Créme brullée

Počínající mrazivé teploty si přímo žadoní o porci nějakého výborného dezertu, které pohladí nejen na jazyku, ale i na duši. A to rozhodně tenhle geniální francouzský majstrštyk umí! Já se nad ním dlouho rozplývala jen někde v restauracích, ošidit o něj jsem se nemohla ani v Paříži, ale už vážně bylo načase, abych jeho přípravu vyzkoušela i doma. Zjistila jsem totiž, že se není čeho bát, příprava není složitá, zvládnout se dá i v domácích podmínkách a navíc hosté, kterým bude předložen, si budou vrnět blahem. Takže z toho plyne jen jediné doporučení - udělat ho pořádné množství :-)

Zhruba na 6-7 porcí jsem použila: 6 žloutků, 60 g cukru, 500 ml smetany ke šlehání, 100 ml mléka, vanilkový lusk, cukr krystal na krustičku

Vanilkový lusk jsem rozkrojila v půlce, vyškrabala semínka a i se zbytkem lusku vložila do smetany a mléka a nechala ohřívat těsně pod bod varu, nechala mírně zchladnout. Mezi tím jsem si vyšlehala žloutky s cukrem, ale ne tak, aby se vytvořila pěna. Potom jsem pomalu přimíchávala smetanovou směs, přecedila a skrz cedník pomocí lžíce ještě z vanilkového lusku vymačkala, co to šlo. Ze směsi jsem ještě z povrchu sebrala trochu vytvořené pěny a opatrně ji vlévala do mističek vhodných k pečení tak, aby se nevytvářely bublinky - pokud se vytvořily, jen jsem s mističkou zaklepala. Vložila jsem je do vyššího plechu, zalila teplou vodou do poloviny výšky mističky a pekla při 180° asi 35 minut. Krém tak mírně zhoustl, ale při vytažení se prostředek ještě při pohybu mírně třásl. Nechala jsem jej trochu vychladnout a pak uložila alespoň na 4 hodiny do ledničky. Před podáváním jsem povrch zasypala cukrem krystal a nechala ve vyhřáté troubě na maximum zapéct co nejvýše, aby se vytvořila krustička.

No představte si to, jak lžičkou poťukáte na krustičku (která se mi i podařila v omezenější míře vytvořit i v troubě bez opalovací pistole k tomu určené) a zaboříte se do lahodného vanilkového krému..... A nic víc není třeba dodávat :-)

A co Vy, už jste ho okusili? :-)