Plesání pod širým nebem

O víkendu jsem se zúčastnila zase trochu netradiční akce a to plesu pod širým nebem, který už se stal každoročním veselením v rodné vísce mého přítele, kde je plno plesuchtivých obyvatel bez možnosti sálu nebo hospody. Ale jsou to hlavy fikané, o svůj pravidelný hasičský candrbál nepřijdou, neb stačí postavit jeden velký pártystan, kam se těch pár sousedů vejde, narazit sudy, načesat hlavy a nablýskat lakýrky a vyrazit plesat pod širé nebe. Čeká tu totiž vždycky živá hudba k tanci přímo na nohejbalovém hřišti, bohatá tombola většinou se nesoucí v duchu "co sis přines, to si také pravděpodobně vyhraješ zpátky", ale hlavně dobrá nálada a spoustu zábavy, která nás neminula ani letos. Náš blond gang v čele s přítelovou mamkou a ostatními jeho příbuznými je už u stánku pověstný svou častou návštěvou (začleňovat do rodiny je přece potřeba!) a ani prohibice nám nijak nezabránila ve veselé náladě, protože jsme si vystačily se svařákem či nějakým tím sladkým hubolepem.

Já se na tu tancovačku oděla konečně do skoro baletkovské sukně z Gatu, kterou jsem si sice s nadšením koupila, ale pořád pro ni nějak nemohla najít využití. Nezbytností byly dvoje punčochy (vespod bílé, aby lépe vynikl vzor na vrchních), tři horní vrstvy a samozřejmě nezůstalo jen u toho, co vidíte na fotkách, protože takhle na lehko jsem si vystačila jen pár chvil, s postupujícím večerem jsem na sebe začala navlékat kabát, další svetry a v zásobě byly i palčáky a čelenka. O zahřívání tancem ani nemluvě...

A neb jsem si s sebou odnesla nejen karafiát a tanga (jooo, přesně taková pozornost byla přichystána pro každou příchozí dámu bez rozdílu věku či zájmu o ně) nebo pořádně vybrakovanou tombolu (aneb kterak se ve výhru obrátilo těch pár ušmudlaných lístků, které jsme tam jen tak ze zvyku koupili a nakonec odcházeli s plnými náručemi), ale taky "rýbu jako prase", takže vám posílám jedno uhuhlané HAHOJ a jdu si uvařit teplý čaj (aneb tanec byl asi málo vytrvalý)....