Za Attilou Marcelem

Musím se s Vámi podělit o své nadšené dojmy. Včera jsme se vypravili do kina na film Attila Marcel. Byla to docela fuška vůbec v nějakém kině tenhle sníme vyčíhnout. Do multikin se nedostal, takže jsem si musela počkat, až dorazí do malého místního kina. Ale kdo si počká, ten se dočká, že... Já miluju tu francouzskou filmovou atmosféru. Trochu mi fakt ta barevnost a hravost připomínala nejoblíbenější Amelii. A vedle té po madlenkách vonící atmosféře nechyběl ani poutavý příběh. Jooo a taky slyšet po nějaké době francouzštinu bylo blaho... Bála jsem se třeba, že přítele by film nemusel bavit, přeci jen to není takový "francofil" jako já. Ale on ze sálu odcházel též nadšený....

A filmově smlsnout jsem vyrazila v kraťasech. Mám jich ve skříni několik, ale přemýšlím, že jich část nejspíš pošlu dál. Nevím, nevím, nějak se v nich necítím. Sukně kejty schová přeci jenom líp. Ale pro tyhle bílé mám docela slabost. Alespoň na ramínku. No pro teplý podvečer posloužili vcelku obstojně. I když stejně jsem v nich byla dost nesvá. A ne že by fotky tentokrát byly nějaká velká sláva - času bylo po málu a my rychle rychle chvátaly, než zajde slunko a utíkali jsme do kina. Ne že by nám teda hrozilo, že někdo vyfoukne nejlepší fleky - v celém sále nás bylo totiž dohromady šest. No chyba nezúčastněných, že si nechali takový krásný film ujít :-)

"Zlato, nemám náhodou tu větvičku přes ksicht?"

"Nene, ta tam není vůbec vidět" :-D

kraťasy, svetr - Primark, bunda - Cropp, boty - Reserved, kabelka - F&F

No a taky budu muset co nejdřív upéct madlenky. Nebo šuketky.... 

Viděli jste? :-)