Pařížská prosba

Moji zlatí,

příští týden touhle dobou budu už sedět v autobuse se sluchátky v uších a budu si to šinout směr Paříž! S přítelem se nám konečně splní plán, který jsme si domluvili už na naší první schůzce a vyrazíme do toho kouzelného města. Už se nemůžu dočkat! Výlet bude trvat sice jen pět dní i s cestou, ale věřím, že i za tři dny, které na město budeme mít, si dostatečně užijeme a nepromrháme ani chvilinku. Francii a Paříž obzvlášť obdivuji už od mala a vždycky bylo mým snem ji spatřit. To se mi také vyplnilo před třemi lety, kdy jsem se tam poprvé podívala v rámci zájezdu na střední škole. A bylo mi jasné, že to není cesta poslední, protože TO se prostě musí vidět nejednou. Takže se mile ráda pokusím navštívit toho mnohem víc než před třemi lety, už totiž pečlivě vyhledávám tipy na různá zajímavá místa, trasy, adresy, čučím do mapy....

Ale přicházím i sem s malou prosbou - byla bych moc vděčná, kdyby se tu nachomýtl někdo, kdo má tuhle úchvatnou metropoli tak v malíku a mohl by mi dát nějaký tip na zajímavé místo, kavárnu, uličku, obchůdek, zákoutí či jiné místo, které by prostě bylo hříchem nenavštívit a nasměrovat tam tedy naše nohy! Předem přijměte můj velký dík!

A dovolte mi, abych se nyní už trochu zasnila a vrátila se alespoň prostřednictvím fotek nafocených v Paříži právě před třemi lety. Mám jich jen pár, je to totiž šíleně k vzteku, ale složka se všemi pořízenými snímky se totiž vypařila, prostě není k nalezení a mě zbylo pouze pár fotek, které jsem měla vystavené na facebooku. No nevadí, doufám, že všechna místa nafotím znovu. Tak alespoň těch pár zbylých....

Nejkrásnější Sacré-Coeur, vlastně celý Montmartre mě naprosto učaroval....

Cestou na něj jsme míjeli i Améliinu kavárnu, bohužel měla asi zrovna volno...

Neméně ohromující Versailles za mlhou hustou tak, že by se dala krájet

A tady že si to hopkal Quasimodo?

Ne příliš zdařilé focení u té krásné obryně, která mi způsobila tolik nevolnosti, když jsem se na ní musela vydrápat a strávit v druhém patře čekajíc na zbytek skupiny krásné dvě hodiny s rozklepanýma kolenama a pravou závraťářskou nevolností :-D

A když někoho napadne, že bude príma mít fotku, kterak mi čučí z hlavy

Toť takové zahledění do minulosti, tedy upršeného května 2009 a teď budu jen doufat, že tentokrát nás počasí tak nevypeče, ale co, náladu mi to tak ani tak nezkazí :-)

Takže ještě jednou předem děkuji za případné nasměrování kroků a přeji Vám krásný den!