Špenátový koláč a losos k němu

Snad takhle při nedělním dopoledni nepohrdnete, když na místo nějakého svátečního oběda naservíruji jen jeden úplně prostý recept o pár surovinách, minimálním úsilí, ale za to s nechybějícím pošmáknutím. I když ráda připravuji na všechny různé koláče těsta domácí, někdy prostě není času nazbyt a občas sáhneme i po kupované verzi třeba listového těsta, navíc já se musím přiznat, že čas od času si ho dám fakt ráda :-)

Potřebovala jsem:
balení chlazeného listového těsta, čerstvý listový špenát, půl balení uzeného tvarohu (tuze dobrá věc zakoupena v Lidlu), jarní cibulku, česnek, 30% eidam, 2 vejce, olivový olej, kousek másla, lososa,  a sůl a citronový pepř na jeho ochucení.

Nakořeněného lososa jsem s pár plátky másla zabalila do alobalu a dala péct do trouby na 200°. Listové těsto jsem vyložila do koláčové formy, pokryla pečícím papírem, posypala fazolemi na pečení (aby se těsto při pečení příliš nenafouklo) a dala asi na 10 minut péct k lososovi. Mezi tím jsem si nakrájela cibulku a česnek a dala opékat na pánvi na kapce oleje. Po osmahnutí jsem k nim přidala čerstvý špenát a nechala jen tak chvíli prohřát, aby zcela nezvadl, a stáhla jsem pánev z ohně. Po chvíli jsem přimíchala dvě vejce a rozdrobila uzený tvaroh. Z předpečeného těsta jsem sundala fazole a pečící papír a vlila špenátovou směs, posypala ještě trochou sýra a dala zapéct do trouby ještě asi na 20 minut než okraje zezlátly. Potom jsem vytáhla z trouby, zkontrolovala, že i losos už je dostatečně upečený a společně podávala.

A taková slušivá příloha k rybce je na světě. A příště si upečeme třeba zase něco sladkého.... Krásnou neděli :-)

Plná buchet v sukni

Musím Vám říct, že dnešek mi vážně chutnal a to doslova! S přítelem jsme v kuchyni zplodili k obědu chlupaté knedlíky a kynuté buchty s povidly navrch (teda hlavní zásluha je hlavně jeho, ať mu neslízávám všechnu smetánku), opět jsem si hezky zacvičila (abych skoro celý pekáč buchet, který jsem si po obědě do břicha narvala, přeměnila na ten více žádaný do plavek :-D) a odpoledne jsme se zastavili ve městě, při čemž jsem v sekáči objevila skvělé šaty a navíc jsme se stavili na páteční posezení u cappuccina. No a při té příležitosti jsem se jen párkrát cvakla, abych Vám mohla ukázat další ze sukní, které jsem si v pořídila v krutých mrazech ve snaze přivolat teplejší počasí. No na baleríny k ní si ještě počkám, ale posloužila i v dnešní kose :-)

sukně - Oodji, svetr - Orsay, silonky- F&F, boty - Deichmann, kabelka - Stradivarius, šála - od babičky upletená

A abych nezapomněla, včera jsem konečně přeprala bloggera, podařilo se mi totiž umístit pod záhlaví seznam všech receptů, tak snad to nebude těšit jen mou zcela "neajťáckou" maličkost, ale i třeba Vás, pokud byste lopotili po nějakém konkrétním pokrmu v té záplavě všech receptů :-)

Muffiny s červeným rybízem

... toť to pravé ořechové k hrnku horké čaje nebo voňavé kávy, když venku stále ještě záludně sychravo, nemyslíte? :-) Zvlášť když se musím tak trochu neskromně pochválit, že se mi povedly krásně vláčné bábovičky, žádné suché dávidlo. No a i když jim to na první pohled moc nesluší, kousnutí do nich vše vynahradí. Nejsou nějak extra přeslazené a těch pár vyvolených kouscích, do kterých jsem nastrkala čtvereček bílé čokolády, byl vždy příjemným překvapením, protože já doveda samozřejmě zapomněla, které to byly :-))))

Omluvte opět fotku pod umělým osvětlením, tak to totiž dopadá, když se muffini nedožijí rána :-)

Potřebovala jsem:
 50 g másla (rozehřátého vystydlého), 1 banán, 3 lžíce datlového sirupu, 1 lžíci vanilkového cukru, 2 vejce, 200 ml podmáslí, 250 g mouky (půl na půl celozrnné a bílé hladké), 1 lžičku kypřícího prášku, 1 lžičku jedlé sody, asi půl hrnku mraženého červeného rybízu, bílou čokoládu

Banán jsem v míse rozmačkala vidličkou, přidala vejce, rozšlehala, přidala máslo, podmáslí, cukr a datlový sirup a promíchala. Ve vedlejší místě jsem prosela bílou mouku, přidala celozrnnou, prášek do pečiva a jedlou sodu, promíchala s povoleným ovocem. Pak jsem přidala mokrou směs a promíchala jen tak lehce a krátce, aby se směs příliš nepřemíchala a neztratila na své kyprosti. Pak jsem těstem pomocí lžíce plnila muffinovou formu vystlanou papírovými košíčky a do pár muffinů jsem na závěr vložila kostičku bílé čokolády. Pekla jsem je ve vyhřáté troubě na 180° asi 18 minut.

