Paříž - den druhý

Druhý den v Paříži jsme vychrupaní do růžova zahájili procházkou ke katedrále Notre-Dame a myslím, že k tomu nemusím dvakrát nic dodávat, protože tahle stavba budí respekt a dělá ohromný dojem snad na každého, kdo na ni pohlédne ať už zevnitř nebo zvenku. Prohlídka vnitřních prostorů se mimochodem neplatí, takže se to obešlo i bez větších front a čekání a že jsme tam byli celkem časně, tak i bez obrovských davů.

Potom jsme se šli cournout kolem Seiny, kde jsme se kochaly malými stánky, kterými je břeh posetý, nabízejícími staré knihy, časopisy, gramofonové desky nebo krásné pohledy. Pár sem jich také nakoupila a pak už se jen pohodlně usadila v krásných prostorách zahrad za katedrálou a psala pár slov pro své nejbližší.

 A dál jsme pokračovali k mostu posetému zámečky lásky, abychom si jedem zamkli i my. Dlouho jsme hledali, kde se dají vlastně koupit, ale nakonec se přímo na mostě objevil pán, který je prodával. Takže jsme si jeden koupili, nadepsali, pečlivě zamkli a klíče vhodili do řeky.

 

Následovala procházka opět po břehu řeky směrem k Centre Pompidou. Motali jsme se malebnými uličkami plných obchodů se suvenýry (mimochodem ty u Notre Dame se mi zdály vůbec nejlevnější), secondhandů a čím víc jsme se blížili Pompiduovi, začali jsme potkávat i moc pěkné designové obchody, plné nejrůznějších barevných, veselých a zajímavých věcí - často úplně obyčejných jako jsou třeba štětka na záchod, ale v daleko zábavnějším provedení.

Samotné Muzeum moderního umění George Pompidou je neuvěřitelně zajímavá budova stavěná jakoby naruby - všechny trubky totiž vedou vně místo uvnitř. Moc se mi líbí i atmosféra, která zde vládne, v prostoru před vchodem posedávají lidé a pozorovat mohou různé kejklíře, zpěváky nebo hudebníky. Také je tu spousta malířů nebo prodejců nejrůznějších doplňků. Sem tam začne někdo z obecenstva jen tak tančit na oblíbenou píseň, kterou zrovna harmonikář hraje, jindy se zase přidají ke zpěvu.

Před muzeem nám už zase vyhládlo, takže jsme si dali další porci palačinek (nejvíce nám chutnali ty nejobyčejnější z cukrem, jsou totiž tak šíleně dobré sami o sobě), nahlédli i do vnitřních prostor muzea a vydali se dál.

Tentokrát do nákupního centra Les Halles, bývalé tržnice, která je nyní nahrazena podzemním střediskem plných obchodů dražších i přístupnějších značek.

Pár obchodů jsme navštívili i tam a dál pokračovali metrem do Latinské čtvrti. Mrzí mě, že odtud nemám žádné povedené fotky, naše putování tady totiž mírně vázlo, protože jsme si stačili zajít pěknou štreku, za což nám naše unavené nohy moc nepoděkovali. Takže jsme byli opravdu rádi, když jsme našli krásnou restauraci, kde jsme povečeřeli. Ochutnali jsme třeba tradiční paštiku, beef bourguignon (hovězí ragů - skvělé, skvělé, skvělé), coq au vin (kohout na víně - oooo jak ten byl výborný), créme brulée  nebo mousse au chocholat (čokoládová pěna) a pošmákli jsme si opravdu náramně, oblizovali jsme se až za ušima. Navečer jsme ještě bloumali podvečerní Paříží a těšili se na zážitky ze dne posledního....