Paříž - den první

Naše putování začalo už ve středu, kdy jsme nasedly na vlak a uháněli si to ku Praze, kde nás vyzvedl autobus cestovní kanceláře, se kterou jsme si to do Francie štrádovali. Ale jelikož nejsme rádi organizováni, vybrali jsme si typ zájezdu BBB - bus, bed, breakfast, což v praxi znamenalo to, že jsme měli zajištěnou dopravu, nocleh i něco k zakousnutí po ránu a zbytek byl jen na nás, jen nám po dobu zájezdu byla k dispozici slečna průvodkyně, která dávala užitečné rady a v případě nouze nás navedla kdy, kam a kudy. Pokud byste i Vy přemýšleli o podobném typu výletu, mohu vám cestovku ABC Tours jedině doporučit (stejné typy zájezdů pořádá ještě do Říma či Londýna, ale i spoustu jiného). Jinak cesty autobusem jsem se celkem obávala, protože mi dělá problém usnout v jakémkoli dopravním prostředku, což se nakonec při cestě tam docela potvrdilo (příliš tomu nepřispěli ani neohleduplní spolucestující před námi, jejichž sklopená sedadla celkem ubírali místa naším dlouhým nožiskům), ale jinak bylo vše bez problémů. Na místo jsme dorazili už v časných ranních hodinách a prohlídka města mohla začít.

Autobus nás vysadil u Trocadera, odkud se nám naskytl nádherný výhled na Eiffelovu věž, takže jsme se všichni začali vehementně fotit. Není divu, že stejnému výhledu neodolal ani Hitler, který se na stejném místě vítězoslavně fotil po dobytí Paříže. Následovala procházka přímo pod bronzovou obryni, kde bylo ještě mrtvo a téměř lidu prázdno.

 

První zájemci o Paříž na dlani se postavili do pomalu se tvořící fronty na vstup, my si to s přítelem ale namířili zpátky přes Seinu ke slavné Champs-Ellysées. Cestou jsme se zastavili u Vítězného oblouku, abychom si zakroutili hlavami nad francouzskou dopravou, kde vítězí řidiči s nejostřejšími lokty, nejhlasitějšími klaksony a nejpeprnějšími nadávkami.

I když jsme se loudali, seč jsme mohli, hodin stále málo, ulice prázdné, obchody zavřené a do otevíračky ještě času habaděj. Takže jsme se alespoň dosytosti kochali luxusními výlohami. No a při takovém očumování pořádně vyhládne, takže jsme se u Paula zastavili na křupavý croisant a kafíčko, které jako vzpruha po probděné noci v sedě dost bodlo, a prstem po mapě plánovali, kam nás nohy ponesou dál.

Počasí se tak všelijak kabonilo, takže jsme se zalezli do nejbližšího metra a vydali se dál. Naším cílem se staly obchodní domy Lafayette. Opět luxusní značky, že nám oči jen přecházeli, ale hlavně v nádherných prostorách.

Prohlédli jsme si tak pár pater, venku prošli i malebnými zákoutími a metrem se zase přesunuli na Montmartre. Tam jsem se těšila vážně moc, to místo je kouzelné s nenapodobitelnou atmosférou. Už jen pohled na samotnou baziliku Sacré-coeur je dechberoucí, stejně tak její vnitřní prostory, kde je bohužel focení zakázáno. No a ten výhled, který se Vám naskytne při pohledu od ní dolů, stojí za to. Zelené trávníky přímo lákají k posezení, oddychu, nekonečnému kochání a nasávání pohodové atmosféry. Připadá mi totiž, jakoby tam se ten běh času přeci jen trochu zpomalil, nikdo nikam nechvátá, k poslechu Vám hrají různí pouliční umělci, no prostě idylka.

A nemohli jsme vynechat ani samotné uličky Montmartru. Celá čtvrť je jimi protkaná, jsou lemované malými krámečky nebo kavárnami a přímo lákají k odbočení do jedné z nich. Nás tu také zmohl hlad, takže jsme usedli na nejzaplněnější zahrádku z jedné restaurací a objednali si menu, jehož tři chody jsme si mohli podle nabídky seskládat podle své chuti. No a já byla moc zvědavá na pověstnou cibulačku, no a řeknu Vám, že byla vážně báječná...

A den se už pomalu chýlil ke konci, takže jsme se zajeli ubytovat a v nedalekém obchodu jsme si nakoupili malé večerní občerstvení, kde nesměl chybět výborný Cider, křupavá bageta nebo pořádně smradlavý sýr. A pak už hurá do hajan sbírat síly na další dny, o kterých Vám začnu vyprávět zase hned zítra :-)