"Panííí trenérkooo!"

... pokřikovalo na mě teď pětadvacet malých hokejistů. Včera jsem se vrátila ze soustředění, kde jsem jim od rána do večera stála za zadky a bedlivě je hlídala. A znáte mě, jak já o všem tak ráda obsáhle žvaním.... Takže dneska (ne)stručně o mých šesti dnech v zápřahu mezi těmi malými zlobidly :-)

Každý den byl podobný. Budíček před sedmou, alou na snídani, dle aktuální nabídky buď všem namazat rohlíky nutelou nebo nabrat lupínky s mlékem - to fakt frčelo, pak rozcvička, nasoukat do výstroje a pak to přišlo, moje chvíle - dítka jsem vypustila na led a já měla hoďku pro sebe. Nejčastěji jsem sebou práskla samozřejmě do postele. Takže jsem třeba listovala Instylem. A pak zase za dětmi. Výstroj dolů, streching, oběd, polední (ne)klid a tak dááál.

Nedá se tvrdit, že bych z těch andílků chvílema nešílela. Takže to chtělo něco na nervy. A pak z toho vznikala taková dilemata jako třeba nacpat si pusu yoghurt-gums či si zuby zalepit sisinkami? Odpověď je jasná, beru oboje!

Doma jsem si ještě v nějakém záchvatu budu-mlsat-zdravě přibalila i müsli. Ale povím vám, že to moc nezabíralo. Tak jsem musela přizvat další balíček bonbonů. A tímto jsem si za týden splnila svou roční dávku cukru, zuby mi kupodivu nezčernaly ani nevypadaly.

No a když dítka někdy dlouho po večerce ulehly, pak si jedno nedej. A fakticky jen jedno. Velký voči. S celým balení frisca jsem to fakt přehnala. Než jsem stačila jedno vyzunknout, už se mi kukadla klížila.

Ale je to prostě čurina pozorovat ty malý pidižvíky jako se honí za pukem. Nebo venku za mičudou. Nebo na chodbě po sobě navzájem :-)

Ale v učiněné andílky se všichni do jednoho proměnily s cvaknutím "play". Takoví Simspnovi u nich frčeli nejvíc.

A abych mezi tu partu šesti až devitiletých dokonale zapadla, nemohla jsem doma nechat svoje nejparádnější ponožky :-)

A závěrem můžete nahlédnout na nástěnku na náš jídelníček. Klasická jidelnová strava. Ale povím Vám, jak jsem mlsná jako koza, tak jsem vždycky měla takový hlad, že jsem vše slupla, ani jsem nemrkla. I dukátové buchtičky, které tak nemusím :-)

Veřejně ale letošní partu dětí asi za nejhodnější vůbec. A nevím jestli za to nemůže náhodou otupělost pátým ročníkem či to, že už mi pár hodin nehlučí kolem hlavy. Každopádně se mi po nich bude určitě stýskat. Po schodech, které jsem si denně nělikrát s nějakým zapomětlivcem musela vyšlápnout zpátky na pokoj. Třeba když mi jeden malý popleta na půl cesty oznámil, že si zapomněl boty :-) Taky po tom brebentění. "Kdy už půjdeme do kulbovny?" nebo "nejlepší turnaje jsou v hlavním městě nad Metují" mi bude taky rozhodně chybět :-) Tak třeba zase za rok! Do té doby se mi musí stihnout zahojit ty prsty bolavé od utahování bruslí :-)

A co Vy, máte za sebou taky nějakou takovou príma letní brigádu? :-)