Holka jako kyrysar

Jako ta mile oplácaná Natalie z Lásky nebeské, které neodolal ani největší britský fešák Hugh Grant, si poslední dva dny připadám. No pamatujete tu poslední scénu, kdy ona si to přes letištní halu upaluje vstříc svému premiérovi a vítá ho vyskočením do náruče? Má oblíbená :-) A díky tomu, že se pronesu dost možná podobně jako ona a do školy si to vykračuju ve stejné kombinaci nového červeného kabátu a bílého baretu (která mě tak nápadně cvrnkla do nosu až při posledním ze stopadesáti ostatních shlédnutí tohohle tradičního předvánočního filmu), si tak dost opovážlivě představuji, jak jednoho večera zaklepe i Hugh na naše dveře. Ale to já mu jen odvětím, že tady už žádná velká zadnice volná není a svého fešáka už dávno mám :-)

(a pokud nejste takovými pomatenými fanoušky tohoto filmu, tak se Vám omlouvám za dost možná nic neříkající odstavec :-))

(omluvte tu mrzkou kvalitu videa, ale bohužel se mi nepodařilo jinak kloudně vyobrazenou onu kombinaci)

Jinak kabát jsem si pořídila před pár dny v povánočních slevách v Promodu a jsem fakt hrozně ráda, že ho mám (jo a ten límeček k němu jen tak pro úplnost nepatří, ten mi jen vyčuhuje z trička pod ním). I když jsem z nároků na svůj vysněný kabát pro letošní rok musela trochu slevit, není totiž ani tmavě modrý ani lahvově zelený, ale červená je taky fajn oživení a navíc jsem prostě neodolala jeho střihu a velkému obsahu vlny (do sledování složení jsem mimochodem tak zblbla i přítele, který ve všech krámech tak zuřivě kontroloval všechny cedulky, až to bylo prodavačkám divné :-D)...

No a zkrátka a dobře, i když je dnešní počasí tak hnusně upršené až k dnešnímu článku skoro tématicky Londýnské, přeji Vám, ať Vaše nálada není v žádném případě tak podobně ponurá :-)