Druháček

Jeden by řekl, že druhák musí být školním větrem ošlehaný mazák, kterého nějaký návrat do školních lavic nemůže jen tak vykolejit. Já si slíbila, že se o to nevykolejení dokonce i pokusím, ale bude to chtít stejně trochu cviku a pár schytaných šleh. Včera jsem tak symbolicky na prvního října vykročila vstříc druhému vysokoškolskému ročníku. Ale kde jsou ty časy, kdy jsem se na první školní den těšila, chystala si nejlepší šatičky a spala v copánkách, abych měla na paní učitelku nachystané vlny jak se patří v duchu nasrané ovce. Teď jsem byla ráda, že mě z postele nemusel zvedat jeřáb, ale s námahou tomu srovnatelnou jsem se vypotácela sama a ze skříně ještě se slepenými kukadly popadla cosi. Kupodivu jsem i v rámci slepoty vytáhla gatě společně se svetrem, které pro sebe byly nejspíš stvořeny - pro srdíčka ladící s barvou kalhot mám fakt slabost!

Takže do dalších dnů snad jen s úsměvem (a třeba i proto, že mi ta dnešní otravná přednáška od sedmi ráno odpadla, juchůů) a Vám přeji to samé :-)