Téra peče (celozrnné) housky...

... uždibuje kousky, a Fíla jí pomáhá, uždibují oba dva.

Toť pondělní chvilka poezie a zpátky k věci - tedy voňavým houstičkám. Svým nedávným článkem mě totiž drahá "pojídající, běžící a milující" M* tak navnadila na domácí celozrnné pečivo, že jsem se do něj musela pustit i já. O domácí housky jsem se pokoušela už dřív, ale vždycky byly jen z bílé mouky, těch celozrnných jsem se obávala, měla jsem za to, že budou tvrdé jako šutr a vylámu si na nich zuby. Ale kdepak, výsledek mě mile překvapil, protože housky jsou vláčné měkké tak, jak je znám z jejich "bělejšího" provedení.

Co se týče receptu, tak jsem studovala všemožné rady na Apetitonline.cz, pečlivě si vypsala gramáže , ale znáte to, tu uberete, tu přidáte, takže z toho ve finále vzniklo zhruba toto:

Použila jsem: 450 g celozrnné pšeničné mouky, 50 g hladké bílé mouky, 240 ml mléka, 40 g másla, 2 vejce, 2/3 balíčku čerstvých kvasnic, cukr, sůl, dýňová semínka

V menší nádobě jsem z rozdrolených kvasnic, 150 ml vlažného mléka, lžičky cukru a lžíce mouky nechala vzejít kvásek na teplejším místě (u hrnce, kde jsem cosi vařila). Mezi tím jsem ve velké míse smíchala celozrnnou a bílou mouku, přidala lžičku soli, povolené máslo, 1 vejce, 1 žloutek (1 bílek nechala na potření) a zbytek mléka (tedy 90 ml). Promíchala a když kvásek zhoustl, promíchala jsem ho a přidala do místy k ostatním surovinám. Pořádně jsem směs prohnětla a rukama vypracovala těsto, které jsem v míse přikryla utěrkou a nechala přes hodinu kynout. Po uplynulé době jsem se k němu vrátila a rozdělila ho asi na 16 dílků. Ze tří částí jsem pak pletla houstičky klasicky jako cop. Housky jsem potřela bílkem a posypala dýňovými semínky. Na plechu jsem je nechala ještě chvíli odpočinout (asi 10 minut, ještě trochu nabudou) a pekla ve vyhřáté troubě na 180° zhruba 15-20° dozlatova. Nakonec jsem nechala chladnout na mřížce.

I když kynuté těsto může působit náročně, tak to zas takový kumšt není, dá se hravě zvládnout, i když těsto zaděláváte ručně jako já. Máme doma sice pekárnu, která si s takovým těstem poradí raz dva, ale mě se do těch čudlíků nikdy nechce, i když vím, že to ušetří hromadu práce.... Dodala bych ještě, že housky jsou samozřejmě nejlepší hned po upečení, ještě teplé a krásně křupavé, ale kupodivu ani do druhého dne příliš neztvrdly, takže se do nich můžete zakousnout i druhý den ke snídani nebo si je mírně rozpéct v troubě. My si jich dopřávali u večerní sklenky vína, dobrého sýra a Dostih a sázek (u kterých se mi mimochodem tahle hra tak vydařila, že jsem si nakoupila dostihů, jako nikdy :-D), ale iniciativě se meze nekladou, že.. :-)

Na každodenní sváču se asi péct nebudou, ale proč je jednou za čas nevyměnit za ty za třipade koupené, co myslíte? :-)