Dodat se už sluší snad jen dobrou chuť a krásný den! :-)

Nedočkavá sukně

Už mě vážně nebaví nechávat jarní rozevláté sukně celé nedočkavé napínat ve skříni, jednu z nich jsem musela vytáhnout, i když je venku takový marast, až škoda mluvit. Co naplat, sice s kotníkovými botami si připadám jako s kopyty, ale jak jinak nezmrznout, že... Ale když mám na nohách puntíky, nic mě nedokáže zkazit náladu :-) Ani spolužák, který tak rád komentuje mé odívání a tentokrát se mi dostalo označení "prej že jako z pohádky"... No nevím, jestli to měla být lichotka či ne a jsem mu zrovna připomínala sedmihlavou saň, měl to být třeba Pikaču nebo nějaký úplně jiný zjev, mě bylo v sukni zkrátka fajn, vždyť mě znáte :-)

No a teď se půjdu navléct do jedné z dalších čekajících sukní a vyrazím na chvíli posedět třeba ke sklence vína... Co Vy, dáváte přednost gatím či už provětráte nějakou tu jarní sukni? :-)

Směr blaho vede přes čokoládový dort

Vždy jsem měla za to, že upéct dort, při jehož konzumaci celá místnost utichne a rozléhá se jen nenasytné cvakání lžiček, je teda pořádná fuška a kumšt hoden vyšší cukrářské. Ale hledání toho pravého, který bych mohla upéct k narozeninám "tchánovi" (uznávám, že přítelův tatínek zní líp), mě dovedlo na stránky Apetitu, kde k hupsnutí k troubě přímo vybízel nadpis Nejlepší čokoládový dort (recept zde). A hlavně tooolik spokojených ohlasů v diskuzi - no to nešlo jinak, než ho prostě prubnout s malými vyčtěnými zlepšováky.

No a vážení, výsledek byl vážně skvostný. Povím Vám, že i když nejsem žádný velký čokomilovník a postačila jsem si s jedním kouskem (no dobře - kusem) na okošt, bylo to teda velké bájo. Nejlepší na tom je, že to zvládnete fakt hravě (skoro s prstem v nose) a když budete při zdobení třeba i šikovnější než já, nebudete mít třeba ani čokoládu až za ušima :-D Ale hlavně jsem si jistá, že si pochutnáte, ať jde o narozky, svátek, výročí či obyčejný všední den - s tímhle dortem bude svět zase něco "lepšejší" :-)))

Potřebovala jsem:

korpus: 200 g másla, 200 g čokolády (použila jsem s 74% kakaa z Lidlu), lžičku Cara (+ trochu vroucí vody na zalití), 170 g hladké mouky, lžičku prášku do pečiva (bezfosfátového), lžičku jedlé sody, 200 g cukru krupice (pokud máte rádi hodně sladké, přidejte), 2 lžíce kakaa, 3 vejce, 5 lžic podmáslí,

poleva: 200 g čokolády (použila jsem tu samou jako do korpusu), 250 ml smetany ke šlehání, 4 lžíce třtinového cukru (podle typu čokolády ho lze i ubrat)

+ bílou čokoládu a jahody na ozdobu a pár jahod na rozmixování na naplnění

Dortovou formu (cca 24 cm) jsem vymazala máslem a dno vyložila pečícím papírem, troubu jsem předehřála na 140°. Do kastrůlku jsem nalámala čokoládu, přidala pokrájené máslo a Caro s vroucí vodou (neměli jsme jen instantní kávu, tak proto) a zahřívala, až se směs rozpustila. Do mísy jsem prosela hladkou mouku, přidala kypřící prášek a jedlou sodu, kakao a cukr a promíchala. Potom jsem si v jiné misce spojila vejce s podmáslím a vlila k "sypké" směsi z mouky a propojila. Na konec jsem přidala i čokoládovou směs, která mezi tím trochu zchladla. Těsto jsem pak vlila do formy a uhladila do rovna a dala péct.

Mezi tím jsem si připravila polevu (která je zároveň i náplní). Na plotně jsem si pod bod varu (prostě až se z toho začalo kouřit) zahřála smetanu s cukrem, stáhla, nalámala čokoládu a rozmíchala do hladka. Potom jsem dala ztuhnout do ledničky.

