Z dovolené - Lago di Garda I.

A pokračujeme na cestovatelské vlně. Pokračování naší dovči už se totiž řítí. A to ze samotné Itálie, kam jsme si to ze Salcburku namířili. Přímo ke Gardskému jezeru, v severní části země. A první dva dny jsme okupovali jeho jižní část a očíhli jsme tu rovnou dvě města. 

První zastávku bylo Sirmione...

... krásné historické město ležící na poloostrově v úplně nejspodnější části jezera. Leží až na špici malého poloostrova, takže jsme ještě před branami historického centra zaparkovali auto a řítili se za poznáním.

Jen škoda, že z rozjímání nás vyrušil déšť. Takže jsme stihli cvaknout foťákem jen párkrát. Tak vůbec nevynikne ta krása. Ale i při přeskakování kaluží a s promočeným slamákem to tu byla parádní podívaná.

Odsud ale už jen kousek do města Peschiera, kde jsme na dvě noci pokračovali v krasojízdě.

A i tady bylo třeba vše náležitě zdokumentovat. Takže zaujmout zcela profesionální pózu a jde se...

 Ubytovaní jsme byli v hotelu Romeo e Giulietta, což bylo za sympatickou cenu plně dostačující místo. Měli jsme pokoj sice s miniaturní koupelnou, ale za to velkou terasu, v ceně úžasné snídaně s výběrem několika druhů čerstvých croissantů a báječným cappuccinem. 

Navíc to odsud bylo co by kamenem dohodil do samotného centra města.

Do nádherného centra. Byla jsem unešená. Opět a zase z těch kouzelných uliček. Z těch hospůdek a barů přímo u vody. Ty mosty osázené muškáty...

Joooo tady se to se zapadajícím slunkem večeřelo. Měla jsem třeba strašnou chuť na obyčejné špagety s rajčaty. Při vzpomínce na scénu, kde se jimi s takovou neuvěřitelnou chutí cpe Julia Roberts v Jíst, meditovat, milovat, bych pro takový talíř přímo vraždila. A musím říct, že jsem si je užívala se srovnatelnou chutí...

 

Ale i sklenka místního červeného tu nebyla vůbec marná. Samozřejmě v rámci poznávání zdejší gastronomie. A víno k tomu patří. A taky se musí doplňovat pitný režim. A dávky ovoce. A tak vůbec. I když se nepodařilo zdokumentovat, kterak bych měla sklenici plnou. Divný.

Ale jedno Vám povím. Takhle dobrou zmrzlinu jsem dlouho neměla. Jestli vůůůbec jsem takhle zatraceně dobrou zmrzlinu někdy měla. Kolem nenápadného a nepřeplácaného obchůdku bylo fakticky hříchem projít bez okoštování. Vyráběli ji přímo v na místě, do výrobny bylo prosklenou vitrínou vidět na ty zlaté zmzlinářské počínání. První den jsem měla příchuť borůvkový cheesecake. A přítel kinder bueno. 

A den druhý jsme si dali radši dvojitou porci. Do foroty. Protože co kdybychom už tak skvostnou zmzku nepotkali. Takže jsem si dala pistáciovou a kokosovou. Aááááááá. To byla paráda. A můj milý bílou čokoládu. Ale společnými silami jsme jich koštli vícero. A všechny byly tak výborný, že si vysloužily samostatné selfíčko. Zmrzlíčko. Byť trochu šejrem. Ale z té zmrzliny jsme byli všichni nakřivo :-)

No nic, jde se k vodě. Očumovat západ....

Činit rozradostnělé pózy...

A taky na pláž! Teda i když musím říct, že se vždycky k vodě tak těším. Ale pak mě šutry tlačí do zad. Slunce moc pálí. A voda zase studí. A taky se začnu brzo nudit. Pokud si zrovna nelistuju nějakým duchaplným časákem nebo zrovna nejím, je to se mnou asi dost pruda. Takže když jsem přelouskala všechno dostupné čtivo a přes všechno ovoce, zeleninu, prosciutto a ciabatty jsem se projedla k prázdnému košíku, šlo se do bááááru. Můj milý ten den slavil narozeniny, takže to teda fakt chtělo se něčím ťuknout. Třeba palačinkou a Aperol Spritzem. Hohoooo.

No zkrátka a dobře, i tady jsme se měli krásně. A celé to má zpečetit takhle kýčo fotka alá "jsme romantici jako bejk". Tak.

A jelikož mi ještě zbývá Vám poreferovat o poslední části dovči, tak tu bude příště ještě jeden stejně laděný článek o zbytku dovolenky. 

Tak zatím ciao, bambíny :-)