Naražená

Takové zaopatřování blogu je teda věc tuze nebezpečná, to Vám povím. Nevěřili byste mi totiž, co se mi stalo a jak mě teď ukrutně bolí zadek.... To Vám takhle jednoho celkem hezkého slunečného pátečního odpoledne vyrazím z domu a jako tradičně čekám před domem na mamku, aby mě vyfotila. A že se tentokrát přesuneme na terasu. Dojdu tedy tam a že zaujmu pózu na místě neposkvrněném stopami jen uprostřed čerstvě napadaného sněhu. Tak se ještě kurážně rozběhnu a učiním jeden velký skok (který je možná malý pro člověka, ale velký pro lidstvo - no spíš pro mou zadnici)..... A následuje tak ukázkový držkopád - teda spíše zádopád, já se válím v záhonu, celá vyválená od sněhu, čepice mi stačila odlítnout na druhý konec zahrady a ani zvednout se nemůžu, jak se to proklatě klouže. Brečim a ani nevim jestli smíchy, vztekem nebo smutkem, jak velký šikula jsem. Mamka se chláme smíchy a když mi po ještě několikerém pokusu postavit se na vlastní nohy pomůže (i čerstvě narozenému hříběti to totiž jde lépe než mě), spočítám si končetiny a myslím, že mám kupodivu všechny (ani nechtějte vědět, jak jsem si již podobným způsobem v minulosti nejednou způsobila zlomeninu). Vážně doufám, že tuhle etýdu vidělo hodně sousedů a že si mě ještě přítel bude při každém mém požádání o vyfocení dlouho dobírat :-))))

Takže psát Vám něco ve smyslu, že jsem možná konečně našla způsob, jak bych mohla v zimě vytáhnout koženkové legíny společně s výpůjčkou od maminky v podobě bundy nebo cokoli jiného. Jen Vám snad popřeji, ať si nemusíte sbírat tělo z kluzké země.... Hezké pondělí :-))))

..... a to jen tak pro úplnost, kterak jsem se na vlastní koženkově oděné nohy snažila postavit a oprášit naražený zadek :-)