-D

A že nás to místo tak uchvátilo, vrátili jsme se ještě jednou na jeden burger na půl, na véču. No teda málem jsme se o něj poprali. K němu ještě kyblík domácích hranolek. No ještě teď se mi zbíhají sliny. Musím říct, že jsem byla snad ještě víc nadšená, než z pražského Dishe.

No a to jsem se docela rozmáchla.... Tak radši k dalšímu místu. Třeba kde jsme přímo královsky snídali. Prvního rána, ještě nerozkoukaní, co kde, jsme si jako místo snídaně vybrali kavárnu na hlavní ulici So! coffee. Zdála se nám z venku docela útulná, nabídka dortíků se nám zamlouvala a mě nalákaly wafle. A tak jsem si je rovnou poručila. A byly moc dobré - křupavé. A kýbl kafe k tomu - hezký start dne to byl. Navíc slečna baristka nás hned na začátku dne potěšila svým "áj láv ček pípl!" :-)

Ale místu, které jsme si vybrali pro druhou snídani, se nic nevyrovnalo. Byla to taková snová kavárna. Kde nad barem visí velká tabule s tak rozmanitou nabídkou, že nevím, na co dřív ukázat prstem. Jestli posnídat čerstvý voňavý bagel, kapkejk, vajíčka nebo třeba ovesnou kaši. Těžké to rozhodování. Až jsem si ze všeho dala úžasný bagel a hrnek chai latté. A do toho přítelovi ujídala jeho míchaná vajíčka se šunkou. A pak jsme se dorazili tím nejlepším cheesecakem, pořádně čokoládovým šmrncnutým chilly. Fakt jsem asi lepší nejedla. A tuhle kombinaci musím co nejdřív sama vyzkoušet udělat sama.

I s nabídkou jídla v obchoďáku, konkrétně v Renomě, jsem byla moc spokojená. Jako místo pro jednu takovou rychlou večeři jsme si vybrali palačinkárnu. A dali jsme si slanou variantu - já s žampiony, šunkou a sýrem, společně s jogurtovým dresinkem. A taky domácí limonády. A všechno za pár peněz. Kolem dvou stovek i s pitím pro dva, sakumprásk - toť fér za opravdu dobré jídlo v centru. Pro mě třeba rozhodně lepší volba než kus smaženého kuřete...

A třeba takové ovocné smoothie s ananasem, kiwi, limetou a zázvorem bylo hrozně dobrý. A taky vyšlo asi na 60 Kč. Dost dobrý. Ještě že se s ním tak fotogenicky tvářím....

A když už jsme u toho zahánění žízně - okusili jsme i trochu toho místního zlatavého moku. Prvního večera jsme vyrazili do pivnice přímo pod radnicí, kde si můžete vybrat hnedle z několika místností, kam si sednout. K baru, do kavárny či historického hostince? My hrcli k baru a sosali moc dobrého černého piva (co se zaostřit nechtelo!).

Ale dalšího večera jsme objevili ještě stylovější místo pro pozdvihnutí sklenky. Taková zaprášená pivnice, na první pohled děsně chaotická. Stolky nahečmané na sobě, všude spousta lidí, pavučiny. Ale to nás asi zaujalo. Tak jsme zasedly na barovou židli a se skvělým pivem v ruce pozorovali ten ruch vůkol. A taky si užívali té pohodové a uvolněné atmosféry. A u třetí sklenky jsme se shodli na tom, co nám to prostředí tak strašně připomíná. Jako bychom o půlnoci nasedli do auta a vyrazili do dvacátých let, stačilo už vyhlížet Hemingwaye. To prostředí, ten ruch a navíc k tomu vyhrávala i přesně taková francouzská dobová hudba. Krásné místo, fakt.

Jinak jsme v centru objevili třeba i krásnou čokoládovnu s výrobnou pralinek a kavárnou. No pohleďte na ty ťuťu ňuňu čokoládové ovečky! K sežrání!

A dost bylo místních podniků. Ještě Vám ukážu, kde jsme byli ubytováni. Taky šťastná ruka u výběru. Tradičně jsme přes booking.com vybrali apartmán v Platinium centrum. Za rozumnou cenu jsme tu měli příjemné ubytování, od centra co by šutrákem dohodil, asi 5 minut pěšo, před oknem možnost zadarmo zaparkovat, byť bez snídaně, za to s kuchyňkou. Ale na druhou stranu, my byli rádi, že jsme si pro snídani našli taková milá místa.... 

Že se jídlo fotí před každým pozřením, je už všem nadmíru jasné. Takže když už jsem udělala jeden speciální článek o jídle, musím sem nacpat i ty další umělecká díla pořízena před konzumací. Třeba cestou tam, když jsme se stavovali v malé vesničce, vyběhli na kopec, hrcli před kostel a cpali se pizzou z domu přiveženou, neb bez svačiny se nejede nikdy. A s takovým výhledem chutnalo dvojnásob.

Ať taky nedělám machry, že jen hledám místní útulné podniky. Zašla jsem třeba na takový ten klasický "kulinářský zážitek" do Ikey - je to kulaté, švédské a občas s trochou koniny.... S kaší, co kupodivu ani nebyla z prášku, ale za to s koprem.

Nebo když nebyl zrovna čas hledat útulné kavárny, kofeinu jsme doplňovali i v naší oblíbené Costě. Jenže tu byla pod záštitou coffee heaven či co, takže nás mírně zklamala. Třeba moje pěna na cappucinu měla svoje mírné mouchy. Ale i tak s jogurtovým dortíkem bodla.

A vrcholem největšího kavárenského umění jsme náš výlet zakončili, když v peněžence cinkalo posledních pár zlaťáků, rozhodli jsme je do posledního utratit ve Starbucksu za sladké kafe a mrkvový džus. S tou příjemnou zahrádkou sluncem zalitou to bylo víc než příjemné zakončení.

Ještě jsem chtěla dodat, že všude jsme se pchali za víc než dobré ceny. Byla jsem překvapená, že i v samotném centru města může být tak cenově příznivě. Pro srovnání tak obecně rozhodně levněji než v Praze...

To by teda opravdu stačilo, zase jsem toho naložila požehnaně... Jestli náhodou někdo dostal hlad, tak za to fakt nemůžu, já čekala s publikováním až na čas posnídaňový! :-D

Jo a zítra Vás vezmu s sebou na nákupy, berete? :-)