Jak mi pečení holubi lítají do huby a o tom dalším

Zdravím Vás!

Dneska mám pořádně pomalý start a od rána se mi vůbec nic nechce, střídavě si jen zpívám koledy a trsám na skočné vánoční popěvky místo abych se vrhla na něco kloudného. Takže než se k něčemu takovému dohrabu, mám chuť si s Vámi zase jen tak popovídat nad pár fotkami úplných prkotin.

A začnu třeba svým poděděným telefonem. Jak jsem se bránila vyměnit svůj starý za jakýkoli jiný, tak jsem spokojená. Moc her teda nehraju, ale čím si krátím třeba čekání je hra Draw something, hrozně mě to čmárání si navzájem s cizími lidmi chytlo. A někteří z nich i kreslí fakt hezky (narozdíl od mých patlanic), třeba jako tenhle protihráč....

A s telefonem zkouším, co všechno umí. Třeba jednoho ještě krásného podzimního odpoledne, když jsem objevovala taje panoramatického snímku. A ono je to v Litomyšli tak úžasně fotogenický...

Když jsem u těch fotek - nechali jsme si vyvolat pár společných snímků. To je taková paráda prohrabovat se opravickými papírovými fotkami. A tak jsem je hned našoupala do rámečku a už zdárně visíme a culíme
se přibití na zdi. Tomu říkám hodně muziky za málo peněz - rámečky z Ikey za pár korun a vyvolání fotek stojí taky pár šušňů...

No jo, muselo to přijít - jídlo. Ale nebudu s tím prudit v nějakém velkém množství. Jen Vám musim ukázat, co mi přistálo na talíři. A to doslova. Byli jsme totiž na zvěřinovýcho hodech. A jak se tak probírám nabídkou všech jelenů, srnek a kanců, říkám si, že by to chtělo ochutnat něco nového. A tak jsem si objednala pečené holoubátko s nádivkou. Asi kvůli tý nádivce, protože tu mám fakt ráda. Narozdíl od holubů - mám z nich děsnou hrůzu, tak fakt nevim, co jsem si myslela, když jsem to číšníkovi diktovala. Asi že tak svět zbavím o jednoho holuba víc, když ho sním nebo co. To jsem pak čuměla, když mi na talíři přinesli takový obrovský holubí hovado, který jsem neměla šanci sníst. A nejdřív jsem myslela, že ani pozdřít. Já si prostě představovala cosi vykoštěného, ale tak jsem si trochu zazápasila, ochutnala a důkladně se věnovala nádivce. Jen jedno vím jistě - holuba už si asi fakt neobjednám, ani kdyby mi ho přinesl samotný Otík! Konec pohádky Jak holoubek dolétal....

                                                                                                                           


Tady jsem zase v procesu vytváření vln. Na tenhle způsob mě upozornila jedna má milá čtenářka Lenka (a mávám jí.... to zní tak důležitě, co :-D) a fakt se

tímhle motancem kolem hadrové čelenky udělají docela hezké vlny. Jen mi nějak poslední dobou nechtějí vůbec držet, mrchy jedny....

Nenacpat do článku žádnou fotku svýho obličeje by teda asi fakt nešlo. I když tady mám zrovna takový výstavní výraz ala "je ráno, prší, je mi zima a ten vlak má zase zpoždění!" - prostě všeříkající. 

Měli jste chilli lindtku? Možná to zdí divně, za to dost zajímavě chutná. Já ji koupila na vypálení červa, co zlobil v krku. Protože čokoláda je všelék, to je všem jasný.

Když jsem zjistila, že v Globusu mají Yankee candle, už jsem tam mazala je všechny očuchat. Jen jsem byla trochu zklamaná, že neměli nějaký echt vánoční. Ale i tak bych brala všechny a pálila je nonstop.

Ale neb nekradu, tak si pálím zatím svoje hojné domácí zásoby voňavých knotů... Ale voní též slušně. Plápolá mi tu třeba vůně perníku, klasické jablko se skořicí nebo nové čajové svíčky s vůní cukroví z DMka.

A k takovému voňavému pálení zůstanu nejradši v pyžamu co to jde. Zvlášť tohle rozkošně sladké muffinové pyžamo je mi prostě líto sundávat, nejradši bych v něm vyrazila dobývat svět. Je v něm tuze dobře.... Navíc komu by se teď chtělo z pyžama, když je venku takovej mrazivej hnus.

Jak ta rána nemám zas tak ráda, dokážu se nad nimi slitovat a z pyžama se převléct raz dva. To třeba když snídáme se sluncem v zádech parádní cheesecake. Hmmm, to si nechám líbit.

Ale ani takové kafíčkování laděné do perníkova není k zahození. V Costě jsme byli okusit teda perníkové latté včetně perníkového muffinu. A společnost nám dělali krásní a sladcí perníkoví fešáci. Teda že bych si z toho kdoví jak sedla na zadek, to zas ne. Ale na druhou stranu už letos ty vánoce mohli fakt začít, když už mám takovou fotku na instagramu, žejo :-D

Na závěr už jen moje trénovaní na můj malý výlet za punčem. Ne kecám, hlavně za největší milovnicí punče ve střední Evropě, i když dost možná i dál. Ani ne za dva týdny totiž vyrazím do vánoční Vídně, jupííí. Už se strašně těším. Kdo se taky chystáte? :-)

Konec bezduchého plkání, fakticky. Navíc některé cvaknutí třeba už někdo zaregistroval na instragramu - kde jsem mimochodem jako TeraBlond, pokud máte zájem sdílet se mnou tyhle krávoviny častěji. Takže tak, mějte se :-)