Dort jsem zhruba po hodině a čtvrt vytáhla z trouby (stav těsta jsem ještě kontroloval špejlí), vyndala z formy a nechala zchladnout. Potom jsem ho rozkrojila na polovinu (někdo šikovnější by to jistě zvládl na 3 díly) a spodní část pomazala polevou, která v lednici mezi tím hezky ztuhla. Potom jsem přidala slabou vrstvu rozmixovaných jahod (není nutná) a přiklopila druhou vrstvou opět pomazanou polevou. Tou jsem samozřejmě dort potřela i z vrchu i po stranách, z vrchu ještě ozdobila půlkami jahod a hoblinkami z bílé čokolády a uložila do lednice (nejlépe přes noc, aby se chutě řádně propojili).

A hotovo! Pak už jen darovat nějakému čokožroutovi a nebo třeba i zbjaznout sám, jak je jen libo :-)

Ruce do kapes a popkorn do pusy

Krásné pondělí :-)

Doufám, že máte za sebou báječný víkend! Já to můžu směle prohlašovat, protože ten můj čítal třeba jedno celkem úspěšné zápasení s čokoládovým dortem (brzy se jím budu chlubit, to je jasný), nedělní návštěvování a taky sobotní výpravu za kinem, kdy jsem i najukla do obchodů, abych záhy odešla se sukní, po které už dlouho mé srdce prahlo (dokonce jsem ji sháněla po všech čertech v Praze, v Brně a pak narazila na poslední velikost v Hradci, juchů :-)). A taková odpolední pohodička žádá co? Ruce do kapes, sako s kostkatou košilí nahodit, k tomu perly na krk pověsit (líbí se mi ten jejich kontrast s poflakovačsky vzhlížející košilí a plátěnkou) a v peněžence ponechat pár drobných na popkorn. 

sako - NY, košile - Takko, džíny - H&M, boty - CCC, perly - Six, taška - z Paříže

A ukojením našeho filmového vyprahnutí byl snímek Terapie láskou, který nás lákal nejen kladnými ohlasy, žánrem a ověnčením oscarovými nominacemi i oceněním, ale sama i dost slyším na obsazení Bradley Cooperem - rozumíme si, holky, ne? :-) A musím říct, že že mu to seklo i v pytli na odpadky (a to doslova), ale taky na tanečním parketě i v psychiatrické léčebně. Celkově film musím hodnotit jako velmi podařený, žádná tuctovka jako velká většina všech romantických komedií, kdy je mladým a krásným mazán med kolem huby. No prostě zkrátka jestli máte rádi dojáky, který mají zároveň hlavu a patu, určitě si vyražte hrcnout do kina, směle Vám to doporučuju. Zasmějete se, třeba i zamáčknete slzu a navíc se podíváte na hezkýho chlapa (samozřejmě mimo toho svého po boku, že jo :-))- to se počítá, ne? :-)

Roláda jak peříčko

... a navíc snad i lehčí a možná i zdravější než klasická verze snad každé druhé z našich domácností, kdy si naše maminky a babičky střeží ten svůj zaručený recept nejčastěji plný šlehačky, že se každé sousto na jazyku rozplývá. Nic proti nim nemám, jen jsem se pokusila dosáhnout podobného blaha bez špetky mouky, s minimem cukru (a že by šel ještě klidně ubrat) a odlehčením tvarohem. A na holej pupek přísahám, že se to povedlo, chutnalo to tááááákhle dobře. A jakmile se na roládu vrhla má rodinka, byla během hodinky bez jediného zbylého drobečku nadobro v čudu...

Recept na těsto "vygůglen" dle rad zkušených hospodyněk

Potřebovala jsem:
5 vajec (žloutky a bílky zvlášť), 50 g třtinového cukru, 2 lžíce kakaa, 1 odtučněný tvaroh, 2 banány

5 bílků jsem vyšlehala do tuhého sněhu, pak jsem přidala cukr, kakao, ještě krátce prošlehala a nakonec zapracovala i 5 žloutků. Vzniklé těsto jsem vlila na plech s pečicím papírem a vložila na 7 minut do trouby vyhřáté na 200°. Po upečení jsem nechala asi dvě minutky odstát a pak jsem i s pečicím papírem zatočila do rolády. Mezi tím jsem si připravila náplň - jednoduše jsem jen v odtučněném tvarohu ponorným mixérem rozmixovala dva zralé banány. Když roláda trochu zchladla, rozmotala jsem ji, nožem si pomohla odlepit ji od papíru, potřela tvarohem s banány, smotala a vložila do ledničky zatuhnout.

Podle vlastní libosti by šla ještě potřít třeba trochou tvarohu z venku či posypat třeba kokosem, ale já ji ponechala jen čistě takhle jednoduše a o výborný chuťový zážitek Vám fakt můžu čestně zaručit! A věřte mi, že mě stálo strašně moc přemáhání nesežrat celou šišku a nechat na okošt i ostatním :-D