O rok starší v Praze

Takže za prvé bych Vám ráda poděkovala za tolik pomyslných potřesení pravicí, kterých jste mi k narozeninám nadělili. A za druhé se konečně dostávám k tomu, abych zasedla za klávesnici a po noci doprovázenou živými sny, kdy jsem běhala kdesi, abych našla volný počítač a mohla napsat článek (zdání, že by se blogování mohlo stát na mozek lezoucí je jistě jen klamné a má posedlost organizovaností též :-D), jsem se konečně dostala k tomu, abych zasedla k tomu svému a trochu Vás potahala prostřednictvím jen pár obrázků mým pátečním narozeninovým výletem.

Nejprve jsme si zahráli na ranní ptáčata a s budíkem odbíjejícím půl šestou si to vyskočili z postele a uháněli na vlak ku matičce Praze. Den začal podle plánu tradičním posnídáním u Paula, křupavé croissanty mě stejně nepřestanou přivádět do stavu velké blaženosti a vůbec bych se nezlobila je snídat společně s tartelettkou s créme brulée třeba klidně ob den :-)

Plni sil jsme v čase ještě skoro časném vyrazili trochu "pošopovat", než se do obchodů nahrnuli všichni posledníchdárkůčičehochtiví.

kterak jsem si zkoušela hezkou krajkovou sukni v F&F a v nějakém spořivém okamžiku jsem se rozhodla si ji nekoupit... A můj drahý dělá, že tam se mnou ale vůbec není :-)

No ale co bychom to byli za "tůůůristy", kdybychom minuly trhy na staromáku.... Od cesty jsme zblajzli jeden ne moc dobrý trdelník a zapili ho trpkým svařákem, ale když nás ani o jedno neobrali kapsáři ani ti hnusní holubi (fakt z nich chatám rapl), tak jsme mohli být spokojení - a taky že jsme byli :-) Sice na nás nějak vánoční nálada nedýchala (nevím, že bych ji třeba přes rýmu necítila?), ale minuly nás zbytečně narvané davy a bez dlouhého protahování jsme mohli pokračovat dál.

Ale minout právě dvanáctou odbíjející orloj či poledním sluncem zalitý namrzlý Karlův most by byla vážně škoda :-)

Dále prosím omluvte mé nejapné fotky ukazující mou hlavu si o dětský zadek opírající či pána za ucho tahaného - ten svařák jsem fakt měla jen jeden :-)))))

Couráním se po namrzlých kočičích hlavách ale dost vyhládne, takže jsme si to namířili do kavárny Slávie, kde se líbilo i mému sparťansky založenému příteli :-)

Co následovalo mi radši ani nepřipomínejte, totiž zběsilé hledání ideálního kabátu (v Mangu jsem ve výsledku strávila snad víc než hodinu zkoušením stále těch samých do kola, až jsem stejně zjistila, že bych potřebovala velikost, kterou samozřejmě nevedou), které mělo za následek jen bolavé nohy, žádný kabát odpovídající představám a potěmnělé ulice. Takže když jsme si to unaveně šourali přes rozblikaný Václavák a ze stánků s klobásou čuchali kromě přepáleného oleje i zpěvy vánočních koled, zhodnotili jsme vánoční úkol jako splněný. Na závěr jsme se jen v přeplněné Bageterii Boulevard nechutně přejedli a mohli se vlakem stejně přeplněným jako naše žaludky vydat směrem k domovu...

No celkově takhle strávené narozeniny byly ale fakt strašně príííma, že jsem z toho skoro i zapomněla, kolik že mi vlastně už je :-) Vám přeji krásnou neděli a doufám, že Vás z toho šmajdání společně se mnou tak nebolí nohy jako mě :-)